Současná doba introvertům příliš nepřeje. Žijeme ve společnosti silně zaměřené na výkon, neustálou komunikaci a sociální interakci, což jim může přinášet stres, protože čerpají energii spíše z klidných a tichých momentů.
Aby se Jana Neuwerthová Šmýdová mohla věnovat profesi, kterou miluje, musela překonat samu sebe. Nebylo pro ni snadné vystoupit z komfortní zóny vlastní introverze a zvládnout veřejné vystupování, ale nakonec se jí to podařilo. Své zkušenosti předává ostatním introvertům, aby našli vlastní cestu a plně rozvinuli svůj potenciál.
Jano, jak jste se dostala k práci terapeutky a mentorky?
Sama jsem chodila na terapie, což mi zásadně změnilo život. Měla jsem náročné dětství, a když se mi narodily děti, nechtěla jsem s sebou dál vláčet minulost a nechat se jí ovlivňovat. Bylo pro mě překvapivé zjistit, že se lze zbavit tíhy, kterou si člověk s sebou nese. Že je možné nahlížet na své problémy jinak a žít s větší lehkostí.
Když jsem se později ocitla na životní křižovatce a přemýšlela o svém dalším profesním směřování, terapie a osobní rozvoj byly jasnou volbou. Sama jsem prožila velkou osobní změnu a chtěla jsem ji zprostředkovat i dalším lidem. Proměny osobnosti mě fascinují dodnes. Je naplňující vidět, jak klienti nacházejí úlevu, mění svůj pohled na život a dokáží lépe zvládat situace, ve kterých dříve tápali.
Říkáte o sobě, že jste introvert. V čem se to u vás konkrétně projevuje, je to spíše v soukromí?
Ano, jsem introvert. Abych dočerpala energii, potřebuji být sama, v klidu doma nebo v přírodě. Dříve jsem byla velmi plachá a uzavřená. Měla jsem problém mluvit nahlas před více lidmi, pracovní prezentace pro mě byly extrémně stresující a vyhýbala jsem se jim. Představa vystupování v médiích pro mě byla naprosto nepředstavitelná.
Reklama
Uvědomovala jsem si však, že mě to profesně omezuje, a opravdu jsem se chtěla těchto překážek zbavit, takže jsem hledala cestu. Postupně jsem začala své zkušenosti sdílet s klienty a dnes vím, že to funguje i pro ně. V soukromí, když jsem ve větší společnosti, spíše pozoruji, mluvím jen občas a nemám potřebu na sebe upozorňovat. Takže moje introvertní povaha se projevuje jak v osobním, tak v pracovním životě.
Jaký je vlastně rozdíl mezi introvertem a extrovertem? Je to pouze o tom, zda dotyčný dokáže vystupovat mezi lidmi a nestraní se jich?
Rozdíl mezi introvertem a extrovertem spočívá hlavně v tom, odkud čerpají energii. Extroverti se dobíjejí sociální interakcí a pobytem mezi lidmi, zatímco introverti potřebují čas o samotě, aby si odpočinuli a načerpali síly. Nejde tedy jen o to, zda je někdo společenský nebo se straní lidí.
Jak vypadá typický introvert, co se týče povahy?
Mozek introvertů funguje jinak než u extrovertů. Mají tendenci jít v myšlenkách do hloubky a rozvíjet témata, o kterých přemýšlejí. Jsou empatičtí, vytrvalí a mají potřebu nezávislosti. Introverti si často vystačí sami se sebou, nepotřebují být neustále v kontaktu s ostatními a mají bohatý vnitřní svět. To, že introvert sedí někde v koutě a mlčí, je zavedený stereotyp, který nemusí platit na každého. Ano, introverti si rádi užívají čas o samotě, ale to neznamená, že se straní společnosti vždy a za všech okolností.
V čem mají podle vás introverti v dnešní době složitější život? Je to hlavně tím, že se nedokážou prosadit?
Ano, s tímto se u klientů často setkávám. Chtějí se zbavit strachu mluvit nahlas, prezentovat před skupinou lidí, nebo být více vidět v práci či podnikání. Žijeme v době, kdy se oceňuje, pokud je člověk vidět, je zábavný, sebevědomý a umí se prezentovat.
Introverti se musí ve vztazích naučit mluvit o svých potřebách, často doufají, že druhým „dojde“, co chtějí, ale tohle nefunguje. Na druhou stranu se také musí naučit stavět a udržet si hranice, protože mají tendenci vyhovět druhým a vyhýbat se konfliktům.
Toto není introvertům přirozené, a proto se mohou cítit nedocenění. Je však potřeba si uvědomit, že introvertní nastavení není horší než extrovertní. Každé má své výhody i nevýhody.
Co radíte svým klientům z řad introvertů, kteří chtějí překonat ostych? Lze to zvládnout silou vůle?
Někdy ano, ale někdy ne. Obvykle funguje kombinace vůle překonávat svou komfortní zónu a technik, které pomáhají lidem zmírnit stres a naučí je dívat se na zátěžové situace s větší lehkostí. Je to proces, který je potřeba vnímat jako cestu.
V čem vás samotnou nejvíce limituje to, že jste introvert, a jak na sobě pracujete?
Dříve mě to velmi limitovalo. Díky intenzivní práci na sobě už tento limit tak často nepociťuji. Navíc mám introvertní povahu dobře prostudovanou, takže vím, jak se připravit a čeho se vyvarovat. Pochopení své povahy mi přijde klíčové.
Jaké pracovní uplatnění je podle vás ideální pro introverty?
Toto je velmi individuální a nerada bych škatulkovala. Někdo by mohl říct, že introverti by měli hledat profesní uplatnění jako programátoři nebo účetní, ale to není pravda. Introverti mohou být skvělí obchodní zástupci a denně komunikovat s lidmi, nebo dokonce moderátoři a mluvit do éteru.
Ať už je člověk introvert nebo extrovert, měl by si najít práci, která ho baví a naplňuje. Obecně lze doporučit, aby introverti dbali na to, aby měli v práci prostor na regeneraci energie, třeba prostřednictvím pravidelných přestávek.
Co si myslíte o vztazích? Mají to introverti těžší? A měli by hledat partnera/partnerku také introverta/introvertku? Co když se potká introvert s extrovertem, může to fungovat?
Introvert s extrovertem může skvěle fungovat. Klíčem je vzájemný respekt k odlišnostem a nevyžadovat něco, co není v silách toho druhého. Introverti nemají potřebu tolik mluvit a své odpovědi si potřebují promyslet. S nadsázkou říkám, že na některé otázky vám odpoví až za tři dny. Chtít po nich okamžité reakce může vyvolat pocit tlaku a stresu.
Introvertní nastavení je skvělé a má spoustu výhod, na které je dobré se zaměřit, abychom mohli žít v souladu se sebou.
Introverti se musí ve vztazích naučit mluvit o svých potřebách, často doufají, že druhým „dojde“, co chtějí, ale tohle nefunguje. Na druhou stranu se také musí naučit stavět a udržet si hranice, protože mají tendenci vyhovět druhým a vyhýbat se konfliktům. Introverti se mohou cítit znevýhodnění v argumentaci, protože na některé otázky potřebují delší čas k odpovědi. To není jejich chyba, je to dané způsobem, jakým jejich mozek funguje. Dobrá zpráva je, že na komunikačních dovednostech a stavění hranic se dá pracovat.
Zmínila jste, že introvert může být i moderátor nebo herec. Mohou se tedy naučit hovořit před lidmi?
Ano, stejně jako mnoho jiných dovedností se i komunikace před větší skupinou dá naučit. Pomáhá postupné získávání zkušeností, které člověk může využívat při dalších vystoupeních. Je to o překonávání své komfortní zóny, kousek po kousku. Člověk si ověří, že mu nic nehrozí, a postupně si buduje jistotu. Je důležité to vnímat jako cestu a brát ji postupně.
Je podle vás možné, aby se z introverta stal v průběhu života extrovert?
Podle toho, co vím, tak ne. S dispozicemi směrem k introvertnímu nebo extrovertnímu nastavení se už rodíme. Může se to v průběhu života trochu měnit – introverti se s věkem mohou lehce přesouvat k extrovertnímu nastavení a naopak, ale to neznamená, že se z introverta stane extrovert. Přesná data o tom však nemám.
Proč jste se vy sama začala věnovat tématu introvertů, a dokonce o tom píšete i pro blog Síla introvertů, který jste založila?
Ve své praxi jsem si všimla, že mě častěji oslovují introverti, kteří chtějí zapracovat na své sebedůvěře, zbavit se strachů a bloků. To mě vedlo k hlubšímu zájmu o introvertní nastavení. Jsem také introvert a to, co jsem zjistila, mi dávalo smysl. Sama jsem se snažila zbavit obav z mluvení na veřejnosti, takže jsem nejprve na sobě zkoušela, co bude fungovat. Postupně jsem tyto techniky předávala klientům a nyní mám soubor osvědčených metod, které prověřily stovky introvertů v mých kurzech.
Často se mluví o tom, jaké vztahy mají introverti s ostatními, ale hlavní vztah máme sami se sebou. Je důležité znát své vlastní nastavení a být k sobě laskaví. Nesnažit se srovnávat s extroverty, protože jsou prostě jiní. Introvertní nastavení je skvělé a má spoustu výhod, na které je dobré se zaměřit, abychom mohli žít v souladu se sebou.
foto: se svolením Jany Neuwerthové Šmýdové, zdroj: Autorský článek