Když nedokážete pít obyčejnou vodu. Odhalte triky, jak zatočit s hydrofobií

Ačkoliv je lidské tělo ze zhruba 60 % složeno z vody a průměrný uživatel internetu snad ani nemůže doporučením ohledně množství vody, které by měl denně vypít, uniknout, někteří lidé se prostě pití H₂O vyhýbají jako čert kříži. Alespoň té, která je bez příchutě.

Řeč není o hydrofobii, která je u člověka typickým projevem nákazy vzteklinou, ale o celé škále zdraví neohrožujících vjemů, se kterými je pití čisté vody pro některé jedince spojeno. Stručný dotaz na pití/nepití čisté vody ve veřejné skupině na facebooku přinesl například tyto reakce: „Nepiju, je to hnus.“ „Čistou vodu bez ničeho nedávám, zvedá se mi z ní žaludek.“ „Po čerstvě natočené vodě je mi těžko.“ „ Znám rodinu, kde se voda nepočítá jako pití, a dokonce se věří, že je nezdravé ji pít – prý vyplavuje z těla minerály.“ (Objevila se také reakce „Já ji odmítám pít, voda je na koupání. A šu*aj v ní ryby“). Zhruba stejný počet lidí se ale naopak vyjádřil ve smyslu, že voda je hlavním prostředkem dodržování jejich pitného režimu. Jak je to možné?

Supertasters a non-tasters

Především ne každý člověk disponuje stejným množstvím chuťových papil, ve kterých jsou uloženy chuťové pohárky. Přibližně polovina z nás jich má okolo deseti tisíc, druhá polovina je rovnoměrně zastoupena lidmi, jejichž jazyk je k chutím téměř necitlivý (non-tasters), a těmi, jejichž jazyk vnímá chuť ve zvýšené intenzitě (supertasters).

Kromě toho vaše ústa prostě nevnímají chutě pokaždé stejně. Třeba pokud jste ještě před polednem nic nejedli ani nepili, nastaví se automaticky tak, abyste měli chuť na něco slaného. Sůl totiž vodu zadržuje, a jelikož pomalu nastupuje dehydratace, tělo se snaží zachránit alespoň tu vodu, kterou ještě má. Vaše chuťové pohárky reagující na sůl jsou aktivovány.

Chuťový test jednoznačně prokázal vyšší chuťovou atraktivitu vzorků vody, v nichž se nacházely vyšší koncentrace vápníku a magnesia, zatímco obsah sodíku, draslíku a chloru měl efekt opačný.

A v tuto chvíli začíná fungovat mechanismus, na jehož principu se dobrému someliérovi vždy podaří doporučit vám to nejlepší víno k jídlu, které jste si objednali: pití vody s aktivními pohárky reagujícími na sůl aktivuje pro změnu zase ty, které vnímají hořkou chuť. A pokud si loknete vody po soustu něčeho kyselého, aktivujete ty, které vnímají sladkost.

Hlt sladkého bílého vína po grilované rybě v citrónové omáčce tedy vyvolá odezvu chuťových buněk, kterou mozek vnímá jako lahodný a intenzivní zážitek. To se týká jak jídla, tak vína samotného.

Pijeme i očima

A pak je tu kvalita vody samotné. Dost vágní pojem, že? Hygienické požadavky na pitnou vodu stanovuje Vyhláška 252/2004 Sb. a říká, že „chuť a vůně vody by pro spotřebitele měla být přijatelná, voda by neměla mít abnormální změny“.

Chuť vody nejvýznamněji ovlivňují minerály, které jsou v ní obsažené. Jejich přítomnost sice běžně neregistrujeme, nicméně studie z roku 2013 přinesla zajímavá zjištění. Dvacet vzorků komerčně distribuovaných balených vod a pětadvacet vzorků vody z vodovodu bylo u dobrovolníků podrobeno chuťovému testu, který jednoznačně prokázal vyšší chuťovou atraktivitu vzorků, v nichž se nacházely vyšší koncentrace vápníku a magnesia. Obsah sodíku, draslíku a chloru měl efekt opačný.

Bohužel poměrně častý jev. O chuti takové vody toho ani příliš vědět nechceme. (zdroj: Shutterstock)

No a pak jsou tady různé havárie nebo celkový stav vodovodního řadu, kdy vám z kohoutku teče něco, co nejenže nebude chutnat dobře, ale na první pohled vám to také způsobí zdravotní potíže. To už je ale úplně jiné téma – dá se zřejmě s vysokou mírou pravděpodobnosti (hraničící s jistotou) předpokládat, že takovou vodu nebudou chtít konzumovat ani její skalní příznivci.

Dejte jí šanci

Odpůrci pití čisté vody z ankety zmiňované na začátku článku jako její alternativy nejčastěji uváděli čaje, ovocné šťávy nebo ochucování vody ovocem a různými sirupy. Nic proti tomu, zvlášť čerstvé ovoce nebo bylinky dodají vodě svěží příchuť. Ale možná by nebylo na škodu zamyslet se nad tím, jestli si tu nechuť k obyčejné vodě nezpůsobujete tak trochu sami. Zkuste zvážit, jestli by nebylo fajn:

Pořídit konvici s filtrem nebo filtr na kohoutek: může účinně zachytit některé minerály, které chuť vody ovlivňují.
Pít ze skla místo z papíru a plastu: že jsou mikroplasty už prakticky všude, není asi žádnou novinkou. Ale proč si nakládat ještě víc? Tady totiž neplatí, že co oko nevidí, srdce nebolí.