Poprvé jsem ho zaslechla v rozhovoru Českého rozhlasu. Onkogynekolog Lukáš Rob odpovídal na téma rakoviny děložního čípku, na vztah dědičnosti a onkologických nemocí, ale také na vztah Češek k vakcinaci. Nebylo to žádné „profesorské mentorování“, ale sympatické povídání. A co mě zaujalo asi nejvíc: proti rakovině děložního čípku nově pomáhá i očkování chlapců. A nejen proti ní. Přesto se nechává očkovat stále málo dětí.
Nejdřív jsem se pustila do poměrně jednoduchého pátrání. Lukáš Rob je přednostou Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Kontakt jsem poměrně jednoduše získala od mluvčí nemocnice Hanky Vránové, která mě i ochotně nasměrovala, jak pana profesora dohnat. Nakonec se mi povedlo do jeho přeplněného kalendáře nacpat. A šlo o takový ten rozhovor, kdy se nemusíte stresovat, jestli máte „na tuhle kapacitu“ dobře připravené otázky. Hned po té první jsme si příjemně povídali.
Dočetla jsem se, že jste hrál profesionálně basket. Jak to šlo dohromady se studiem medicíny?
Mládí jsem skutečně prožil mezi studiem a profesionálním basketbalem. Skloubení studia medicíny se sportem mě asi naučilo velice racionálně a efektivně využívat čas. I proto si teď můžeme povídat.
Chtěl jste se už tehdy věnovat gynekologii? A jak jste se pak dostal k onkogynekologii?
Konkrétně onkogynekologii se aktivně věnuju už 30 let. V životě je spousta životních křižovatek. Já jsem si plánoval, že budu ortopedem. A jak už to tak bývá, tak jsem samozřejmě nezískal slíbené místo na ortopedii. No a osud mě přesměroval na gynekologii a porodnictví.
Bohužel nedokážeme stále vyléčit všechny ženy, zejména ty, které se dostaví s pokročilým onemocněním.
Po vystudování lékařské fakulty jsem hned nastoupil na gynekologicko-porodnické oddělení v Berouně a po dvou letech jsem získal místo na 1. Lékařské fakultě VFN, kde jsem se už začal věnovat svému celoživotnímu poslání, tedy onkogynekologii.
Takže jste se postupně přesunul z pracoviště první lékařské fakulty na třetí?
Tak jednoduché to nebylo, ještě tam byla druhá. Po deseti letech jsme přešli s celou skupinou kolegů právě do nově otevírané kliniky 2. LF UK v Motole. Tam jsem strávil krásných 20 let, vybudovali jsme jedno z respektovaných onkogynekologických center v Evropě. Po dvaceti letech jsme přijali novou výzvu a teď druhým rokem budujeme se sestrami a kolegy, kteří mě následovali, jakýsi „restart“ Gynekologicko-porodnické kliniky a Onkogynekologického centra na 3. LF UK ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Máme tady skvělou podporu od vedení, už po roce jsme získali akreditaci Evropské společnosti gynekologické onkologie, kterou mají u nás jen další dvě podobně špičková pracoviště. A samozřejmě roste i zájem pacientek.
U těch chvilku zůstaňme. Jak onkogynekologie pokročila, co dokáže léčit a co už ne?
Dnes už dokážeme v řadě případů diagnostikovat a léčit přednádorové stavy, dokážeme diagnostikovat a úspěšně chirurgicky léčit většinu žen s časnými stadii zhoubných nádorů vulvy, děložního hrdla, těla, ale dnes i ovarií. Bohužel ale nedokážeme stále vyléčit všechny ženy, zejména ty, které se dostaví s pokročilým onemocněním. Nejdůležitější je, abychom se vždy snažili pro každou pacientku najít co nejlepší léčbu „na míru“, která jí pak poskytne nejvyšší šanci na vyléčení.
Jak váš obor během těch let, co se mu věnujete, pokročil?
Za těch 30 let jsme zaznamenali řadu až neuvěřitelných pokroků jak v diagnostice, tak přímo v léčebných postupech. První, a z mého pohledu nejúžasnější, byla cesta od poznání, že hlavním vyvolávajícím faktorem vzniku karcinomu děložního čípku jsou onkogenní humánní papilomaviry, tedy velmi běžná infekce, poté následoval vývoj profylaktické vakcíny, která umí vyvolat proti infekci protilátky. Její uvedení do praxe, její efektivita a bezpečnost – to jsou obrovské pokroky.
V systémové léčbě po éře klasické chemoterapie, která je však stále základem, přichází cílená léčba, tedy éra cílené imunoterapie.
Dalším pokrokem jsou dnes samozřejmě zobrazovací metody. Ultrazvuková diagnostika od šedých „stínů“ a obrazců je dnes v neskutečných zobrazovacích detailech. Zdokonalení magnetické rezonance a pozitronová emisní tomografie, kterou známe teprve od 90. let, dnes posunuje naše diagnostické možnosti. Pokroky jsou samozřejmě i v chirurgické léčbě. Díky nim dokážeme minimalizovat krevní ztráty i u radikálních operací a výrazně zkracují čas operací. Rozvoj laparoskopie a robotické chirurgie jako minimálně invazivních metod je přínosem i u správných indikací. Další fascinující oblastí je pokrok v našem poznání genomu a možných genetických změn, které mohou vést ke vzniku nádorů. V systémové léčbě po éře klasické chemoterapie, která je však stále základem, přichází cílená léčba, tedy éra cílené imunoterapie.
Říká se, že rakovina je nemoc stresu. Kupříkladu že rakovinu prsu často dostanou ženy se syndromem „matky“, tedy ženy, které pečují o každého, jen ne o sebe. Co na to říkáte?
Stres a psychická nepohoda je jistě faktorem, který může akcelerovat predispozici. Dnes ale u řady nádorů známe detailně příčiny jejich vzniku. Každý maligní nádor je v počátku způsoben změnou genetické informace v buňce, které se následně podaří uniknout imunologickým „strážcům“ v našem organizmu. Proto dnes také víme, že spouštěcím faktorem například u karcinomu děložního čípku jsou právě onkogenní humánní papilomaviry.
U žen, které již sexuálně žijí, je efektivita nižší. Proto jsou pravidelné kontroly u gynekologa nutné i v dnešní době.
Současně víme, že ve více než 95 procentech případů si organizmus při infekci těmito viry s nimi poradí sám. Pouze u malé části vzniknou přednádorové stavy a ještě u menší části dojde vývoj až ke karcinomu.
O rakovině děložního čípku jste mluvil i v Českém rozhlase. Existuje vakcinace, ale vakcínu má prý jen 5 % obyvatel.
My máme už od roku 2012 plně hrazenou vakcinaci u 13letých děvčat. Jenže je vakcinováno asi pouze 50 % těchto ročníků. To je smutné konstatování, protože by bylo třeba mít vakcinovaných 95 % a více populace dívek, než začnou sexuálně žít. V letošním roce byla vakcinace rozšířena pro 13leté chlapce.
Chlapci ale asi nejsou očkovaní proti rakovině děložního čípku... Jaké druhy rakoviny dále papilomaviry způsobují?
To očkování chlapců chrání samozřejmě i dívky. Dnes ovšem víme, že kromě rakoviny děložního čípku jsou tyto viry příčinou i karcinomů vulvy u žen, ale i karcinomu anu, tedy análního kanálu u žen i mužů. Karcinomy penisu u mužů jsou vzácné díky poměrně odolnému epitelu, což je jakási krycí tkáň. Bohužel se ukazuje, že i v oblasti ústní dutiny, mandlí, krku je velká část nádorů spojena s těmito onkogenními viry, a to zase jak u žen, tak u mužů.
Můžeme říci, že vakcinace v tomto ohledu skutečně zaručí, že očkovaný rakovinu nedostane?
Vakcinace ženu ochrání podle typu vakcíny proti 90 až 96 % onkogenních virů. Zatím nepokrývá všech známých 14 onkogenních typů, ale ty tvoří méně než 5 %. Vakcíny ale pokrývají ty nejagresivnější typy humánních papilomavirů. Je ale pravda, že přibližně 5 % nejčastějších spinocelulárních karcinomů děložního hrdla vzniká bez prokazatelné souvislosti s humánními papilomaviry.
V pozdějším věku už vakcíny hrazeny nejsou. Ale cena dvou vakcín je nyní do 2 tisíc za dávku, což je přijatelná investice do vlastního zdraví.
Souhrnně ale dnešní očkování ochrání ženy v 90 %. U žen, které již sexuálně žijí, je efektivita nižší. Proto jsou pravidelné kontroly u gynekologa nutné i v dnešní době.
Jak dlouho tahle vakcinace působí?
Dnešní znalosti ukazují, že vakcinace funguje minimálně 15 let, je možné, že celoživotně. Experimentálně je už prokázáno, že přeočkování jednou dávkou vyvolá vysokou protilátkovou odpověď.
Jaké jsou podmínky pro vakcinaci, když už mi není třináct? Já jsem také očkována, tehdy nám ale pojišťovna hradila myslím jen 1/3 ceny vakcinace.
Dnes je vakcinace plně hrazena opravdu pouze u 13letých dívek a chlapců. Jakmile je jim 14 let, mají smůlu. Na trhu máme tři vakcíny, ta poslední, která pokrývá devět onkogenních typů, je však s doplatkem. V pozdějším věku už vakcíny hrazeny nejsou. Ale cena dvou vakcín je nyní do 2 tisíc za dávku, což je přijatelná investice do vlastního zdraví.
Co máte na své práci nejraději? Jsou to ženy?
Určitě je skvělé, když vidíte, kolik žen dokážeme vyléčit a kolik jich chodí na kontroly. Mnohdy takhle po nemoci přicházejí na kontroly i mladé maminky v doprovodu svých dětí, a to je asi největší odměna. Tady je ale nutné apelovat na všechny ženy, aby nepřestávaly chodit ke gynekologům na kontroly ani poté, co jim už bylo pětačtyřicet. Většina žen po přechodu má pocit, že už jsou prohlídky zbytečné, a mnohdy se bojí přijít, i když mají obtíže. Přitom časná stádia všech gynekologických nádorů jsou většinou dobře léčitelná onemocnění.
foto: Profimedia , zdroj: Autorský článek
