Procházíme velkým světlým a čistých sálem s klidnou atmosférou. Na 17 lůžkách zde odpočívají lidé, kteří sem musí docházet několikrát týdně, aby mohli žít život, který bereme jako samozřejmost. Vypadají klidně, nikdo z nich se nesvíjí v bolestech. Abychom nerušili jejich soukromí, přesuneme se do malé kanceláře. Petra Ronová pečuje o pacienty s onemocněním ledvin již 25 let, z toho posledních 10 v roli primářky vysočanského dialyzačního centra.
Jaký typ péče vaše centrum poskytuje?
Děláme chronickou dialýzu. To znamená, že lidé, o které pečujeme, ji budou potřebovat až do konce života. Většinou sem chodí třikrát týdně a pokaždé zde stráví na lůžku čtyři a půl hodiny – tolik času je potřeba k tomu, abychom tělo očistili. Výjimkou jsou pacienti, kterým ještě ledviny trochu fungují, ti mohou chodit třeba jenom dvakrát týdně.
Stává se, že někteří pacienti přestanou na dialýzu chodit, protože to přestanou psychicky zvládat?
90 % pacientů si na nový režim zvykne. Na sále mají pohodlí, nic je nebolí, pospávají. Sestřičky se o ně starají a lékař je neustále k dispozici. Moc se to neví, ale i s nefunkčními ledvinami se dá velmi dobře žít. Ti lidé jsou schopni vést normální život, dokonce i pracovat. Umělá ledvina jim dokáže udržet velice dobrou kvalitu života, chodit na dialýzu není žádná tragédie. Pacienty nejvíc štve, že sem musí dojíždět, ale pracuje se na tom, aby měli dialyzační přístroje doma.
Co by se stalo, kdyby se pacient na dialýzu nedostavil?
Že by někdo přestal na dialýzu chodit z vlastního rozhodnutí je velice vzácné. Kdyby člověk, kterému selhaly ledviny, na dialýzu týden nešel, tak mu začne být extrémně špatně a může klidně zemřít.
Nějakým onemocněním ledvin trpí každý desátý Čech a zhoršuje se to s věkem – po 75. roce života už je to každý druhý.
Jeho tělo zadržuje vodu, které je někdy až 10 litrů, takže je extrémně oteklý a začne se dusit. Po takové zkušenosti pacientům obvykle dojde, že dialýzu skutečně potřebují, a pak už chodí pravidelně.
Dialýza se přerušuje jen v případě, kdy se pacient nachází na konci svého života, v takových případech vedeme paliativní péči.
Jaký je typicky český přístup k péči o ledviny?
Nějakým onemocněním ledvin trpí každý desátý Čech a zhoršuje se to s věkem – po 75. roce života už je to každý druhý. K nám samozřejmě chodí až v momentě, kdy už mají problém, protože nemocné ledviny nebolí. O tom se dozvědí u praktického lékaře na preventivní prohlídce, v rámci které se testuje krev a moč.
Co bych ohledně ledvin každému doporučila, je pravidelně chodit na preventivní prohlídky u praktika. Nechte si ledviny vyšetřit, i když vás nic nebolí. Pokud se začnou léčit včas, mají samozřejmě mnohem lepší prognózu.
Jak vypadá typický pacient, který chodí na dialýzu, a jaký je nejčastější důvod selhání ledvin?
Jsou to lidé v seniorském věku, kterým ledviny selhaly obvykle v důsledku cukrovky, nebo vysokého krevního tlaku. Průměrný věk pacientů je mezi 67 a 70 lety. Méně častým důvodem pro dialýzu jsou autoimunitní onemocnění a genetické vady.
Opravdu neexistují žádné varovné signály, že jsou naše ledviny v nepořádku?
Člověk to ve většině případů na sobě nemůže poznat. Jak už jsem říkala – ledviny nebolí a pacient nepociťuje ani žádné jiné specifické projevy jejich selhání až do momentu, kdy se dostane do extrémního krizového stavu.
Několikrát jsem slyšela známého si stěžovat, že ho „bolí ledviny“, když den předtím užíval moc alkoholu. To ho tedy bolí něco jiného?
Ano, pravděpodobně si jen natáhl nějaký sval nebo má problém s páteří. Když k nám někdo přichází s tím, že ho „bolí ledviny“, v 90 % mají pouze bolest zad. Hmota ledvin zkrátka nikdy nebolí.
Jaké další mýty o ledvinách panují?
Mylná je představa o potřebném příjmu tekutin. Starší lidé pijí málo a s věkem se navíc potlačuje subjektivní pocit žízně. Naopak mladší lidé pijí moc, často si myslí, že čím víc, tím líp. Jsou schopní vypít 5 až 6 litrů za den, což jejich organismus naopak zatěžuje. Správný přísun tekutin je kolem dvou litrů.
Neliší se také potřeba pít podle váhy? Kolik mají pít děti a kolik lidé, kteří váží 150 kilo?
Děti by měly pít jeden až jeden a půl litru, u pacientů s nadváhou by se měl příjem tekutin zase o něco navýšit. Stačí se řídit zdravým rozumem. O něco více bychom také měli pít, když jsou extrémní vedra, sportujeme, nebo když jsme nemocní a máme potíže jako zvracení, průjem nebo vysokou horečku.
Setkáváte se také s tím, že s ledvinami mají problém děti?
Ano. Děti mohou například trpět vrozenou vadou močových cest – jejich ledvina je špatně vyvinutá nebo se také nemusí vyvinout vůbec. Výjimečně to ještě mohou být autoimunitní onemocnění. Naštěstí se ale u dětí vyskytují problémy s ledvinami vzácně.
Jak je to s pacienty, kteří zneužívají návykové látky?
Mladým lidem se spíš stane, že se předávkují a ledviny jim selžou akutně. To pak nejdou k nám, ale do běžné nemocnice. Pokud se pacient dozví diagnózu akutní selhání ledvin, je velmi pravděpodobné, že se z toho dostane a bude dál žít normálním životem.
Péče o ledviny je v Čechách jedna z mála věcí, se kterou je minimální problém, na rozdíl třeba od psychiatrie.
K nám na dialýzu se dostávají pouze dlouhodobé vážné případy. Bývají to pacienti kolem 50 let, kteří návykové látky zneužívají delší dobu. Jejich organismus často odchází i v důsledku dalšího onemocnění, například hepatitidy typu C, která selhání ledvin také způsobuje.
Selhání ledvin se tedy můžeme obávat až po několika letech destruktivního životního stylu?
Ano. Ledviny jsou orgánem, který má velkou odolnost, trvá dlouho, než dojde k selhání. Mají neuvěřitelně funkční rezervu – jsou dvě a hodně toho vydrží.
Jak jste spokojená s kvalitou a dostupností nefrologické péče v ČR?
Myslím, že je velmi dobrá. Po padesátém roce věku se při preventivní prohlídce ledviny kontrolují každý druhý rok. Přístup na nefrologii a k dialýze má každý pacient – ať už je to břišní dialýza, hemodialýza nebo transplantace ledvin.
V Česku je kvalitní dialýza dostupná pro každého, i pro lidi bez domova. Ve srovnání s ostatními zeměmi je naše péče opravdu špičková. Navíc v dialyzačním centru je s nimi pořád doktor a všechny případy řešíme ihned, jak nastanou – sestřičky ošetří všechno, co je potřeba.
Co se týče našeho zdravotnictví, péče o ledviny je bezproblémová, a na rozdíl od ostatních oborů máme i dostatek lékařů. Dostupnost transplantace ledvin je u nás také velmi vysoká, máme velmi dobře rozvinutý transplantační program a procento transplantací na počet obyvatel patří mezi nejvyšší v Evropě.
Jsou nějaké nové trendy v oblasti léčby ledvin?
Rozšiřují se domácí metody náhrady funkce ledvin – peritoneální neboli břišní dialýzy, která má proti hemodialýze mnoho výhod – je šetrnější, funkci ledvin nahrazuje přirozenějším způsobem. Pacient také nemusí dodržovat tak přísnou dietu jako u hemodialýzy a není omezený v příjmu tekutin. Přístroje jsou levnější. Výhodou domácích přístrojů je pochopitelně i to, že k nám jejich uživatelé nemusí cestovat třikrát týdně, ale dochází jen na kontroly. Tuto novinku se aktivně snažíme mezi pacienty zavádět, ale zatím spíš dávají přednost dialýze na středisku.
To ale musí být finančně velmi náročné?
Domácí dialyzační přístroje jsou hrazeny pojišťovnou, pacientům vše zařídíme. Péče o ledviny je v Čechách jedna z mála věcí, se kterou je minimální problém, na rozdíl třeba od takové psychiatrie.
Reklama
foto: se svolením Petry Ronové, zdroj: Autorský článek