Jste v obchodě a vaše čtyřleté dítě vidí hračku, popadne ji a snaží se ji hodit do vozíku. Sehnete se, klidně mu vysvětlíte, že dnes hračky kupovat nebudete. Dítě se rozbrečí, začne křičet, kopat, válet se po zemi. Zkrátka záchvat vzteku přímo na veřejnosti.
Je pravděpodobné, že jako rodiče jsme všichni zažili přesně tohle, nebo něco velmi podobného. Je lákavé v takových chvílích dítěti říct „nebul!“, „ticho“, nebo ho v nejhorším případě dokonce uhodit. Zkrátka chcete, aby lidé přestali na vás a vaše dítě zírat.
Vaše dítě se vás v tu chvíli ale nesnaží uvést do rozpaků nebo vám udělat scénu. Cítí prostě silnou emoci – zklamání. A není si úplně jisté, jak ji vyjádřit.
Síla rodičovského potvrzení
Mnoho lidí cítí, že je rodiče milovali. Přesto na otázku, zda se jim v dětství dostávalo skutečného porozumění, většina dospělých psychologovi Jeffreymu Bernsteinovi odpověděla, že by si přála, aby jejich rodiče skutečně uznávali jejich pocity. S ohledem na to se psycholog domnívá, že porozumění dětem je stejně důležité – ne-li ještě důležitější – než láska, jak také píše pro Psychology Today.
Uznání a validace pocitů dětí je zásadním aspektem péče o emoční pohodu, posilování odolnosti a podpory zdravého vývoje, píše psycholog. Význam validace emocí dětí spočívá ve vytvoření podpůrného prostředí, v němž se cítí pochopeny, přijaty a vybaveny k tomu, aby se mohly orientovat ve složitém prostředí svých emocí.
Tím, že děti učíme, že na jejich pocitech záleží, přispíváme k vytvoření budoucí generace, která je emočně inteligentní, chápavá a schopná budovat soucitnější a inkluzivnější svět.
Děti, stejně jako dospělí, prožívají širokou škálu emocí od radosti a vzrušení až po frustraci a smutek. Tyto emoce jsou nedílnou součástí jejich cesty k pochopení sebe sama a světa kolem nich. Validace pocitů dítěte zahrnuje rozpoznání a přijetí emocí, které dítě vyjadřuje, bez odsuzování nebo odmítání. Jde o to sdělit dítěti, že jeho pocity jsou validní a že je v pořádku různé emoce prožívat.
„Kdybychom svým dětem naslouchali se stejnou pozorností, jakou bychom věnovali uznávanému řečníkovi, byl by to pro ně úžasný dar,“ píše Bernstein.
Pro silné a sebevědomé jedince
Jedním z hlavních přínosů validace dětských pocitů je vytvoření bezpečného citového základu. Když děti cítí, že jsou jejich emoce uznávány a přijímány, rozvíjí se u nich pocit emoční jistoty, tvrdí psycholog. Tato jistota působí jako nárazník proti stresu a nepřízni osudu a umožňuje dětem účinněji zvládat životní výzvy. Tím, že rodiče a vychovatelé berou vážně jejich pocity, přispívají k rozvoji odolných jedinců, kteří se dokáží přizpůsobit a odrazit od neúspěchů.
Validace emocí dětí navíc podporuje zdravý pocit vlastní hodnoty. Když děti vnímají, že na jejich pocitech záleží a že jsou brány vážně, internalizují si poselství, že si jich jako osobností vážíme. Toto pozitivní posílení přispívá k utváření silného a pozitivního sebepojetí, které je klíčové pro budování sebedůvěry a sebeúcty. Děti, které se cítí pochopeně, si s větší pravděpodobností vytvoří zdravé sebevědomí a jsou lépe vybaveny pro navazování pozitivních vztahů s ostatními.
Budování empatie a emoční inteligence
Když jsou děti podporovány v otevřeném vyjadřování svých emocí, učí se navíc jasně vyjadřovat své myšlenky a pocity. To zvyšuje jejich schopnost komunikovat s ostatními, sdílet své zážitky a v případě potřeby hledat podporu. Efektivní komunikační dovednosti jsou nezbytné pro budování smysluplných vztahů a orientaci v sociálních interakcích, což jsou klíčové aspekty vývoje dítěte.
Význam validace emocí dětí spočívá ve vytvoření podpůrného prostředí, v němž se cítí pochopeny, přijaty a vybaveny k tomu, aby se mohly orientovat ve složitém prostředí svých emocí.
Validace pocitů dětí navíc přispívá k rozvoji empatie a porozumění. Když pečovatelé a vychovatelé validují emoce dítěte, modelují empatické chování. Děti se učí rozpoznávat a chápat emoce druhých, což u nich podporuje růst soucitu a empatie. Tato emoční inteligence je cennou dovedností, která nejen zlepšuje mezilidské vztahy, ale také vytváří základ pro sociální harmonii a spolupráci.
Význam potvrzování pocitů dětí však přesahuje rámec individuálního vývoje, má širší společenské důsledky. Společnost, která respektuje emoce svých nejmladších členů, bude pravděpodobně soucitnější a empatičtější. Tím, že děti učíme, že na jejich pocitech záleží, přispíváme k vytvoření budoucí generace, která je emočně inteligentní, chápavá a schopná budovat soucitnější a inkluzivnější svět.
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today
