Ztracené dětství pod tíhou očekávání: Jak sociální sítě a tlak na výkon mění psychiku dětí

V posledních letech se stále častěji setkáváme s nárůstem psychických problémů u dětí, a to už od raného věku. Vliv sociálních sítí, tlak na výkon a neustálé srovnávání se s ostatními vedou k tomu, že i malé děti začínají přemýšlet o svém vzhledu, dosažených úspěších a hodnotě v očích druhých. Místo bezstarostného dětství se stále více dětí potýká s úzkostmi a pocitem nedostatečnosti, což má dopad na jejich duševní zdraví. Jaké jsou hlavní příčiny tohoto trendu a jak můžeme dětem pomoci najít rovnováhu v prostředí plném tlaku a očekávání?

Podle odborníků přibývá malých dětí, které se porovnávají s dospělými. Například už malé holčičky řeší vzhled prsou, zatímco chlapci se zaměřují na svaly. Čím je to způsobeno? Je u těchto dětí vždy přítomna patologie v rodině, například zvýšené nároky ze strany rodičů? Podle psychoterapeutky Kláry Kubíkové je klíčová role rodičů, kteří by o těchto tématech měli s dětmi otevřeně mluvit a jít jim pozitivním příkladem.

Proč tedy přibývá mladších dětí, které řeší svou postavu, vlasy a vzhled a srovnávají se s ostatními?

Z mého pohledu je to jednoznačně vliv sociálních sítí a doba, která klade důraz na vzhled, produktivitu a sebevědomí. Společnost se snaží vychovávat silné, odolné a výkonné jedince, což je v určitém smyslu zcela v pořádku, ale ostatní aspekty života jsou často prezentovány jako méněcenné. Tento problém se však netýká jen dětí. Často ke mně přichází klienti s přáním zlepšit své sebevědomí, produktivitu a výkonnost. Mnoho z nich trpí úzkostmi z toho, že nejsou "dost dobří", což často vyplývá z nereálných představ, které získávají ze sociálních sítí.

Jak s dětmi mluvit o jejich těle a vysvětlit jim, že tlustí, hubení – všichni jsou si rovnocenní?

Základní respekt k ostatním bez ohledu na jejich vzhled se formuje v rodinném prostředí. Děti si všímají toho, jak jejich rodiče mluví o druhých. Pokud slyší častou kritiku zaměřenou na vzhled a nedostatky druhých, budou mít tendenci vyhýbat se těmto věcem i u sebe, což může vést k psychickým problémům, nadměrnému řešení vzhledu, nebo dokonce k šikaně druhých.

Reklama

Děti musíme učit, že hodnota člověka nevychází z jeho vzhledu. Některé věci můžeme změnit, ale jsou i takové, které změnit nelze. Je důležité, aby se naučily přijímat sebe i s těmito nedokonalostmi.

A jak toto řešit se staršími dětmi, které přicházejí do puberty a začínají řešit akné, prsa, svaly, oblečení a další záležitosti?

Z mé zkušenosti vím, že se jedná především o dívky. Některým z nich chybí obyčejné rozhovory na tato témata. Z nějakého důvodu nefunguje komunikace s rodiči ani vrstevníky. Vidím v tom opět vliv sociálních sítí, které ukazují pouze tu dokonalou stránku života – perfektní outfity, make-up, produktivitu, sebevědomí, zdravý životní styl a disciplínu. Jenže málokdo ukáže tu druhou stránku, že každý z nás máme i špatné období.

Dny, kdy se necítíme dobře, máme špatnou náladu, nic se nám nechce, nejsme produktivní, nevěříme si, nedaří se nám, co bychom chtěli, nebo jsme třeba úzkostní, nelíbíme se sami sobě a vyraší nám pupínky na obličeji. To všechno je zcela normální a zažívá to naprosto každý – patří to k životu. Bohužel, jsou to ale věci, které se na sociálních sítích příliš neobjevují. Dítě nedokáže vyhodnotit, že to není všechno, co vidí, a že existuje i druhá strana mince. Proto se na to často upíná.

Považuji za důležité, abychom jako rodiče zkusili filtrovat obsah, který děti sledují. I na internetu můžeme najít realitu takovou, jakou jsem popsala, a existuje mnoho tvůrců a obsahu na sítích, kteří to ukazují.

Pokud cíleně a vědomě nezaměřujeme pozornost na odpočinek a osobní prostor, často se časem objeví různé psychické obtíže.

Je důležité děti směrovat k tomuto typu obsahu. A totéž jim můžeme ukazovat i na sobě. Když dítě ve své rodině uvidí, že je v pořádku dělat věci jinak, než jak to vidí na sítích, je to ten nejlepší příklad, který jim můžeme dát.

V jakém konkrétním směru by měli jít rodiče příkladem?

Myslím, že je důležité dětem ukazovat, že jako rodič nejsem dokonalý. Ukázat jim, že i když nemám velmi štíhlou postavu nebo problémovou pleť, tak je to zcela v pořádku. Tyto věci mě nedefinují jako člověka a jsou podstatné jiné věci. Ukázat jim, že mám také špatné dny, že jsem někdy smutná nebo se mi něco nepovede.

Je pravda, že žijeme ve zrychlené době a děti mnohdy nemají tolik času na své koníčky nebo jen tak odpočívat?

Ano, žijeme v době, kdy často na koníčky není čas a prostor. Je ale potřeba naučit se čas rozkládat nejen mezi povinnosti, ale také věnovat pozornost odpočinku a osobnímu prostoru. Pokud na to cíleně a vědomě nezaměřujeme pozornost, často se časem objeví různé psychické obtíže. Relaxace, odpočinek a volný čas jsou klíčové, na což v uspěchané době často zapomínáme. Ale tělo a mysl to potřebují, což bychom měli učit i naše děti.

Co bychom měli udělat pro to, abychom děti nepřetěžovali?

Často se stává, že rodiče si na svých dětech "plní" vlastní potřeby, sny a cíle. To je velmi nebezpečné a je třeba s tím pracovat. Dítě je osobnost, má své vlastní potřeby, cíle a touhy, které nemusí odpovídat našim představám. Je důležité být ohleduplný k jejich nastavení, energii a zájmům, a podporovat je v tom, co je činí šťastnými. Největší důraz bychom měli klást na to, že je v pořádku něco nezvládnout nebo udělat chybu.

Pokud dítěti říkáme, že musí zvládnout všechno, neúspěch se nepočítá a je potřeba být vždy nejlepší, může to vést k problémům, jako jsou úzkosti nebo nízké sebevědomí. To ovšem neznamená podporovat lenost, ale rozlišovat, kdy se dítěti opravdu nechce a kdy ho nutíme do něčeho, co ho nezajímá nebo na co nemá kapacitu.

Pokud by rodiče tyto problémy ignorovali, může to vést k sebepoškozování, anorexii a dalším obtížím?

Ano. Nadměrný tlak na dítě, nepřiměřené nároky a tlak na výkon mohou vést k psychickým problémům. Pokud se tyto problémy objeví, je potřeba je řešit co nejdříve. Dítě si často nedokáže samo pomoct, a pokud nemá podporu rodiny nebo kolektivu, jeho problémy mohou narůstat a vést k sebepoškozování či poruchám příjmu potravy, včetně anorexie.

Je pravda, že negativní vztah ke své postavě přebírají dívky často od svých matek?

Na tuto otázku mohu odpovědět příkladem z praxe. Mám klientku, které je nyní 17 let, a dochází ke mně na individuální konzultace asi rok. Je to velmi milá, empatická a inteligentní dívka, která trpí mírnou nadváhou.

Při každém jídle klientka slyšela poznámky o tom, jak velkou má porci, kolik si naložila přílohy, kolik tuků a sacharidů právě snědla a jaké to bude mít následky. To vedlo nejprve ke strachu z jídla, později k přejídání.

Přestože je krásná, úspěšná ve škole, obklopena kamarády a smysluplně tráví volný čas, její sebevědomí je nízké – což je pravděpodobně odrazem vlivu, který na ni má její matka.

Přišla ke mně s tím, že trpí poruchou příjmu potravy, která v době jejího příchodu do poradny byla skutečně v začátcích. Ona ale velmi dobře poznala, že je to špatně, a rozhodla se s tím něco udělat. Sama si mě vyhledala na internetu a začaly jsme spolu pracovat, po souhlasu rodičů. Jádro jejích obtíží bylo v rodině. Maminka od mládí velmi řešila svou postavu, jídlo a trpěla vlastní poruchou příjmu potravy, kterou si ale nikdy nepřiznala. Jídlo bylo v rodině neustálým tématem.

Při každém jídle klientka slyšela poznámky o tom, jak velkou má porci, kolik si naložila přílohy, kolik tuků a sacharidů právě snědla a jaké to bude mít následky. To vedlo nejprve ke strachu z jídla, později k přejídání. Během několika měsíců jsme s dívkou zapracovaly na zdravém přístupu k sobě samé, ke svému tělu, a hlavně k jídlu. Tento případ je ale poměrně výjimečný. Často se nestává, aby se dítě samo uchýlilo k řešení problému.

Jaká je podle vás ta nejlepší cesta, jak se mít ráda?

Oceňovat se za drobnosti a malé úspěchy, nedávat si příliš velké cíle a nebát se přijímat výzvy – každá splněná nás posílí. Občas je dobré vystoupit ze své komfortní zóny. Dělat si radost, věnovat se činnostem, které máme rádi a při kterých se cítíme dobře. Pečovat o své duševní zdraví, dopřát si odpočinek a relaxaci. Obklopovat se lidmi, kteří nás přijímají takové, jací jsme. Omezit čas strávený na sociálních sítích a zaměřit se na skutečné vztahy. Nebo alespoň filtrovat obsah, kterému věnujeme čas.

Naučit se dělat věci pro sebe, a ne kvůli druhým. Pokud jsem sama se sebou spokojená, cítím se dobře ve svém těle a životě, je to naprosto v pořádku. Pokud to v životě nemáme, je důležité na tom pracovat vědomě a cíleně a udělat z toho svou životní rutinu.

Terapeutka Lenka Pelechová z Institutu psychosociální péče doplňuje, že poruchy příjmu potravy jsou velmi závažné a výrazně ohrožují reprodukční zdraví dívek v budoucnu. „Anorexie je samozřejmě nejzávažnější, protože vždy existuje riziko smrti,“ doplňuje.

Dále poukazuje na problematiku ideálu dokonalé postavy, vzory z Instagramu a negativní vlivy influencerek, které propagují různé kliniky, zákroky a produkty.

Pelechová také upozorňuje, že dlouhodobé poruchy příjmu potravy mohou způsobit trvalé poškození plodnosti. U žen, které dlouhodobě trpí podvýživou, může dojít k narušení hypotalamo-hypofyzárně-ovariální osy, což vede k amenoree, tedy absenci menstruačního cyklu. Tento stav snižuje produkci hormonů, což zabraňuje ovulaci. Metabolické a hormonální poruchy způsobené těmito problémy negativně ovlivňují kvalitu vajíček.

„Je důležité si uvědomit, že i po návratu ke zdravé stravě a hmotnosti může trvat delší dobu, než se menstruační cyklus stabilizuje a plodnost se vrátí do normálu. Proto je včasná diagnóza a léčba poruch příjmu potravy klíčová pro minimalizaci rizik spojených s reprodukčními obtížemi v dospělosti,“ uzavírá Lenka Pelechová.

foto: Shutterstock, se svolením Kláry Kubíkové, zdroj: Autorský článek