Co je to vlastně bikepacking? Na přesné definici tohoto pojmu se často neshodnou ani ti, kteří se bikepackingu aktivně věnují. Pro jedny je to letní dovolená na kolech, pro jiné cyklistické turistické soutěžení, pro další zase životní styl. Podle oficiální definice je bikepacking „spojením terénní cyklistiky a turistiky s batohem na zádech“. Pohybujete se ve volné přírodě a cestujete mimo klasické turistické trasy a to všechno zažíváte na kole. Na méně frekventovaná místa vás zavedou jak singletrackové stezky, tak zapomenuté polní nebo lesní cesty. Na to, abyste strávili celou dovolenou jen na kole, ujeli desítky a stovky kilometrů, propotili desítky triček (ale také udělali pro své zdraví daleko víc než ve všech resortech světa), musíte být opravdu nadšený cyklista. Jedním z takových je i Štěpán Rattay – cyklista a sportovec, který se na kole pohybuje opravdu, kde se dá.
Do práce, za zábavou… No a prázdniny tráví bikepackingovým způsobem. Bikepacking pro něj spojuje tři radosti v jednom. Objevování někdy opomíjených krás Česka, trochu adrenalinový způsob trávení dovolené na vlastní pěst mimo hlavní turistické proudy a také radost z pohybu na kole, které miluje.
Štěpáne, ty jsi nadšený cyklista. Jak dlouho jezdíš na kole a co tě k tomu přivedlo?
Na kole jezdím odmalinka, byl to největší dětský dárek pod stromeček, který jsem jako dítě dostal. Jako kluk jsem i chvíli zkoušel trénovat a jezdil jsem nějaké ty amatérské závody Karlštejn, Hýskov, Bělečské okruhy a tak. Odmalinka jezdím do Svatého Jana pod Skalou a tam je to na sportovní jízdu jako dělané. Jsou tam nějaké ty kopce, serpentýny a zároveň malebné. Zpotíte se, a přitom se kocháte krásnou přírodou a krajinou. Miluji to tam.
Jezdím samozřejmě i po Praze, ale popravdě je to hlavně z důvodu, že to je pro mě nejjednodušší spojení práce s pohybem. Jako politik hodně času prodiskutuji na schůzkách, také hodně sedím u počítače, takže jsem kolikrát rád, že se mohu i protáhnout.
Je podle tebe Praha město vhodné pro masovou cyklistiku?
Jsem Pražák jak poleno, původem z Dejvic, pak jsem nějakou dobu žil právě ve Svatém Janu, kde jsem byl i místostarostou, a před šesti lety jsme se se ženou a dětmi vrátili na Prahu 5. Bydlíme ve stráni pod druhou nejvyšší horou v Praze – Vidoulí. Kopce mě prostě provází a bez nich by pro mě bylo kolo asi nuda.
Ve velkém se jezdí na kole ve městech na úpatí hor, jako je Barcelona, Lisabon nebo Salzburk, který je vůbec považován za jedno z nejpřátelštějších měst pro cyklisty. Proč by to měl být problém v Praze? Zvlněná krajina myslím není zas až taková překážka, v Praze jde spíš o nedostatečnou infrastrukturu. Městem protéká velká řeka a od severu na jih bychom měli podél břehu Vltavy pohodlně na kole projet.
„Bikepacking je cyklistika v původní čisté formě. Je to připomínka doby, kdy nebyla žádná auta ani asfalt.“
Joe Cruz, cyklista a dobrodruh
Často slýchám argumenty, že máme cenné historické centrum, které už tak je přehuštěné. Umíme přetnout Václavák čtyřproudou dálnicí, ale neumíme postavit souvislou pěší zónu podél řeky v centru Prahy, jednom z nejhezčích měst na světě? A raději tam neomezeně pustíme automobilovou dopravu. Nedávno tu byl na návštěvě pan profesor Carlos Morena, otec myšlenky konceptu města krátkých vzdáleností. A k množství aut v centru poznamenal, jestli jsme se tu nezbláznili...
Není ježdění na kole pro politika přece jen trochu nepohodlné? Někde musíš kolo zaparkovat, musíš mít speciální oblečení, musíš se mít kde umýt…
Trochu nepohodlné to je, ale každý bychom měli občas nebo lépe pravidelně vystupovat ze své komfortní bubliny. Venku prší, tak nepojedu na kole? Přemohu se, vezmu si něco odolnějšího na sebe a jedu. Je to můj pohyb-zdraví, čas-peníze a relax, nehlučím vrčením dalšího spalovacího motoru a nešířím popílek a zplodiny. Jak říkají ve Skandinávii: „There is no bad weather only bad clothes.“
Pravda, že v Praze bych mezi to „špatné oblečení“ zahrnul i pražskou cyklistickou infrastrukturu. Sám po Praze jezdím i autem a vím, jak dokážu být za volantem podrážděný, uspěchaný, a tudíž i pro cyklistu nebo chodce v provozu určitým rizikem. Pokud jedu na vyjížďku nebo na cyklovýlet s bagáží, preferuji jízdu po cyklostezce a zpevněných cestách, kde bude minimalizován automobilový provoz. Raději si najedu pár kilometrů, ale pokud jedu na kole v Praze, jde mi zejména o prioritu času a chci nejkratší, respektive nejrychlejší cestou z bodu A do bodu B. Pokud by byla hustá síť cyklostezek, není co řešit, ale mi ji tu máme nesouvislou a to je otrava. Co se týká pak zázemí, kolo na ulici vždy zamykám, do práce to mám neustále z kopce, takže sprchu si v ní dávám spíš výjimečně.
Často se hovoří o tom, že město patří lidem a že bychom z něj měli vyhnat pokud možno všechna auta právě ve prospěch cyklistiky a také pěší dopravy. Jsi v tomto ohledu radikál, nebo máš konsenzuální přístup?
Auta do města patří, ale silnice mají být zejména pro ty řidiče, kteří v tom městě bydlí, nebo zajišťují nezbytné služby, zaváží zboží a podobně. Pokud se po Praze prohání v autech přespolní, kteří sem dojíždí za dobře placenou prací a pak své příjmy daní mimo Prahu nebo vydělané peníze ukládají do budování svých sídel mimo metropoli, nesmí se divit, že si za parkování musí připlatit nebo že budou časem platit mýtné, jako to je například v Londýně. Podívejte se na nerovnováhu mezi poplatky za zóny placeného stání a celoroční lítačkou.
Lítačka je pětkrát dražší, a to máme jednu z nejlacinějších MHD v Evropě. Dvojnásobně si musí za celoroční kupon připlatit i v Bratislavě. Poměr ročního poplatku za ZPS (zóny placeného stání, pozn. redakce) a MHD by měl být jedna ku jedné. V Kodani si každý pořádně rozmyslí, zda mít v domácnosti přihlášené k parkování druhé auto, zaplatíte tam za ně totiž neskutečné peníze. U nás je zcela běžné, že v domácnosti jsou za 700 korun á kus na rok přihlášeny klidně i tři auta, každé na jiného člena domácnosti. Pak celoročně parkují před domem a třeba na Barrandově se diví, že nemají kde na noc zaparkovat.
Pojďme zpět k cyklistice. Co tě nejvíc láká na bikepackingu?
Bikepacking je svoboda, která se vám vryje pod kůži. Už samotné ježdění na kole je pro mě do určité míry svoboda, a pokud si ještě na kolo přibalím spacák, karimatku a tarp, posouvám její hranice ještě dál. Je to podobné jako vyrazit na trek do hor.
Jste v přírodě, skrze kterou si naplánujete cestu, pokud se vám nějaké místo líbí, klidně zastavíte, pobudete, přespíte a pak zase můžete pokračovat. Na kole jedu krajinou rychlostí, kdy toho ještě dokážu spoustu vnímat, jdu-li pěšky, je to bezesporu ještě intenzivnější, ale zase se vám zužuje rádius vzdálenosti, kolik toho stihnete projít.
Je podle tebe bikepacking v nějaké formě možný i ve městě? Třeba jezdit neprobádanými zkratkami?
Ve městě asi moc spát ve spacáku nechcete. Bikepacking je o tom, že buď jedete na kole, nebo balíte. Vezete si skutečně minimum, protože vás kolo na vlastní pohon nutí co nejvíce redukovat váhu a chcete na něm překonat i větší vzdálenost, ve městě mi to moc logiku nedává.
Když jedu na více dnů, beru si kolo „gravela“, česky se mu říká „štěrkolet“, vlastně to je cyklokrosové kolo s širšími plášti. Sbalím si spacák, karimatku, tarp, žďárák, hrnek, vařič, sušené jídlo, pláštěnku a nepromokavé ponožky, bidony s vodou. Někdy takto vezete klidně 15 kilo nákladu, když jste promočený, tak ještě více.
Vzal bys na bikepacking i svou rodinu? Dokážeš si představit, že se třeba rozšíří „rodinný bikepacking“? Nebo se jedná opravdu jen o adrenalinovou zábavu pro otrlé?
Zrovna před dvěma týdny jsme byli čtyři rodiny na Vysočině na kolech a vyrazili jsme tam i na vícedenní výlet s přespáním v přírodě. Je to o nějaké toleranci. Když jedu sám nebo s cyklisty, co trochu jezdí, ujedete i s ověšeným kolem přes sto kilometrů denně. Pokud jedete s dětmi, musíte přizpůsobit rychlost skupiny nejslabšímu výletníkovi. Pro děti bych nevolil příliš náročný terén, může je to pak i pěkně otrávit.
Díky bikepackingu je dostupnější cestování, poznávání nových míst a čerpání nových zážitků. Je to způsob, jak hltat svobodu plnými doušky a žít život naplno.
Přitom je bikepacking vede k pořádkumilovnosti a umění si zorganizovat věci. Naučí si balit na cestu skutečně jen to nezbytné a taky musí vědět, kde co mají zabalené. Pokud ne, pak je z výletu jeden velký, nekončící packing. Cykloturistika má u nás ale stále velký potenciál se rozvíjet, lidi prostě ježdění na kole baví a je zdravé. Máme jednu z nejlépe značených sítí pěších turistických cest na světě, proč by nemohla být i pro kola? Kdo byl na kolech v České Kanadě, na Třeboňsku nebo na Šumavě, bude vědět, co tím myslím.
Nadšený cyklista Joe Cruz tvrdí, že bikepacking je cyklistika v původní čisté formě. Souhlasíš s ním? Co pro tebe vlastně bikepacking znamená?
Svoboda, poznání, zábava a zdraví. Vzpomenete si na scénu z filmu Butch Cassidy a Sundance Kid, kdy si Paul Newman pořídí bicykl, na svou dobu převratnou novinku, kterou někteří vidí poprvé, a ještě společně s Katherinou Ross hltají plnými doušky svobodu a užívají si života? Myslím, že v této scéně je hezky zachyceno, jakou má vynález kola pro nás hodnotu. Bikepacking toto posunul do současné doby, cestování a s tím spojené poznávání a obohacování je dostupnější. Není to nic nového, naši dědové si dali tlustší pláště na favorita, sbalili si deku, trenýrky, ponožky a vyrazili za dobrodružstvím.
Myslíš, že Praha jako taková podporuje dostatečně alternativní způsoby dopravy, ať už je to cyklistka nebo chůze po svých?
Bohužel v Praze stále chybí řada páteřních cyklostezek a návaznosti. Asi největším hendikepem je, že stále neplnohodnotně využíváme Vltavy a jejích přítoků. V jiných evropských městech je řeka nositelem zklidnění a odpočinku, budují kolem nich zóny a zelené pásy pro relaxaci, aktivní i pasivní odpočinek, kde můžete sportovat, utužovat se, ale i meditovat, rozjímat a kolikrát i zapomenout.
Pokud se budeme moct například tak, jako tomu je podél kanálu ve Vídni, plnohodnotně pohybovat podél obou břehů Vltavy, začnou i Pražáci intenzivněji využívat kola pro cesty do práce, za schůzkami, ale klidně i za kulturou v centru města. Dnes můžete sednout na kolo, podél Botiče sjet k Vltavě a po A2 šup do centra na Národní třídu. Tak by to mělo být ale u všech přítoků Vltavy a údolí orientovaných na západ a východ po obou březích. Jenže na levém břehu končí A1 u Císařské louky a pak už jedete mezi auty po dvouproudé Strakonické až k Jiráskovu mostu a dál v plném provozu.
Jak bude vypadat ideální doprava v Praze v roce 2030?
Praha bude evropské moderní město krátkých vzdáleností. Vše nezbytné, co potřebujeme k životu, tedy školu, potraviny, lékaře a většina z nás i svou práci, budeme mít v docházkové vzdálenosti 15 minut od svého bydliště. Je to ovšem ještě pořádný kus cesty a znamená to i umět si zvolit rozumné a prozíravé lidi do vedení města.
Reklama
foto: se svolením Štěpána Rattaye, zdroj: Štěpán Rattay