Nádherná architektura, zpověď doby, ale i ticho a usebrání. To nabízejí kostely, kapličky a další místa, s kterými si spojujeme nějaký tradovaný zázrak. Jejich kouzlu doslova propadl i historik Michal Bařinka. Ta nejzajímavější česká poutní místa představil ve své knize, která se okamžitě stala bestselerem.
„Opuštění každodenního shonu výměnou za „pouhou chůzi“ má dozajista blahodárný účinek. Taková několikadenní (případně i delší) cesta prospěje nejenom duševnímu zdraví, ale zlepší i fyzickou kondici. Na pouť se přitom nemusíme vydat až do dalekého Španělska. Naše země je protkána mnoha působivými poutními místy a malebnými stezkami. Nadto se jedná o finančně nenáročnou a vůči přírodě šetrnou aktivitu. Moderní poutnictví v mých očích elegantně spojuje seberozvoj s citlivým poznáváním vlastního domova, duchovního života našich předků a umem dávných mistrů,“ říká Michal Bařinka.
Poutní místa věřící mnohdy navštěvovali kvůli uzdravení…
Ano, lidé na poutních místech často prosili o uzdravení z nemoci. Jako poděkování za vyslyšení svých proseb pak nezřídka přinášeli tzv. votivní dary, případně své prosby těmito předměty rovnou doprovázeli. Tyto předměty měly v období baroka tradičně podobu ztvárňující poutníkovo trápení. Na některých poutních místech se tak dochovaly soubory uší, očí, nohou, rukou a dalších části těl z vosku, cínu, případně i jiných materiálů. Pokud navíc k vyslyšení předložené prosby došlo, obvykle se tato událost zaznamenala do tzv. knihy zázraků, které byly na poutních místech svědomitě vedeny. Pokud bychom měli těmto pramenům bezvýhradně věřit, pak se kupříkladu v západočeském Chlumu Svaté Maří v letech 1650–1675 údajně odehrálo 634 zázraků.
Zažil jste nějaký poutní zázrak?
Takřka za zázrak považuji, když se na nějakém zpustlém poutním místě dá dohromady skupina nadšených obětavců, kteří se rozhodnou věnovat svůj volný čas obnově a oživení onoho místa. Právě tito lidé poutnímu místu dokážou vdechnout nový život a pro širší veřejnost je zatraktivnit. Zejména v našem příhraničí totiž stále stojí církevní stavby, které na svou obnovu teprve čekají. Potěšitelné ovšem je, že těchto „zázraků“ v posledních letech stále přibývá.
Svatý Jan pod Skalou patří k nejkrásnějším českým poutním místům. Zdroj foto: Michal Bařinka
Kolik je u nás poutních míst? A kolik už jste jich prošel?
Celkový počet tuzemských poutních míst není znám. Jako církevní historik se zabývám římskokatolickými poutními místy, kterých u nás nejvíce vzniklo v pobělohorském období, resp. od třicetileté války do období vlády císaře Josefa II. Kolik jsem těchto míst navštívil celkově, to nevím. Evidovat jsem je začal až od roku 2018 – a od té doby jsem jich zmapoval přes dvě stovky. Poutnictví a poutní místa však zdaleka nejsou doménou výlučně římskokatolické církve, dokonce ani křesťanství. Právě vágní definice pojmu „poutní místo“ nám znemožňuje jednoznačně určit přesný počet těchto lokalit (nejenom) v Česku.
Můžete zmínit nějaká nej?
Traduje se, že nejdelší tradicí se pyšní moravské Žarošice na úpatí Ždánického lesa. Děj zdejší legendy je totiž zasazen do závěru 4. století a její ústřední postavou je markomanská královna Fritigil. Prokazatelně nejstarší stojící svatyní, která slouží také jako poutní místo, je kostel sv. Petra a Pavla na Budči ve středních Čechách. Jedná se totiž o stavbu z přelomu 9. a 10. století, tedy více než 1 100 let starou, což z ní činí vůbec nejstarší dochovanou stavbu v celém Česku. A podle legend se zde učil „knihám latinským“ sám svatý Václav.
Máte nějaké poutní místo tzv. v „merku“, které chcete zdolat, ale ještě se vám to nepodařilo? Třeba i v zahraničí?
Poutní místa mimo ČR navštěvuji jen příležitostně, nicméně můj zájem v současnosti poutají i lokality v sousedních zemích. Některá z nich totiž kdysi bývala součástí Českého království, mnohá pak představovala cíl českých poutníků. V letošním roce se kupříkladu chystám navštívit poutní baziliku Navštívení Panny Marie v polském městě Bardo i nedaleké Vambeřice. V Polsku bych moc rád navštívil také slavnou Čenstochovou, kde se nachází palladium Polska (ikona Černé Matky Boží Čenstochovské). A abych neuváděl pouze Polsko, v Itálii bych si zas přál spatřit legendami opředenou Svatou chýši ve městě Loreto. Koneckonců v průběhu staletí na území dnešního Česka vyrostlo asi pět desítek loretánských kaplí, tedy různě zdařilých kopií právě této italské svatyně.
V Loretu jsem byla a musím říct, že je to opravdu silný zážitek. Co vás osobně na poutě táhne?
Já sám upřednostňuji individuální poutě, zcela bez doprovodu na cestě. Taková několikadenní cesta pro mne představuje jakousi formu psychohygieny. Ideální příležitost k zastavení – přestože jsem paradoxně na cestě – a zamyšlení nad tématy, která jsou pro mne v daný čas důležitá. Poutní chrám v cíli mé cesty pak představuje jakousi pomyslnou třešničku na dortu.
Zajímavostí je, že i můj současný odborný zájem o poutní místa vlastně vznikl na takové cestě. Když jsem totiž v roce 2018 dorazil do cíle Skokovské stezky před poutní chrám v zaniklé obci Skoky, zatoužil jsem absolvovat další cesty s poutním místem v cíli. Tehdy jsem se domníval, že si v knihkupectví jednoduše koupím průvodce po poutních místech, který by se mi stal inspirací napříště. Jenže žádný takový tehdy neexistoval, takže jsem začal informace shromažďovat sám. Zprvu výlučně pro sebe. Až později jsem se rozhodl zpracovat své poznatky do knižní podoby.
A nyní je kniha v prodeji…
Ano, nově je v prodeji první díl knižního průvodce po poutních místech Česka. Tento svazek představuje celkem padesát lokalit ze šesti krajů naší vlasti (Karlovarský kraj, Ústecký kraj, Liberecký kraj, Královéhradecký kraj, Středočeský kraj, Hlavní město Praha). U každého poutního místa je uvedena jeho zakladatelská legenda, stručná historie a nechybí ani popis jeho současného stavu a vybavení (koncipovaný jako prohlídka dané památky). Text vždy doprovázejí nejen aktuální fotografie exteriéru, ale také unikátní záběry z interiéru příslušné svatyně.
Taková několikadenní cesta pro mne představuje jakousi formu psychohygieny. Ideální příležitost k zastavení – přestože jsem paradoxně na cestě – a zamyšlení nad tématy, která jsou pro mne v daný čas důležitá. Poutní chrám v cíli mé cesty pak představuje jakousi pomyslnou třešničku na dortu.
Kniha si hned našla své čtenáře a chystáte pokračování, že?
Celou práci jsem rozdělil celkem do tří svazků, přičemž ještě před letošními Vánocemi by měl vyjít druhý díl, který bude obsahovat 50 poutních míst z dalších čtyř krajů ČR (Plzeňský kraj, Jihočeský kraj, Kraj Vysočina a Pardubický kraj). A pokud se vše vydaří, v příštím roce bych celou práci uzavřel vydáním posledního, třetího dílu, jehož obsahem bude 50 poutních míst z Olomouckého, Moravskoslezského, Zlínského a Jihomoravského kraje.
Podle čeho si poutní místa do svých knih vybíráte?
Do svých knih jsem vybral vždy ta nejreprezentativnější místa z příslušných krajů. Místa s bohatou historií a umělecky kvalitním vybavením, která navštěvovala početná procesí poutníků. To znamená, že v mých knihách nejsou menší poutní místa, jako například na samotách zavěšené svaté obrázky nebo drobné kapličky, ačkoli také k nim docházeli či stále docházejí poutníci. Přestože ve třech svazcích svého knižního průvodce plánuji představit celkem 150 poutních míst, stále se jedná o výběr, nikoli vyčerpávající výčet, jak už jsme o tom hovořili.
Spočítal jste, kolik kilometrů jste nachodil?
Vlastní individuální poutě nikde souhrnně evidovány nemám. Můžu tedy uvést jen pár příkladů. Než jsem začal systematicky mapovat poutní místa v Česku, v roce 2018 jsem se vydal z nejsevernějšího k nejjižnějšímu bodu ČR (zhruba 475 km za 10 dní), o rok dříve jsem absolvoval část poutní stezky Via Nova (cirka 250 km za 6 dní) a léto 2016 jsem si zpestřil cestou z Brna do Prahy (asi 300 km za 5 dní). Co se dokumentování našich poutních míst týče, zde jsem využíval automobilu či hromadné dopravy.
Související…
Reklama
Zvítězilo pohodlí?
Důvod byl čistě praktický. Abych mohl interiér daného poutního místa poctivě prozkoumat, pořídit fotografie a posléze tyto obrázky uveřejnit v knize, musel jsem k tomu nejprve získat všechna potřebná povolení a následně dohodnout prohlídku na konkrétní den a hodinu. Zmapovat oněch 200 poutních míst pěšky by pro mne z časových důvodů nebylo možné. Poutní místa jsem totiž navštěvoval výlučně ve svém volném čase, nikoli jako součást zaměstnání. Asi tušíte, že této práci jsem v letech 2018–2023 obětoval téměř veškeré víkendy, dovolenou atp.
Je jasné, že poutní místa jsou vaší vášní, nemýlím se?
Na vzniku a zkrášlování poutních chrámů se často podíleli špičkoví umělci – architekti, štukatéři, řezbáři, sochaři, malíři ad. Tyto svatyně pak nezřídka představují to nejlepší z dané éry. Když pak do takového chrámu vstoupíme, i dnes se nám zatají dech. Mne osobně kupříkladu pokaždé ohromí nádherná výzdoba kostela Jména Panny Marie ve Křtinách v Moravském krasu – přestože již daleko před jeho prahem dobře vím, co mne uvnitř čeká. Ano, poutní místa jsem si zamiloval – a to nejen z tohoto důvodu.
Co si myslíte o těch „profláknutých“ poutích třeba do Compostelly?
Pouť k hrobu sv. Jakuba je rok od roku oblíbenější a na cestu se vydává stále více lidí. Kupříkladu vloni do cíle dorazilo téměř 450 tisíc evidovaných poutníků. Camino de Santiago je zkrátka fenomén. Mne osobně však takto lidnaté stezky příliš nepřitahují; pro sebe vyhledávám raději klidnější, méně známé trasy. Jiného však může přitahovat právě větší množství poutníků z nejrůznějších zemí Evropy i světa a možnost interakce s nimi. Záleží na očekávání a naturelu každého z nás. Jistě bez nadsázky však můžeme považovat i Česko za zemi poutníků a skvostných poutních míst.
foto: Jan Tůma, se svolením Michala Bařinky, zdroj: Autorský článek
