Náhradní neboli surogátní mateřství představuje naději pro neplodné páry, kdy žena nemůže ze zdravotních důvodů donosit dítě. V České republice není tolik rozšířené jako například v Americe. U nás se jedná o takzvanou „šedou zónu“, kdy stát nedovoluje náhradní matce přijmout finanční odměnu. Celý proces je tedy čistě mezi náhradní matkou a párem, který si zvolil tuto cestu.
Jednou z žen, která se rozhodla pomoci páru, který nemůže mít vlastní dítě, je osmadvacetiletá Nikola z Brna. S partnerem má čtyři děti ve věku od pěti měsíců do devíti let. Aktuálně je na rodičovské dovolené a pracuje z domova jako koordinátorka medické asistence pro společnost Allianz. Jak sama říká, možnost skloubit rodinný život a zároveň se nevzdat své práce je pro ni důležitá. Přiznává však, že je to náročné.
Zásadní rozhodnutí
„Ještě v šestinedělí jsme s partnerem pojali podezření, že bych mohla být znovu těhotná. To nás samozřejmě vyděsilo, protože by to bylo už páté dítě. V době, než mi partner koupil těhotenský test, se mi honilo v hlavě tisíce myšlenek. Napadlo mě, že zatímco my už máme čtyři děti a možná je páté na cestě, mnoho párů nemůže mít ani jedno,“ popisuje okamžik, kdy si uvědomila, že by mohla být náhradní matkou.
Pro miminko budu teta a určitě ho chci vídat a sledovat, jak roste, jaké dělá pokroky a jak šťastné je ve své biologické rodině. Určité pouto mezi námi vznikne a byla by škoda jej zpřetrhat porodem a už se s rodinou nikdy nevídat.
Tehdy zvažovala, že pokud by opravdu čekala miminko, pokusila by se sama najít pro něho adoptivní rodiče. Když o této možnosti hledala více informací na internetu, narazila na surogátní mateřství. „Test vyšel negativní, takže myšlenku adopce jsem vypustila z hlavy. Začala jsem však stále více přemýšlet o náhradním mateřství,“ objasňuje. A tak znovu hledala na internetu, kde našla mnoho různých příběhů, kdy se neplodné páry svěřovaly se svými zkušenostmi s náhradní matkou.
„Mrzelo mě, že řada těch zkušeností byla spíše negativní. Někteří tam zmiňovali, že některé ženy, které se chtěly stát náhradními matkami, byly nespolehlivé nebo je obraly o peníze,“ pokračuje Nikola, která se na základě těchto příběhů rozhodla, že do toho půjde.
Zveřejnila svou nabídku prostřednictvím sociálních sítí a hned měla mnoho poptávek od zoufalých párů. V té chvíli přemýšlela, podle čeho vybere ten jeden jediný pár, kterému možná změní život. „Teď zpětně však mohu říci, že každá žena se záměrem stát se náhradní matkou tu pravou rodinu zkrátka pozná, vycítí to. A přesně to se stalo mně. Mohla bych to popsat jako výběr partnera, tam je to vlastně podobné,“ dodává s úsměvem.
Důležité je vybrat pečlivě náhradní maminku. Chápu, že je nás nedostatek, ale také si dokážu představit tu bezmoc, když někdo čeká na dítě deset a více let, a nakonec to neklapne. Je potřeba si dotyčnou ženu dostatečně prověřit a ujistit se, že se shodují názorem i životním stylem.
A jak se staví k tomu, že náhradní mateřství v Česku není zákonem schválené? „Pro mě je důležité, že to není vyloženě nelegální a nejsou v tomto směru výrazná omezení ze strany státu,“ říká a poukazuje na to, že stát v současné době plánuje menší regulace v rámci náhradního mateřství, což si ovšem Nikola nedokáže v praxi představit.
Náhradní mateřství není snadné rozhodnutí, a to jak pro ženu, která se rozhodne dítě odnosit, tak i pro pár, který zvolí tuto cestu rodičovství. Je to však šance, jak mít biologické dítě, i když podle našich zákonů je stále matkou ta, která dítě porodí. „Já sama bych rozhodně nepřemýšlela nad tím, že si dítě nechám, nebo že by mi bylo líto ho předat do náruče jeho biologickým rodičům. Možná v tom hraje roli skutečnost, že už mám čtyři vlastní děti a máme doma plný stav,“ vysvětluje.
Podle Nikoly je velmi důležité, aby náhradní matka byla psychicky vyrovnaná, protože od toho se odvíjí vše ostatní. „Nemyslím si vůbec, že náhradní mateřství by měla být správná volba pro matky, které mají jedno dvě děti. Protože tam je podle mě velký prostor pro to, chtít potenciálně ještě jedno dítě, a stoupá riziko budoucího průšvihu,“ zamýšlí se.
Cesta náhradní matky
A jak celý proces z pohledu náhradní matky probíhá? Nikola přiznává, že je to složité a komplexní téma, o kterém by ráda podrobněji hovořila v připravovaném dokumentu. Pokud se žena rozhodne být náhradní matkou, může zvolit dvě cesty. Buď se registruje u některé z klinik asistované reprodukce v Česku a čeká na vhodnou rodinu, nebo si pár najde sama – například přes sociální sítě.
Po osobním setkání s rodinou je třeba kontaktovat IVF kliniku, ve které je pár registrovaný a má tam uložená vajíčka, spermie nebo rovnou embrya. Pokud to tak není, je potřeba, aby žena podstoupila klasické umělé oplodnění, které v jejím případě končí odběrem vajíček. Ta se oplodní spermiemi partnera, pokud je to možné. Embryo se následně zavede do dělohy náhradní matky. A pak už je to stejné jako v případě běžného umělého oplodnění. Za dva týdny si náhradní matka udělá test, aby zjistila, že se těhotenství uchytilo, nebo ne.
Já sama bych rozhodně nepřemýšlela nad tím, že si dítě nechám, nebo že by mi bylo líto ho předat do náruče jeho biologickým rodičům. Možná v tom hraje roli skutečnost, že už mám čtyři vlastní děti a máme doma plný stav
Celému tomuto procesu předchází ještě vyplnění vstupního dotazníku náhradní matky na vybrané klinice. „Není to nic hrozného, jen je potřeba počítat s tím, že otázky jsou velmi osobní. Poté se naplánuje vstupní vyšetření, které zahrnuje také toxikologii na přítomnost potenciálních nelegálních látek nebo alkoholu, vyšetření z pochvy, odběry krve a další,“ doplňuje.
Pokud se těhotenství potvrdí, ve 12. týdnu se provede test otcovství, aby bylo jisté, že nedošlo k početí partnerem náhradní matky. Poté náhradní matka absolvuje všechny potřebné kontroly, často v doprovodu biologických rodičů, a vše končí porodem.
„Co se týče té administrativní části, ani tam se není třeba vůbec ničeho bát, protože se opravdu nejedná o nic složitého. Je to jen vyplnění pár papírů, pár podpisů. Nic víc,“ upřesňuje Nikola. Dodává, že s rodinou plánuje být v kontaktu napořád. „Pro miminko budu teta a určitě ho chci vídat a sledovat, jak roste, jaké dělá pokroky a jak šťastné je ve své biologické rodině. Určité pouto mezi námi vznikne a byla by škoda jej zpřetrhat porodem a už se s rodinou nikdy nevídat,“ říká. Zároveň však chápe i rodiny, pro které je toto téma bolestivé, a už se s náhradní matkou dále vídat nechtějí.
Chystá se dokument i YouTube kanál
Celý proces náhradního rodičovství od začátku do konce bude zdokumentován. „Chystaný dokument není můj, ale spolu s párem mě oslovila jedna dokumentaristka, která už delší dobu hledala náhradní maminku, jež by byla schopná sdílet svou zkušenost,“ vysvětluje Nikola. Dodává, že právě náhradní mateřství je v Česku stále dost tabu, a ona sama by ráda trochu „rozvířila vody“ a zvýšila povědomí o této možnosti rodičovství. Aby lidé pochopili, že to není nic strašného a jak moc to může pomoci lidem, kteří nemohou počít dítě.
Každá žena se záměrem stát se náhradní matkou tu pravou rodinu zkrátka pozná, vycítí to. A přesně to se stalo mně. Mohla bych to popsat jako výběr partnera, tam je to vlastně podobné
Dokument by měl být zaměřený na vše kolem náhradního mateřství: jak celý proces probíhá, srovnání se zahraničím, co všechno je nutné absolvovat, jakou roli hrají kliniky asistované reprodukce, jaká jsou rizika a mnoho dalšího. „Cílem je bořit mýty, které se u nás hojně šíří, a také zodpovídat některá témata více do hloubky,“ upřesňuje Nikola a dodává, že má obrovskou podporu v adoptivním páru, kterému se chystá odnosit a porodit miminko.
Kromě samotného dokumentu také chystá vlastní YouTube kanál, ve kterém bude sdílet své zkušenosti, pocity i celý průběh těhotenství. „Chtěla bych celou tu cestu, která mě čeká, sdílet s lidmi, aby viděli, jak to probíhá. Od vložení embrya do dělohy až po porod a předání miminka biologickým rodičům,“ vysvětluje.
Výše odměny? 500 000 až 1 000 000 korun
Nikola věří, že pokud otěhotní, těhotenství bude v pořádku. Sama má za sebou čtyři porody, každý byl úplně jiný, ale vždy to zvládla bez závažnějších komplikací. Navíc je mladá a zdravá. Doufá, že se jí podaří splnit sen lidem a dát jim vytoužené dítě. „I kdyby se mi v životě už nic jiného nemělo podařit, budu vědět, že jsem si u toho pána ‚nahoře‘ tímto šplhla,“ dodává s nadsázkou.
Poukazuje také na finanční odměnu, která je vždy součástí tohoto procesu, ale neměla by být pro náhradní matku tím jediným hnacím motorem. „Výše odměny se pohybuje od půl milionu až po milion korun v závislosti na vzájemné domluvě mezi náhradní matkou a rodiči. Pokud se celý proces odehrává přes IVF kliniku, bývá odměna pro náhradní matku většinou nižší,“ upřesňuje.
Pro Nikolu to bude páté těhotenství a první náhradní mateřství. Pokud vše proběhne dobře a bude se na to v budoucnu ještě cítit, klidně by do toho za pár let šla znova. „Nicméně uvidím, jak na něco takového mé tělo bude reagovat. Pokud bych do toho měla jít případně ještě jednou, tak určitě nejpozději do 32 let. Poté už se tělo hůře regeneruje a chtěla bych se jen rozmazlovat a nechat tělo odpočívat,“ objasňuje.
Vybírejte pečlivě
A co by poradila párům, které uvažují o náhradní matce? „Důležité je vybrat pečlivě náhradní maminku. Chápu, že je nás nedostatek, ale také si dokážu představit tu bezmoc, když někdo čeká na dítě deset a více let, a nakonec to neklapne. Je potřeba si dotyčnou ženu dostatečně prověřit a ujistit se, že se shodují názorem i životním stylem,“ vysvětluje.
Související…
Reklama
Ženám, které o náhradním mateřství přemýšlí, by doporučila to samé. Poukazuje také na to, že je velmi důležité, aby měly stabilní zázemí, dostatek financí, aby zvládly překlenout období těhotenství, kdy třeba nebudou mít možnost pracovat, a také zvážit zdravotní a psychický stav.
„Nicméně jsem si jistá, že je mezi námi mnoho žen, které o možnosti náhradního mateřství vůbec nevědí, a přitom by byly výbornými náhradními maminkami. Právě pro ně chystáme tuto osvětu prostřednictvím dokumentu. Věřím, že díky mé iniciativě se k tomuto kroku rozhodne zase o něco více žen, které vnesou mezi bezdětné páry kousek štěstí a lásky,“ uzavírá Nikola.
foto: Se svolením Nikoly Debory Heřmannové, zdroj: Autorský článek
