Marcela Berith je tanečnice, zpěvačka, malířka, textařka a průvodkyně na duchovní cestě. Specializuje se na taneční medicínu, kterou využívá k léčení žen i mužů prostřednictvím pohybu a autentického bytí. Jejím cílem je pomoci lidem obnovit spojení s jejich vnitřním světem, probudit moudrost těla a dotknout se vlastní síly.
Kdy jste si poprvé uvědomila, že tanec může mít léčivý účinek? Co vás přivedlo k tomuto vnímání tance?
Když mi bylo asi 9 let, začalo se mé vnímání světa výrazně měnit. Věci už nebyly jako dřív. Přestěhovali jsme se do nové čtvrti – noví kamarádi, sousedé, domy, cesta do školy... Celý můj svět byl najednou vzhůru nohama. V té době jsem začala zažívat úzkostné stavy, se kterými jsem si nedokázala poradit. Často jsem se cítila osamělá a bála se svých vlastních myšlenek. Tyto stavy přicházely hlavně ve škole a já vůbec nevěděla, jak se s tím vyrovnat.
Tehdy jsem objevila klub společenského tance ve svém městě a hned se přihlásila. Do mého vnitřního chaosu vstoupil uklidňující řád tanečních struktur a zároveň nekonečné potěšení z jeho plynutí. Začala jsem se učit taneční figury, vnímat hudbu a její rytmus a zjistila jsem, jak moc to uklidňuje mé myšlenky. Najednou jsem přestala myslet na věci, kterých jsem se bála, a úzkost polevila. Často jsem se přistihla, jak se při tanci mimoděk usmívám. Tanec přinesl radost do mého života.
Související…
Reklama
Kdykoliv jsem cítila úzkost, strach nebo nervozitu, pustila jsem si večer doma hudbu, klidně i z rádia, a tancovala si v dětském pokoji dlouho do noci své vlastní tance. V těchto tancích jsem před sebou viděla svůj příběh, imaginaci, pocity – proud něčeho, co měnilo mé vědomí k přirozené lehkosti, radosti a hlubokému prožívání sebe samé. Dá se říct, že jsem si už od devíti let nevědomky prováděla terapii tancem.
Takže bylo přirozené, že vás tanec přitahoval i v dospělosti?
Ano, tehdy jsem samozřejmě netušila, co vlastně dělám, ale později, když mi bylo 30 let a začala jsem studovat arteterapii, jsem na jednom setkání zažila pohybově-taneční terapii. V ten moment jsem pochopila, že to je přesně to, co jsem prožívala v dětství. Potěšilo mě, že něco takového existuje, a zároveň jsem pochopila, kudy se bude ubírat mé další směřování – jak osobní, tak profesionální. To se stalo před 15 lety a od té doby neustále rozvíjím „taneční medicínu“ a její blahodárný vliv na můj život.
Jaké konkrétní zkušenosti vás vedly k tomu, že jste začala tanec používat jako nástroj pro léčení těla i duše?
Když jsem studovala arteterapii, dostala se ke mně nejen pohybově-taneční terapie, ale také orientální tanec. Nejprve jsem se ho učila, ale brzy jsem začala jeho principy sama vyučovat. Při práci s ženami jsem je vedla k tomu, aby tanec prožívaly do hloubky, poznaly jeho podstatu a nechaly jeho léčivý potenciál přirozeně působit.
V té době jsem měla jednu žačku, která působila velmi strnule – její pohyb byl mechanický, jako by si tanec příliš neužívala. Jednoho dne jsem ji při tanci pozorovala a celým mým tělem projel zvláštní pocit, intuitivní poznání, že tato žena v sobě nese hluboké trauma spojené se svou ženskostí nebo sexualitou. Tento pocit jsem tehdy neuměla přesně pojmenovat, ale o několik měsíců později, kdy jsme se sblížily, mě pozvala na kávu a svěřila se mi. Vyprávěla mi, že jako dítě byla obětí zneužívání a že kvůli tomu cítí hluboký stud spojený se svým tělem a ženstvím. Bylo pro ni nesmírně těžké uvolnit pánevní oblast, zapojit boky a užít si tanec, který je pro ženy jinak velmi léčivý.
V ten moment jsem si uvědomila, že už dávno předtím, než mi svůj příběh odhalila, jsem ho cítila prostřednictvím jejího pohybu. Došlo mi, že mám v sobě jakousi intuici, schopnost vnímat, co lidé nesou ve svém těle a co jejich pohyby vyprávějí. Jakmile jsem se na tuto schopnost naladila, začaly ke mně přicházet další příběhy lidí – jejich těla mi prostřednictvím pohybu odhalovala hluboké vnitřní pravdy.
Zároveň jsem vnímala, že mi lidé důvěřují a cítí potřebu se mi svěřovat i s těmi nejintimnějšími prožitky. Postupně jsem zjistila, že tím, že s nimi tančím a doprovázím je jejich vnitřním světem, jim mohu intuitivně pomáhat. Tyto příběhy se množily a já postupně objevovala další a další nástroje, jak jim skrze tanec pomoci lépe vnímat sebe samé a vyjádřit to, co v sobě nesou.
Jakým způsobem může tanec pomoci lidem, kteří procházejí náročnými životními situacemi nebo psychickými problémy?
Tanec působí na člověka dvěma hlavními způsoby – fyzicky a psychicky.
Na fyzické úrovni tanec přirozeně aktivuje chemické procesy v těle. Uvolňují se endorfiny, dopaminy a při delším uvolněném pohybu se může z mozku uvolnit látka podobná té, která je součástí syntetických drog, jako je extáze. Tento efekt je však zcela přirozený, protože vzniká uvnitř těla bez vnějších zásahů. Výsledkem je, že se člověk cítí povzbuzený, zažívá úlevu, radost a někdy dokonce pocit extáze. Tanec tak funguje jako přirozený „elixír“ dobré nálady, který pomáhá zmírnit stres a napětí.
Na psychické úrovni tanec podporuje sebepoznání a hlubší pochopení vnitřního světa. Pohyb umožňuje člověku obejít bloky ega, sebekontrolu a vnitřní cenzuru, čímž se otevírá prostor pro spontánní a autentické prožitky. Při tanci se člověk dostává do stavu, kdy může intuitivně vnímat své problémy a nechat je „protančit“ – doslova s nimi navázat dialog skrze pohyb. Tento proces často přináší jasnost i vhled do situací, které se na první pohled zdály neřešitelné.
Tanec tímto způsobem pomáhá probudit vnitřního léčitele, šamana nebo terapeuta, kterého v sobě každý člověk nosí. Vnitřní svět každého z nás obsahuje jedinečné odpovědi na naše otázky, stačí vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém se tyto odpovědi mohou objevit. Klíčem je dobrý průvodce, který podpoří tento proces a poskytne prostor pro osobní porozumění.
Které typy tance podle vás nejvíce podporují léčení a proč? Liší se jejich účinek na tělo a na duši?
Jakýkoliv tanec, který člověka těší a při kterém se cítí uvolněně a autenticky, může být léčivý. Není potřeba přesně určovat, který druh tance je vhodnější – účinnost vždy závisí na tom, jaký vztah si k němu konkrétní člověk vytvoří. Lidé jsou odlišní, a proto není možné říci, že jeden tanec je univerzálně léčivý a jiný méně.
Pro hlubší problémy má tanec i terapeuticko-šamanský rozměr. Zde hrají důležitou roli speciální směry, jako je taneční medicína, intuitivní tanec, tanec pěti rytmů, body-mind centering nebo somatický pohyb. Tyto metody nabízejí hluboký prostor pro sebepoznání a léčení, zejména když člověka provází zkušený průvodce.
Je ale klíčové, aby tento průvodce měl nejen znalosti své metody, ale také osobní zkušenosti – aby sám prožil své vlastní vnitřní cesty prostřednictvím tance a dokázal s pokorou a respektem vést druhé tam, kde už sám byl. V této oblasti je celoživotní učení nezbytné. Čím více pracujeme s tělem a psychikou druhých, tím více si uvědomujeme, jaká bohatství poznání tanec nabízí. Zároveň se stále otevírají nové možnosti a potřeba prohlubovat nejen znalosti, ale i vlastní prožitek a moudrost těla.
Ať už se jedná o tango s koňmi, spontánní tanec na rodinné oslavě, nebo hluboké terapeutické techniky, každý si může najít tu správnou cestu pro sebe – hlavní je, aby tanec odpovídal potřebám jeho těla i duše.
Vnímáte tanec spíše jako formu terapie, nebo jako způsob sebepoznání a seberozvoje? Můžete nám přiblížit, jak tyto aspekty propojujete?
Mezi terapií a sebepoznáním nerozlišuji – podle mého názoru jsou tyto dvě cesty neoddělitelně propojené. Dobrá terapie nás vždy dovede k tomu, abychom sami v sobě objevili něco nového. Terapeut vytváří podmínky pro tento proces, ale samotné přijetí a zpracování objevených poznatků je na nás. Pokud se rozhodneme tuto novou část sebe integrovat do svého života a skutečně ji „roztančit“ ve své každodennosti, právě jsme udělali krok k vlastnímu rozvoji. Nové já přináší nový pohled na život, novou energii a možnosti.
Stejně tak to ale může fungovat opačně. Sebepoznávací kurzy často otevírají dveře do našeho nitra, kde na nás mohou čekat nezpracované emoce, traumata, nebo staré bloky, které si vyžádají následnou terapeutickou péči. Proto vnímám terapii a sebepoznání jako dvě strany jedné mince – jedno bez druhého není úplné.
Dříve býval pojem terapie stigmatizovaný. Pokud někdo navštěvoval terapeuta, lidé jej často litovali nebo jej považovali za slabého. Bylo to vnímáno téměř jako ostuda. Dnes už se pohled na terapii mění, protože si stále více uvědomujeme, že potlačovat své problémy není znakem síly, ale spíše sebepoškozováním. Naopak, otevřeně pracovat na sobě a hledat cestu ke svobodnějšímu a lehčímu životu je znakem odvahy.
Jaké máte zpětné vazby od lidí, kteří s vámi tanec jako léčivý nástroj vyzkoušeli? Jaké změny u sebe pozorovali?
Mám za sebou stovky příběhů žen, které ke mně přišly na tanec se zátěží na duši – zachmuřené, jako by je obklopoval těžký šedý závoj. Po tanečním pobytu však odcházely s očima plnýma jasu, spojené se svou ženskostí, jemností i vnitřní silou. Měly úsměv nejen na tváři, ale jakoby i v celém těle. Říkám tomu, že jejich tělo „ožilo“. Je to ten vzácný okamžik, kdy se tělo na chvíli sladí se svým přirozeným rytmem, plynutím a v případě žen také s jejich cyklem – ať už měsíčním, nebo životním. Jde o pocit smíření všech částí našeho nitra.
Mnoho žen díky taneční medicíně opustilo staré bolesti a těžkosti a vykročilo na novou životní cestu. Začaly objevovat svůj potenciál, naslouchat svým touhám a plnit si sny, které si dříve nedovolily. Některé změnily práci, jiné našly partnera, nebo se pustily do aktivit, po kterých dlouho toužily, ale chyběla jim odvaha. Ženy, které dříve potlačovaly své emoce, se začaly vyjadřovat, a ty, které uvízly ve vzorcích neuspokojivého života, se probudily a pohnuly se kupředu.
Setkala jste se také s tím, že tanec pomohl někomu uzdravit tělo?
Ano, jistě. Některé ženy, které se potýkaly s neplodností, dnes mají děti. Jiným se zmírnila bolestivá menstruace a začaly své ženství prožívat s přirozenou lehkostí. A pak jsou tu ženy, které se zbavily závislosti na psychofarmacích – buď snížily dávky, nebo je zcela vysadily, protože se jejich psychika stabilizovala.
Změny, které tanec přináší, jsou tak velké, jak si je člověk dovolí připustit. Mnohokrát jsem viděla obrovské životní proměny. Po několika měsících jsem své klienty sotva poznávala – byli klidnější, radostnější, více spojení se sebou. Tanec nabízí nekonečné možnosti a já k těmto procesům přistupuji s velkým respektem.
Jak tanec ovlivnil váš vlastní život a zdraví? Můžete sdílet konkrétní příklad, kdy vám tanec pomohl překonat osobní nebo zdravotní výzvu?
Od samého začátku jsem uváděla příklady, jak mi tanec zásadně pomohl v mém životě, zejména na psychické úrovni. Byl to on, kdo mě podržel ve chvílích, kdy jsem zažívala nejhlubší krize. Pomohl mi postavit se zpátky na nohy, například když jsem čelila strachu ze ztráty svého partnera. Ulevil mi od úzkosti a panických atak v dětství. A ukázal mi cestu k sobě samé po rozvodu – v období, kdy jsem jako mladá matka zůstala sama, zraněná, vystrašená a plná pochybností.
Tanec mi tehdy doslova zachránil život. Stal se nejen mou obživou, když jsem ho začala učit, ale také prostředkem, skrze který jsem objevila svůj dar – schopnost vnímat hloubku lidské duše prostřednictvím pohybu. To se stalo základem mého dalšího růstu a léčby mnoha vnitřních zranění a bloků, o kterých jsem často ani nevěděla, že ve mně jsou.
Můj proces léčení a poznávání sebe sama prostřednictvím tance pokračuje dodnes. Při každém tanečním semináři tvořím se ženami léčivý a bezpečný kruh, kde tančíme s jasným záměrem nebo otázkou. I já sama vstupuji do tohoto prostoru s potřebou něco v sobě uvidět a pochopit. Jsem vždy na stejné cestě jako ženy, se kterými pracuji – společně se učíme, tančíme a léčíme.
foto: se svolením Marcely Berith, zdroj: Autorský článek
