Chceme se zavděčit druhým a zapomínáme na sebe. Cestou je laskavá disciplína

Pomáhá lidem s chronickými onemocněními, nadváhou, poruchami příjmu potravy nebo špatným trávením. Jana Zahradníková přistupuje ke každému klientovi individuálně, jednu věc ovšem učí všechny bez rozdílu: „K fyzické i mentální pohodě vede cesta skrze moudře zvolené návyky.“ Připomíná ale, že den, kdy s nimi začneme, není dnem, kdy se náš život razantně změní. 

Jani, věnuješ se mnoha oblastem, tvou srdcovkou jsou ale návyky. Téma na první pohled možná obyčejné. Proč jsou podle tebe pro nás tak zásadní?

Od výživy k celostnímu přístupu a právě k návykům mě posunul můj osobní příběh a cesta z nemoci do zdraví. U sebe i klientů jsem si mnohokrát ověřila, že když urputně věnujeme pozornost jen jednomu návyku (např. řešíme jídlo) a ostatní (pohyb, spánek, mentální hygienu atd.) vynecháváme, naše zdraví dlouhodobě optimální stejně nebude. A je jedno, jak moc vyšperkovaný jídelníček budeme mít.

Klienti za mnou na první schůzku často přichází přehlcení množstvím informací o tom, co by měli změnit. Vždycky ale nakonec dojdeme k tomu, že můžete mít načteno 100 knih, nastudovaných 20 kurzů a 3 tituly před jménem k tomu, ale v otázce zdraví vyhrává ten, KDO KONÁ, nikoli ten, KDO „JENOM“ VÍ. Motto mé práce proto zní: Jsi výsledkem svých každodenních návyků a myšlenek. 

V otázce zdraví není až tak důležité, co děláme občas, ale to, co děláme na denní či týdenní bázi. Když poprosím klienta, který se diví, proč je pořád chronicky nemocný, ať mi vylíčí svůj běžný den, a on nahlas popíše, jak se choval a jak se cítil, většinou se divit přestane a někdy přichází i slzy…

Tvými klienty jsou nejčastěji právě lidé s chronickými onemocněními, kterých v naší společnosti stále přibývá. Jak je to možné, když věda neustále přináší nové objevy a zdravotnictví jde dopředu?

V posledních letech opravdu zažíváme ohromný nárůst zejména chronických zdravotních problémů. Více jak polovina české populace je obézní, na kardiovaskulární onemocnění umírá v Evropě okolo 4 milionů lidí ročně. Dětí s autoimunitními onemocněními nebo ADHD je také stále více.

Pokud jsme výsledkem svých každodenních návyků, pak je tohle důkaz, že ty všude dostupné zdroje neumíme využívat správně. Pokud to budeme svádět na dobu, tak si nepomůžeme. Každý z nás musí převzít zodpovědnost za své vlastní zdraví. Jen tak se můžeme uzdravit jako společnost.

Nejznámější informace ohledně návyků říkají: zdravě jíst, dobře spát a často se hýbat. Víme, že to funguje, potvrzuje to i řada studií. Tak proč to často neděláme?

Protože vědět nestačí. Do hry se zapojují i klišé pojmy jako sebeLÁSKA, sebeVĚDOMÍ a sebeHODNOTA. Většinou mají základ v našem dětství. Pokud jsme jako malí slýchávali, že tatínek bude smutný, když mu nepomůžeme, a babička se bude zlobit, když nepřijdeme, pak je naše potřeba plnit očekávání druhých velmi silná i v dospělosti.

Naše tělo přesně ví, co potřebuje. A jasně nám to říká, někdy dokonce křičí. Bohužel ho často neposloucháme…

Kdo neustále upřednostňuje práci a potřeby ostatních před vlastním zdravím, i když ví, že je toho na něj moc? Ten, kdo se bojí, že zklame druhého, když mu nevyhoví. Ten, kdo cítí evolučně daný strach, že bude vyloučený ze skupiny. To v minulosti totiž znamenalo smrt. Dítě udělá všechno proto, aby bylo rodiči (smečkou) přijato a milováno. A tohle si bereme i do dospělosti. Později je tou smečkou třeba náš šéf… Většinou nás z takto neprospěšných vzorců probudí až nemoc. V lepším případě pravidelný seberozvoj. 

Existuje hromada aktivit pro zdraví a spokojenost. Málokdo má ale čas na všechny. Jak se zorientovat a co si vybrat?

Není třeba dělat všechno, ale to podstatné. A to bude pro každého z nás něco jiného. Položte si každý den jednoduchou otázku: Co teď potřebuju? Možná přijde odpověď: „Pořádně se vyspat.“ „Vzít si čas jen pro sebe.“ „Začít ráno snídat.“

Vyberte si 1 nebo 2 věci – a na ty se zaměřte. Najděte způsob, jak tyto aktivity vnést do své každodennosti. Postupně, ale trvale. Teprve až když pro vás budou automatické, přidejte další. Je naprosto normální, že uděláte 3 kroky vpřed a jeden vzad. Nenechte se opít instagramovou dokonalostí, všichni máme slabší a silnější dny. Na motivaci nespoléhejte, ta vyprchá jako vůně otevřeným oknem. Je nutná laskavá disciplína. 

Takže bychom měli méně googlit rady a více se naciťovat?

Každý z nás má jiné potřeby. Člověk s nadváhou potřebuje začít s jiným návykem než člověk s autoimunitou nebo chronickými záněty močového měchýře. Proto je třeba začít od sebe, ne od toho, co kde psali, co plošně někde doporučili a co je teď trendy.

Nosíme v sobě moudrý hlas. Naše tělo přesně ví, co potřebuje. A jasně nám to říká, někdy dokonce křičí (časté angíny, bolesti břicha, špatná pleť, rozhozená menstruace, nízké libido, úzkosti, emoční jezení atd.). Bohužel ho často neposloucháme…

Zvu vás teď k malému cvičení:
Sedněte si, zavřete oči a navnímejte sami sebe od hlavy až po konečky prstů.
3× se nadechněte a vydechněte. Možná ucítíte bolest za krkem, únavu, studené nohy a ruce nebo silnou potřebu jít ven na vzduch, protáhnout se…
Co kdybyste věřili, že to je přesně to, co skutečně potřebujete? 

Rozhodně nechceme, aby se lidé stresovali ze zdravého životního stylu. Ani my lektoři nemáme vše 100% a moc rádi to se studenty autenticky komunikujeme. Většinou se jim dost uleví. 

Možná to není o tom, že řešení nevidíme, ale o tom, že to jako řešení nevnímáme. Možná to zní moc jednoduše na to, aby to fungovalo. 

Poradíš nám přesto 5 top návyků pro každého, kdo tento svůj vnitřní hlas zatím neslyší a potřebuje trochu víc nasměrovat?

Začněte jednoduše, ale efektivně:

• Prioritizujte spánek: blokujte modré světlo před spaním, usínejte a vstávejte každý den ve stejnou dobu, přes den se co nejvíc vystavujte dennímu světlu.
• Jezte přirozené potraviny: Nezpracované, sezónní, lokální.
• Pravidelně se hýbejte. 
• Dostatečně pijte.
• Zastavujte se během dne. Podívejte se do koruny stromů, nebo se chvíli soustřeďte na svůj dech. Vracejte se sami k sobě aspoň na pár minut.

A jako bonus se ptejte sami sebe:

• Co byste dělali, kdybyste se nebáli?
• Jak by vypadal váš den, kdybyste v něm dělali víc věcí podle sebe?
• Jaký dopad by tato rozhodnutí měla na vaše mentální a fyzické zdraví?
• Co za strach vám brání vykročit tímto směrem?

Odpovědět si upřímně na takové otázky je často prvním krokem ke změně. 

Kromě konzultací s jednotlivými klienty jsi s kolegou Romanem Kunčarem založila program Začni napořád, kde tohle všechno lidi učíte. Co nám Čechům nejde?

Záleží na životní situaci každého člověka, ale vnímám, že nejvíc řešíme téma „Já na 1. místě“. Plno lidí má strach, že když to udělají, budou za sobce… Učíme ale i to, jak si udělat pořádek v informacích a návyky odprioritizovat.

Rozhodně nechceme, aby se lidé stresovali ze zdravého životního stylu. Ani my lektoři nemáme vše 100% a moc rádi to se studenty autenticky komunikujeme. Většinou se jim dost uleví. :)

Letos se navíc věnuješ zatím největšímu projektu, který by nás mohl správným návykům učit přímo v ulicích. Prozradíš, o co jde?

Vysnila jsem si Návykové stezky. Jsou to cesty plné funkčních stanovišť, šikovně zakomponovaných do prostředí obce nebo města, díky kterým by se lidé mohli fyzicky i mentálně rozvíjet po cestě z práce či školy. 

Představ si, že jdeš svou obvyklou cestou a měla bys možnost se na chvíli zavěsit na hrazdu – u cedule, která ti vysvětlí, v čem je pro tvé lopatky při sedavém zaměstnání klíčový vis. Za dalších 200 metrů by ses 10× nadechla do bránice a v návodu zjistila, že jsi právě díky tomu snížila stresový hormon a podpořila mentální stabilitu. Na dalším stanovišti by sis odpověděla na sebepoznávací otázky nebo procvičila chodidlo. Mobilní aplikace ti dle tvého životního stylu řekne, které ze stanovišť je pro tebe nejdůležitější. A svůj pokrok můžeš i sdílet a motivovat tak kamarády.

Je to obrovský projekt v procesu, žádá si spoustu papírování a oslovení vedení obcí i měst. Teď ještě sehnat pár milionů nebo vytvořit parádní dotační program, ale ta myšlenka mě nadchla a moc se těším, jak se to v blízkém budoucnu vyvine. Pokud by se chtěli zapojit i někteří čtenáři Flowee, určitě se mi ozvěte. 

Reklama

foto: se svolením Jany Zahradníkové, zdroj: Autorský článek