Hlas mladé generace, česká Miley Cyrus, nadějná zpěvačka s darem od Boha. I takové přídomky se objevují kolem talentované Adély Zouharové. Teprve šestnáctiletá zpěvačka ve své pěvecké kariéře rozhodně nezahálí, v březnu pokřtila své první album s názvem Já & Ty a lahev šampaňského, ze kterého se ještě samozřejmě nemohla napít, spolu s ní drželi známí kolegové z branže, zpěvačky Leona Machálková, Andrea Tögel Kalivodová a hudebník Raego. Na sociálních sítích se těší skvělé podpoře a velkému klubu podporovatelů. Nic z toho se ale nemuselo stát. Jaký je příběh mladé Adély?
Adélo, začátkem března jsi pokřtila své první album s názvem Já & Ty, co to pro tebe znamená?
Mám z toho obrovskou radost. Celý večer se náramně vydařil. První album jsme chtěli postavit už trochu dospělejší, než byla má minulá tvorba, a to se myslím povedlo.
Patrony alba byly slavné zpěvačky Leona Machálková a Andrea Kalivodová, a také zpěvák Raego. Jak došlo k vaší spolupráci?
S Raegem se známe přes tři roky, napsal pro mě několik písní a společně jsme vystupovali i na jeho koncertu v Lucerně, což byla skvělá zkušenost. Andrea učila zpěv na škole, kam chodím, a paní Machálkovou jsem potkala vlastně poprvé až na křtu. Spojila se s námi před pár týdny s tím, že slyšela mou hudbu a chtěla by podpořit moji kariéru, čehož si obrovsky vážím. Je to pro mě až neskutečné, že takové pěvecké ikony oceňují moji tvorbu a chtějí dokonce v budoucnu i spolupracovat. Zatím nebudu prozrazovat, na čem.
Zmínila jsi, že s Raegem jste tvořili několik tvých písní, kdo stál za těmi dalšími?
Několik písní mi napsal i Milan Hosnedl nebo Neny. Spolupráce s Raegem si velmi cením, má na tvorbu obrovský talent. Dala jsem mu nějaké myšlenky, popsala mu svůj příběh a on to trefil naprosto fantasticky, přesně tak, jaká byla moje představa. Aktuálně spolupracuju nejvíc s Afanixem. Začali jsme jednou písní a je z toho nakonec skoro celé album. Oba jsme procházeli tou dobou podobnou situací, bolestivým rozchodem, takže se naše emoce propojily a tvorba šla sama.
Co by měla tvoje hudba přinášet posluchačům? Bereš ji jako určitou kroniku, která zaznamenává jednotlivé pasáže tvého života, nebo spíše píšeš pro posluchače jako inspiraci?
Vlastně od každého trochu. V textech se odráží situace, které jsem si prožila, ale fungovat to může i inspirativně. Moje vrstevnice taky jistě čeká nějaký ten rozchod nebo jiné období spojené s dívčím dospíváním. Hudba je skvělá v tom, že stačí jeden verš a člověku to připomene specifický moment z vlastního života, takže ta inspirace pak může fungovat automaticky.
Jaké jsou tvé další plány po křtu první desky?
Každá píseň teď potřebuje svůj videoklip, to mě zaměstná na dalších několik týdnů. V květnu a červnu mám naplánované koncerty po republice. V létě budu vystupovat na Bezvafestu a plán vystoupení mám i na začátek podzimu.
Adélo, pojďme k tvým začátkům. Jakou máš první vzpomínku na zpěv?
Jako první se mi asi vybaví koncert pro rodiče v rámci ZUŠky. Moc si to nepamatuju, mohlo mi být tak sedm let. Vím ale jistě, že jsem z toho bylo ohromně nervózní (smích).
Co tě vlastně ke zpěvu tehdy přivedlo?
Doma jsem si jako malá nikdy nezpívala, nikdo nevěděl, jestli mám talent. Jsem ale z hudebnické rodiny. Děda dvacet let hrál v Moravance, táta má vystudovanou konzervatoř, takže to mám asi v genech. Zpívala jsem ale nejspíš ve školce, protože učitelka řekla rodičům, že zpívat umím a že bych tenhle talent mohla rozvíjet v ZUŠce.
Takže tě rodiče zapsali?
No, málem k tomu nedošlo! Pojí se s tím legrační příběh. Já jsem samozřejmě jako malá tvrdohlavá holka na žádné zkoušky do ZUŠky nechtěla. Mamka mi slíbila, že mi koupí párek v rohlíku, který měli ve stánku hned vedle.
Nejradši mám píseň Touha, ta je mi obsahem i melodií nejblíž. Dobře vím, jakého období se týká a pokaždé ve mně vzbuzuje silnou emoci.
Jenže ten byl zrovna zavřený, a tak jsem trucovala a na protest jsem ze sebe ve škole nevydala ani tón. Nemohli mě teda přijmout, když neslyšeli můj hlas. Naštěstí se o pár měsíců později ozvali, uvolnilo se jim místo a už jsem asi netrucovala, zazpívala jsem a přijali mě (smích).
Brzy jsi začala i soutěžit, jak k tomu došlo?
Moje učitelka zpěvu to navrhla rodičům. Na vystoupeních jsem měla velkou trému, vždycky jde stála vzadu v rohu pódia a podle řeči těla mi bylo vystupování v té době nepříjemné. Na dětských pěveckých soutěžích nejde ani tolik o umístění, jako o nabrání zkušeností, odbourání té nervozity, takže jsem relativně brzy začala objíždět různé soutěže. První jsem se účastnila v sedmi letech a takhle to pokračovalo čtyři roky.
A s trémou to pomohlo, teď už je ti vystupování příjemnější?
Určitě! Cítím to jen malinko před začátkem koncertu, ale je to spíš natěšenost a taková ta provozní tréma, než se do toho dostanu. Jakmile začnu zpívat, je to pryč a maximálně si to užívám.
Jak tedy tvoje kariéra pokračovala?
V jedenácti letech přišel na řadu první koncert. Oslovila mě máma zpěvačky Míny, která měla svou tour, abych na ní vystupovala jako host. Mohla jsem zazpívat vždy několik písniček, což byla zase výborná zkušenost. Tehdy jsme během tří měsíců objely deset měst. Na každém koncertu bylo okolo pěti set lidí. To mě naučilo dost. Samozřejmě to pro mě jako jedenáctiletou holku bylo něco neuvěřitelného, když jsem viděla podporu takového publika. Na tour pak navazovaly další akce s mladými hvězdami internetu, se kterými jsme navštívili dalších čtrnáct měst po rebublice.
Byla u tebe i myšlenka vyzkoušet nějakou populární pěveckou soutěž, třeba Superstar nebo Talent?
Jasně! Na Superstar jsem koukala pokaždé. Chtěla jsem to zkusit, ale podmínkou zatím posledního ročníku bylo, aby soutěžícímu bylo v den případného finále 15 let, což jsem tehdy ještě nesplňovala. A od té doby zatím žádný další ročník nebyl, takže čekám (smích). Byl by to samozřejmě tlak a šipka do ryzího showbyznysu, do světa desítek kamer a toho všeho kolotoče, ale zkušenost by to byla výborná. Takže kdo ví.
Jak se pravidelné vystupování, lekce zpěvu a práce na kariéře dala skloubit se základní školou?
Popravdě ne úplně ideálně. Na několik let základní školy nemám dobré vzpomínky. Školu jsem měla v Berouně, ale několikrát týdně mě rodiče vozili za učitelkou zpěvu do Prahy. Kvůli vystupování jsem často chyběla. Žáci, kteří se naplno věnují i nějaké další kariéře, většinou mají individuální plán výuky, jenže na naší základní škole to nešlo zařídit. Učitelé mi to pořád předhazovali, asi si mysleli, že se flákám doma, nebo mi to nepřáli. Byla jsem vlastně mimo tu třídní partu, chvíli jsem se musela potýkat i se šikanou a bohužel proti mně stála i ředitelka školy, která mi přímo do očí řekla “Chceš být v showbyznysu, tak si zvykej.” Lehké to teda zpočátku rozhodně nebylo. Paradoxně mě z toho období trochu vysvobodila covidová pandemie, a pak taky postup na střední školu.
Teď už máš dost prostoru na studium i kariéru?
Je to mnohem lepší. Studuju Mezinárodní konzervatoř, kde nás je víc, kteří pracujeme na svých kariérách už při škole, takže to, co dělám není až tak neobvyklé. Škola mě navíc baví. Vnímám ji jako perfektní platformu k rozvinutí toho, čemu se už věnuju. Máme tu navíc i herectví a tanec, které mě zas naučí něco nového, co pak budu moct určitě využít, třeba v hudebních videoklipech.
Vnímáš, jak náročné je se u nás prosadit coby mladá zpěvačka?
Rozhodně ano. Nejde jen o to hezky zpívat. Jedna věc je “show”, pak je tam ale i ten “byznys”, který je potřeba. Všechny dnes zajímají hlavně čísla a nějaká marketingová síla nebo hvězdný potenciál. Na sociálních sítích mám dobrá čísla, pracuju na tom, aby se to pořád zvedalo, a aby ta cesta do předních rádií, na velké festivaly a mezi ty nejlepší zpěváky šla zase o něco lépe.
Co svět sociálních sítí? Je ti to prostředí sympatické?
V mojí kariéře mi hodně pomáhá TikTok. Spolu s Instagramem mi je založila mamka, když jsem začala vystupovat, abychom mohli komunikovat s mými fanoušky. Oba profily mi přes tři roky spravovala ona. TikTok je ideální platformou pro šíření mojí hudby, tam si to našlo tu cílovou skupinu. Pak se ke zpívání přidaly další videa, které jsou v taktikové komunitě oblíbená a dneska už tam mám stabilní fanouškovskou základnu. Nemám ale ráda slovo “influencerka”.
Několikrát jsi zmínila mámu. Jakou má na tvojí pěvecké cestě roli?
Bez nich by se vlastně nic z toho nestalo. Ta podpora od rodičů je obrovská. Kdyby mě tenkrát nedostali do ZUŠky, tak ani nevím, co bych dneska dělala. Máma je v podstatě moje manažerka. S tátou mě každý druhý den vozili do jiného města na hodiny zpěvu, objížděli se mnou soutěže, máma mi tři roky naplno vedla sociální sítě, udělali mi webovky, komunikovali s organizátory akcí, s firmami, které se mnou chtěly spolupracovat. Je tam i morální podpora, když se mi něco nepovede, když narazím na nějaké negativní komentáře. A když se mi třeba zrovna do něčeho nechce, tak tam obrazně řečeno stojí s tím “bičem”, abych nepolevovala (smích). To všechno samozřejmě stálo i nějaké peníze, takže ta podpora pro mě znamená všechno a budu jim navždycky vděčná. Asi bych už měla vymyslet, jaké auto jí pak koupím, až se začne pořádně dařit (smích).
Hledáš hudební inspiraci u slavnějších kolegů?
Jasně. Občas se mi zalíbí určitý styl hudby nebo konkrétní píseň, tak se snažím inspirovat a přenést nějaký takový prvek do vlastní tvorby. Teď dost letí country, což ukázala na posledním albu Beyoncé, tak třeba časem sklouznu i do tohohle stylu. Poslouchám ale od každého něco. Oblíbila jsem si Calina, Mirai, Marpa i Ewu Farnou, takže všehochuť. Ze zahraničních zpěvaček se pak nejvíc inspiruju od Miley Cyrus, právě Beyonce, Arianny Grande nebo Madison Beer.
Posloucháš ale i svoje vlastní písničky?
(Smích) Tak já se teda příznám. Ano, poslouchám. Nejradši mám píseň Touha, ta je mi obsahem i melodií nejblíž. Dobře vím, jakého období se týká a pokaždé ve mně vzbuzuje silnou emoci. Je pak úžasný pocit, když vidím, že ji poslouchá i někdo další. Nedávno jsem třeba ve škole přistihla spolužačky, jak si ji společně zpívají na toaletách (smích).
Jaký je tvůj hudební sen? Kam by tvoje kariéra měla ideálně dospět?
Ráda bych do mých osmnáctin vydala i druhé album. Soustředím se na školu a pracuju na zpěvu, vystupování, komunikaci s publikem a všem dalším, co k tomu náleží. Líbil by se mi koncert v nějakém pražském music baru, kdyby bylo třeba i vyprodáno.
To jsou krásné, skromné cíle. Je tam i nějaký velký, za kterým ve své hlavě jdeš?
Vyprodaná O2 arena by byla myslím hodně fajn (úsměv). A k tomu duet třeba s Ewou Farnou, Markem Ztraceným nebo Benem Cristovaem. Hodně by mě to bavilo i se Sofianem.
Reklama
foto: se svolením Adély Zouharové, zdroj: Autorský článek
