V ČR podstoupí mastektomii ročně více jak 2000 žen. Tento chirurgický zákrok, při kterém se odstraňuje celá mléčná žláza, se provádí u pacientek, které bojují s rakovinou prsu. Je to náročný zákrok zejména pro psychiku žen, které po operaci hledají cestu ke svému ženství a pocitu normálnosti.

S Martinou jsme si povídaly o tom, jaká byla její cesta k pomoci ostatním a jaké jsou příběhy žen, které si rakovinou prsu prošly.

Když jsem vás oslovila, tak jste psala, že každé zvýšení povědomí je důležité. Proč tomu tak je?

Z mého pohledu hned z několika důvodů. Tím prvním je asi ten, že laická veřejnost (včetně mě před pár lety) má rakovinu prsu za nemoc, která je ve většině případů fatální. No a pojďme si říct, že spojení v Čechách tabuizované smrti, a navíc ještě v důsledku rakoviny prsu, způsobuje to, že se až tolik neřeší prevence formou samovyšetření, ultrazvuku, mamografu. Takový začarovaný kruh, který funguje tak, že když nás něco děsí, raději o tom nemluvíme.

U včasně diagnostikované rakoviny prsu je šance na úplné vyléčení přes 90 %. Není tedy nic důležitějšího než vědět, co dělat pro to, abychom nemoc včas odhalili. Tím druhým důvodem, který se mě osobně týká víc, ale v obecné rovině není tak důležitý, je fakt, že spousta žen po nemoci vůbec neví, že má možnost nechat si dvorce s bradavkami vytetovat, aby prsa vypadala zase jako prsa.

Jak jste se dostala k tetování bradavek ženám po operaci?

Bylo to tehdy, když jsem pracovala v korporátu. Měla jsem tam na starosti školení nováčků a veškerá komunikační školení, ale nevěděla jsem moc, co se sebou. Nebyla jsem tam nešťastná, ale ani úplně spokojená. Na školení mi tehdy nastoupila slečna, které bylo, tuším, kolem 30 let. Během toho vstupního 14denního školení úplnou náhodou zjistila, že má agresivní nádor v prsu a že musí okamžitě nastoupit na léčbu.

Související…

Můj nádor je agresivní a invazivní. Umřít teď ale rozhodně nehodlám, s rakovinou se dá normálně fungovat
Kristina Vacková

Vše naštěstí dopadlo dobře, byť to bylo za tzv. „pět dvanáct“, a cca po roce se do firmy vrátila. O všem jsme si nenásilně povídaly a já jsem zjistila pro mě v té době šokující informaci, že „nová“ prsa jí sice chirurg udělá, ale že na nich nebude dvorec s bradavkou. No, a to byla přesně ta chvíle, kdy jsem si řekla, že s tím přece musí jít něco dělat. Přihlásila jsem se na kurz permanentního make-upu a potom už to byl jen krůček k tomu dělat to, co dělám teď.

Jak dlouho se věnujete tetování bradavek a prsních dvorců? Bylo těžké začít?

Je to šest let, co jsem pomalu a s obrovským respektem začala. Začátky byly těžké hlavně v tom, že pro mě bylo obrovským nepříjemným překvapením, kolik žen si tím vším prochází. Ta čísla jsou děsivá.

Je o tetování velký zájem?

Zájem je obrovský a právě na základě toho jsem spustila Týden areol (prsních dvorců), kdy budu celý týden na začátku června od pondělí do pátku tetovat jen a jen areoly. Pět klientek denně, pět dní po sobě jdoucích. Obsazeno bylo prakticky okamžitě. Jinak standardně tetuji cca jednu klientku týdně a momentálně objednávám na březen 2025.

Jaké techniky používáte?

Jedná se o 3D realistické tetování, kde je nezbytné pochopit světlo a stín. Řekla bych, že se neliší od klasického tetování na tělo technicky, jako spíš intimitou. Ženy přede mnou odhalují svoje bolesti, ukazují jizvy. Většina z nich nechce jít do klasického tetovacího studia, kde sedí klasický tatér – muž.

Jaké jsou emocionální aspekty práce s ženami, které prošly mastektomií?

Pro mě je to vždy hodně emocionální. Většina klientek mi vypráví, jak u sebe nemoc odhalily, co následovalo, jaké měly obavy, pocity, jak to přijala rodina… Každý příběh je jiný, a přitom tak stejný…

Úžasné je, jak jsou všechny ty ženy veselé, srovnané. Mají jasno v tom, že chtějí žít šťastný život a netrápí je malichernosti.

Máte v hlavě nějaký příběh, který vám obzvlášť utkvěl v paměti?

Všechny do jednoho, ale je jeden, který byl pro mě hodně silný. Mladá maminka si objevila bulku na začátku těhotenství. Její ošetřující lékařkou jí bylo prvně řečeno, že „o nic nejde“, a bulka se neřešila. Nedalo jí to, a jak se mi sama svěřila, intuitivně cítila, že je něco špatně.

Přiznám se, že největší pocta pro mě je, když klientka napíše, že partner nemohl uvěřit, že dvorec s bradavkou není skutečný, ale jen vytetovaný.

Při další kontrole u ošetřující lékařky si „vynutila“ doporučení na veškerá vyšetření, která odhalila zhoubný nádor. Bylo ji dokonce touto lékařkou doporučeno, aby těhotenství přerušila, ač to nebyla specialistka. Na toto nepřistoupila a sbírala jiné názory ostatních lékařů – specialistů. Ti řekli, že není nutné těhotenství přerušit, aby mohla léčbu začít, a že léčba by plod neměla nijak poškodit. U mě byla na tetování v čase, kdy byly jejímu zdravému chlapečkovi dva roky. Vše tedy dopadlo dobře.

Jaké jsou výzvy a odměny spojené s touto specifickou prací?

Dělám něco, co snad umím dobře, pro ostatní. Mám zkrátka pocit, že to tak má být.

Jak může tetování bradavek ovlivnit životy žen po mastektomii?

Některé klientky mi po tetování píšou, jak se cítí. Je úžasné číst zprávy, že jsou šťastné, že jdou do sauny nebo bazénu, aniž by měly pocit, že na ně každý zírá, protože je něco jinak... A přiznám se, že největší pocta pro mě je, když klientka napíše, že partner nemohl uvěřit, že dvorec s bradavkou není skutečný, ale jen vytetovaný.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Mým plánem je dál tuto techniku učit a předávat jí dál studentkám tak, jak nejlépe dovedu, aby naše komunita rostla, abychom stáhly čekací lhůty a aby nás bylo co nejvíce, které tetujeme zdarma, aby si tento zákrok mohl dovolit absolutně kdokoliv, kdo ho potřebuje.

Příští rok bych Týden areol chtěla pojmout více oficiálně, ne jako momentální nápad, a zapojit spoustu dalších tatérek. Už i letos se ke mně spousta kolegyň připojila, ale nebyla jsem připravena. To chci příští rok napravit a objednávky řešit ideálně podle regionu, spádovosti, aby klientky nemusely cestovat přes celou republiku.

Je ještě něco, co považujete za důležité zmínit?

Ráda bych ještě zmínila, že se rakovina prsu netýká pouze žen. I muži jsou ohroženi, byť v malé míře. Nezapomínejte na samovyšetření. Je to základ úspěšné léčby.

foto: Se svolením Martiny Urban, zdroj: Autorský článek