S Davidem Zukalem jsem si už jednou povídala o jeho příběhu – o tom, jak ve světě realit došel až na samou hranici existence. Tehdy se rozhodl vydat do hor a lesů, kde se, jak sám říká, začal stávat mužem. Dnes bere jednotlivce i rodiny s dětmi do přírody, ukazuje jim neobvyklá místa a učí je základům fungování v divočině. Spoluorganizuje takzvané mužské kruhy, věnuje se seberozvoji a především tomu, aby byl šťastný.
S Davidem jsme otevřeli právě téma mužských kruhů. Prozradil nám, jaké věci tam muži často řeší, co je pro ně nejbolestivější a jak mužské kruhy pomáhají v práci na sobě.
Kdy sis poprvé uvědomil, že muži potřebují prostor pro sdílení a osobní růst?
U mě to byla trochu náhoda. Oslovil mě kamarád, jestli bych to chtěl zkusit. Protože jsem mu věřil a líbilo se mi, jak žije, tak jsem do toho šel. Chtěl jsem si to vyzkoušet. V té době jsem ale úplně nevěděl, proč se to dělá čistě pro muže. To mi došlo až po první zkušenosti.
Jaká byla?
Uvědomil jsem si, že my chlapi máme často před ženami masky, ať už vědomě či nevědomě. Prostě se chceme zalíbit a nejsme tolik přirození. Žena je prostě jiný element. Může tam být například sexuální přitažlivost, a to všechno odvádí pozornost od nás samých. To v mužském prostředí odpadá a my si díky tomu dovolíme být zranitelnější a upřímnější.
Mámy nás často mají rády jen za určitých podmínek. A my si to přenášíme do vztahů se svými partnerkami. A to je naprosto nezdravé.
V jakých oblastech například?
Vnímám to hlavně v oblasti sexuality. Jsou témata, se kterými máme problém, jak sami před sebou, tak i před ostatními muži. A už vůbec nejsme schopni je řešit se ženou. Mám na mysli téma předčasné ejakulace, problémy s erekcí a podobně. Došlo mi, že až v momentě, kdy jsem byl schopný se otevřít mužům, tak jsem to mohl začít komunikovat se ženami. To byl ten zásadní moment, kdy jsem začal být upřímnější k sobě, a mohl jsem tedy být upřímnější i ke svým partnerkám a ženám obecně.
Mají mužské kruhy kromě možnosti sdílet ještě nějaký přínos?
Určitě. Kruhy beru jako takové hřiště, kde si můžu zkoušet věci, ve kterých jsem dobrý. Asi bych tady s tebou nikdy neseděl nebýt mužských kruhů.
Chtěl jsem svoji zkušenost předávat dál, ale ze začátku jsem měl strach natočit video, napsat příspěvek a tu svoji cestu komunikovat. Ale v rámci té komunity, která se u mužských kruhů vytváří, máš prostor, bezpečné prostředí, kde se můžeš zdokonalovat. A kde jsi přijímaný.
Když jsem poprvé mluvil před ostatními muži, třásl se mi hlas, ale bylo fajn si to tam vyzkoušet. Lepší, než kdybych šel rovnou na nějakou přednášku. Tam kdybych se sesypal, tak se uzavřu a už nikdy to nezkusím.
Na mužském kruhu, zdroj: Se svolením Davida Zukala
Zmínil jsi, že na mužských kruzích se řeší téma sexuality. Co dál muže motivuje k návštěvě takových akcí?
Vztahy. Respektive touha zlepšit vztah s partnerkou a obecně nefunkční vztahy. Potom je to touha poznávat další chlapy, kteří se nechtějí jen doma válet na gauči a neposouvat se. V kruzích se vytváří komunita. Mám tam kamarády na život a na smrt. Můžeme mluvit úplně o všem, bez předsudků. Chodíme do hor, na snowboard. Vznikla tam skupina lidí, s nimiž rád trávím čas. Je to stejný pocit, jako bys našel znovu svoji rodinu. Patříš tam. A takhle to podle mě vnímáme všichni.
Jak to celé funguje? Jak často se potkáváte?
Princip je takový, že se čtyřikrát za rok potkáme osobně během prodlouženého víkendu. Jinak to funguje v onlinu, kde se řeší věci, které se na těch víkendech otevřou, aby ta témata, která jsou často bolavá, nezůstala bez následné péče. Jinak je to rozdělené tematicky na archetypy – král, milenec, bojovník a mág. C. G. Jung říkal, že chlap má v sobě každý tento archetyp zakořeněný. No, a my je během našich setkání kultivujeme a rozvíjíme.
O čem ty archetypy jsou?
Král je o tom přijmout zodpovědnost za svůj život, milenec je o sexualitě a o přijetí studu, hanby. Bojovník je o hledání vnitřní síly a vypilování takzvaného tahu na branku. Mág je o ohledání a naplnění vlastního účelu, a tím pádem i smyslu života. Tyto archetypy můžeš otevírat pořád dokola, protože pořád je co zlepšovat.
O jaký archetyp je největší zájem?
Nejvíc muži jezdí na bojovníka. Tam jsme měli naposledy jako hosta mistra Evropy v MMA. Učili jsme se od něj, jak dávat ránu, ale taky jak ji přijmout. Přesně tak, jak to funguje v životě. Bojovník je o divokosti, animálnosti. Chodí se do lesa, běhá se, je to hodně silové a náročné na fyzičku. Můžeš si to představit jako film Bitva u Thermopyl (úsměv). Součástí je ale vždy následné sdílení v kruzích.
Snažíme se dosahovat velkého bohatství, kariéry, ale z nezdravých důvodů. Ve smyslu – já chci, aby svět viděl, že mám hodnotu. Ale je to proto, že já sám svoji hodnotu nevidím.
Které téma bývá nejbolestivější?
Hodně silný je milenec. Ten je spojený s traumaty z dětství, týkajícími se matky. Cílem milence je přestřihnout pomyslnou pupeční šňůru, kterou jsme někteří nikdy neodstřihli, což je proces, který může hodně bolet. Je tam smích, ale i hodně pláče. Není to rozhodně víkendovka typu pojďme do lesa, postavíme si bunkr. Je to opravdu intenzivní.
Je hodně časté, že muž je takto stále spojen s matkou?
Ano. Souvisí to se syndromem „hodného chlapce“. Ta část mě, která se snaží zavděčit mámě, aby mě měla ráda. Mámy nás často mají rády jen za určitých podmínek. A my si to přenášíme do vztahů se svými partnerkami. A to je naprosto nezdravé.
V bojovníkovi si zase zvědomujeme, že často děláme věci, abychom se zavděčili i tátovi. Třeba, že táta je stavební inženýr, a chce, abych já byl taky. Ale já nechci. Píšeme tam dopis na rozloučenou, ve kterém se loučíme se vším starým. To je hodně terapeutické. Takový dopis se pak většinou spálí, občas ho někdo přečte.
Jaké téma je nejtěžší pro tebe?
Určitě téma sexuality. Vyrůstal jsem v křesťanské rodině a o sexualitě jsme doma vůbec nemluvili. Moje máma moc nechtěla, abych měl přítelkyně, když jsem byl mladý. A já jsem si vytvořil blok. Měl jsem pocit, že dělám něco špatného, zejména třeba u masturbace. Pociťoval jsem velký stud, a to jsem postupně musel odbourávat.
Spolupracujete v rámci kruhů i s odborníky?
Je tam hodně odborníků na různé činnosti. Zhruba patnáct mužů, kteří mají za sebou stovky rozvojových akcí. Je tam jistota, že je o tebe dobře postaráno.
Často vzhlížíme k nesprávným vzorům. Kvalitní mužské vzory nám chybí.
Jak se pracuje s tím, že muži jsou různého věku, pocházejí z různých prostředí a mají jiné zkušenosti?
Tím, že je tam dané téma, na které se lidé přihlásí, tak je jasné, že všichni mají podobný cíl. To je to pojítko. Ve finále nezáleží na tom, kolik ti je. To, že dvacetiletý a padesátiletý muž věci vnímá jinak, je v pořádku. Díky tomu se učíme jeden od druhého.
A když kolikrát slyším příběhy ostatních, říkám si, že je to fakt síla. A díky sdílení ostatních si v sobě otevřeš věci, které by tě třeba jinak nenapadly, nebo by sis na ně nevzpomněl. Ve skupině vidím mnohem větší sílu. Máš podporu kruhu.
Jsou tam nějaká pravidla?
Ano. Vždycky říkáme, ať účastníci nechodí dál, než vědí, že zvládnou. Samozřejmě je třeba jít trochu za komfortní zónu, aby člověk mohl sdílet, ale taky se tam nemůže otevírat něco, na co ještě vůbec není připravený. Možná to tam v něm začne bublat a on ucítí, že to bude jeho další téma. Ale chce to ještě čas. V tom nám pomáhá intuice.
Co považuješ za největší problém dnešního mužství?
Machovství. Snažíme se dokázat svoji hodnotu skrze to, jakou máme hodnotu navenek. Snažíme se dosahovat velkého bohatství, kariéry, ale z nezdravých důvodů. Ve smyslu – já chci, aby svět viděl, že mám hodnotu. Ale je to proto, že já sám svoji hodnotu nevidím.
Když neznám svoji vnitřní hodnotu, tak mám problém, protože se ji snažím získat nesprávným způsobem. Například tím, že vystřídám několik holek za měsíc, nebo že mám hned několik aut.
Tímto pohledem jsem vnímal svět dřív i já sám. Samozřejmě nejsem dokonalý, ale když mám nějaké ego tendence, tak se snažím nad nimi pozastavit a analyzovat je.
Skvělé je, že všichni z kruhů postupně začali dělat to, co je baví a naplňuje. V kruzích člověk prostě objeví svoje talenty, které může za podpory skupiny bezpečně rozvíjet, a jde tak cestou svého poslání.
Jak se mění role mužů ve společnosti. Řešíte to?
Já si myslím, že často vzhlížíme k nesprávným vzorům. Kvalitní mužské vzory nám chybí.
A co naši otcové? To nejsou kvalitní vzory?
Naši otcové ještě neměli takový prostor pro sebezdokonalování. Možná byli unikátní v nějaké oblasti, ale v jiných byli třeba na třiceti procentech. Mužské kruhy děláme proto, že se vzájemně inspirujeme. Někdo je dobrý táta, ale nejde mu to ve vztahu. Tak se tam učí od lidí, kteří mají super vztahy. Mužský kruh je místo, kde si od každého můžeš kousek vzít, aby ses inspiroval pro svůj život.
Jak se muži, kteří se kruhů účastní, mění?
Ta změna prvně probíhá uvnitř a potom i navenek. Vidím to hlavně na sobě. Za dva a půl roku, co to dělám, cítím neskutečný rozdíl. Jak sám se sebou jednám, jak se k sobě chovám. Jak rostu, a třeba i to, že za mnou lidi chodí na moje programy. To je všechno díky tomu.
Přínos vidím na kvalitě svého života. Ty změny jsou velmi postupné. Skvělé je, že všichni z kruhů postupně začali dělat to, co je baví a naplňuje. V kruzích člověk prostě objeví svoje talenty, které může za podpory skupiny bezpečně rozvíjet, a jde tak cestou svého poslání. Jsou tam taky chlapi, kteří si otevírají další mužské kruhy, protože vědí, že to funguje a jak moc je to důležité.
Máš nějaký fígl, jak přimět muže, aby se otevřeli práci na sobě?
Fígl nemám. Ale funguje to tak, že když začnu povídat o tom, co jsem zažil, třeba o životě v přírodě a jak mi to pomohlo, tak to buď v člověku zarezonuje a řekne si, že by to taky chtěl, anebo naopak ne.
Do hor jsem nešel vyloženě za seberozvojem. Byla za tím touha něco změnit. A touha začít žít šťastněji.
Co bys doporučil každému muži, který s něčím bojuje, a chce začít na sobě makat?
Naslouchal bych signálům u cesty. Například posloucháš podcast s někým, kdo ti přijde zajímavý. Řekne něco, co s tebou souzní, a tak začneš googlit a zajímat se o to víc do hloubky. Potom někoho potkáš, ten o tom začne nezávisle mluvit a tobě to začne dávat smysl. Musíš poslouchat svou intuici.
Já jsem vyslyšel svoji vnitřní potřebu odstěhovat se do hor. Nešel jsem vyloženě za seberozvojem. Byla za tím touha něco změnit. A touha začít žít šťastněji. Není třeba jet hned meditovat do Himálaje. Stačí dělat malé změny směrem k naplnění. Vesmír to pak vidí a dá ti příležitost.
Více info o Davidovi a jeho akcích najdete na: https://www.amaen.org/
Související…
Reklama
foto: Jan Sebastien, se svolením Davida Zukala, zdroj: Autorský článek
