Celostní průvodkyně tantrou, lektorka a masérka Lucie Bečková, je zároveň spoluautorkou knihy Michala Gondka – Když do erotiky vede žena. Bavily jsme se spolu o rolích muže a ženy během milování i v partnerství. O tom, jak udržet jiskru mezi partnery a jak na sobě pracovat, abychom náš intimní život vylepšili. Taky jsme probraly, jak se správně zachovat během konfliktu, jak k intimitě přistupují jiné kultury a co všechno nám může přinést tantra…
Když začneme názvem vaší knihy. Proč má být žena v erotice iniciativní, a nikoli naopak?
Určitě nechci, aby v naší knize zmíněný způsob erotického tance (či cokoliv z tohoto rozhovoru) vyzněl jako jediný možný či jediný správný… takže to berte spíš jako přátelskou pozvánku pro osobní experiment a obohacení vlastního, nejen intimního života.
Proč by do milostných interakcí měla, zjednodušeně řečeno, vést žena? Protože je proměnlivější a v erotice křehčí než muž. Ten může, jak se ne náhodou ve společnosti traduje, mnohem více „jakkoliv” a „kdykoliv”. Když tedy žena převezme, či alespoň posílí svou erotickou iniciativu, předchází tím také jitření největších genderových zranění - zneužití sexuality u žen a odmítnutí sexuality u mužů. Ty se ve scénáři muž dobyvatel-žena kořist, až příliš často a zbytečně prohlubují.
Jak se podle vás tato zranění, o kterých píšete v knize, projevují?
Frustrací, stažením, fyzickou či emoční bolestí, omezením extatické kapacity, neschopností opravdu milovat, ztrátou důvěry v opačné pohlaví, různými sexuálními bloky…Milostné interakce a partnerské vztahy pak pro nás nejsou tak zábavné, šťavnaté, růstové, naplňující ani obohacující, jak by mohly a měly být.
Žena následuje rozkoš, muž následuje ženu, resp. rozkoš, kterou žena do interakce přináší, a tu se skrze ni učí cítit.
Jaká je tedy během milování úloha muže a jaká ženy?
Bylo by lákavé odpovědět takovou tu „klasiku“, že se u milování učíme vnímat sami sebe, své potřeby či přání, to, co nám dělá nebo nedělá dobře, říkat si o to, komunikovat hranice, fantazie či tajné sny. To už však v ideálním případě víme, můžeme tedy přizvat krapet tantrické moudrosti a začít objevovat dosud netušené rozměry erotické intimity (úsměv).
Žena (člověk s ženskými pohlavními orgány, převažujícím ženským principem a většinově žensky zabarvenou energií) následuje během milostné interakce rozkoš. Té se otevírá, tu přijímá do svého těla a nabízí ji dále svému milému i celému světu. Zdokonaluje se ve vedení do hlubokých extází, a to jak sebe samotné, tak svého milého. Učí se vnímat energii, spojovat se s ní a dovolovat jí danou interakci vést. Zvídavě zkoumá, co se skrze ni chce zrovna projevit. Rozšiřuje svou erotickou a energetickou kapacitu, to, čím vším je schopna se stát, co všechno je schopna sebou nechat volně téct a zářit. Stává se čím dál více orgasmickou, zářivou, šťavnatou. Ale třeba i klidnou, hlubokou, jemnou a citlivou. V neposlední řadě se učí stále zřetelněji vnímat vyšší moudrost a duchovní aspekty milování a partnerských interakcí celkově…
Muž ((člověk s mužskými pohlavními orgány, převažujícím mužským principem a většinově mužsky zabarvenou energií) pak tvoří (u milování i v celém životě) prostředí, ve kterém se může žena plně projevit. Učí se ji obdivovat, následovat, pojímat ji a zacházet s ní tak, aby ho nesemlela. Zároveň se učí její projevy dle vyšší moudrosti regulovat. Zve ji i sebe mimo zónu komfortu. Zdokonaluje se, stejně jako žena, ve fyzickém i mentálním uvolňování. Učí se rozšiřovat své vědomí, být v přítomném okamžiku, otevírat srdce, hluboce milovat. Stále více a přirozeněji propojuje erotický svět s emocemi.
Klienti často touží jen po "obyčejném" doteku, říká Lucie. Zdroj: Se svolením Lucie Bečkové
Žena následuje rozkoš, muž následuje ženu, resp. rozkoš, kterou žena do interakce přináší, a tu se skrze ni učí cítit. Společně zvyšují citlivost vůči tomu, jak konkrétně se má intimita mezi nimi právě teď projevovat. Učí se pracovat s polaritou. Vnímat, jaké milostné kroky, potažmo společné partnerské aktivity, přitažlivost a jiskření mezi nimi zvyšují, či naopak umenšují. Doplňují si kvality a dovednosti toho druhého… odpověď na tuhle otázku by vydala na celou samostatnou knihu. A už teď si dovolím odkrýt, že se bude jmenovat “Milování bez konce” a brzy snad bude dokončená.
Jak se tento „iniciativní“ přístup k milování propisuje do běžného života? Měla by i v partnerství jako takovém být žena ta iniciativní? Například vymýšlet společné aktivity, iniciovat posun vztahu?
Opět se na to můžeme podívat mýma oblíbenýma tantrickýma očima. Doménou ženy (či přesněji řečeno ženské části v každém z nás) je propojení s energií, kreativitou, intuicí, vyšším vedením, životem jako takovým. Žena tedy přináší nápady, vhledy a podněty, tzv. jablíčka inspirace, ze kterých pak muž (resp. mužská část v nás, aspekt vědomí) vybírá, jestli, které, kdy a jak realizovat.
Mnoho lidí se opravdu upřímného, hlubokého a vědomého doteku bojí. Možná ho v minulosti neměli dostatek, případně dotek zažívali v míře, intenzitě či způsobem, který jim nevyhovoval nebo byl vyloženě zneužívající.
Jde o velmi hravou formu zkoumání a zdokonalování se v mužsko-ženské dynamice. Žena, spojená s přítomným okamžikem, hluboká, zářivá a pestrobarevná, hravě tahá do života muže, jehož doménou je soustředění na cíl, přímost, jednoznačnost a někdy až suchost. Společně tak udržují harmonii mezi tím, co je příjemné a tím, co je správné či potřebné. Společně rozšiřují jak kapacity pro rozkoš a extázi, tak vědomí, odpovědnost, disciplínu či cílevědomost. A tuto hru polarit, tanec mezi energií a vědomím, se učí jak mezi sebou, tak každý sám v sobě a poté i ve vztahu k dalším lidem či životu samotnému.
Dosud jsme mluvily hlavně o milování. Jakou roli vlastně hraje fyzický dotyk v udržování intimity ve vztahu?
Určitě existují lidé, pro které bude mnohem důležitější a intimnější například pohled do očí či hluboký rozhovor. Dotek je však nejen pocitově, ale i dle vědeckých průzkumů bezpochyby základní intimní lidskou potřebou. V raném dětství ovlivňuje například i náš psychomotorický vývoj, epigenetický věk či hladiny hormonů, které jsou důležité pro harmonické vytváření a udržování vztahů. Přináší nám mimo jiné pocit bezpečí a sounáležitosti a pomáhá nám žít v přítomném okamžiku.
Většina z nás po doteku z hloubi duše touží, a to nejen v rámci partnerského vztahu. Často však nevíme, jaký dotek by se nám líbil, neumíme si o něj říct nebo ve svém okolí nemáme nikoho, s kým bychom se v této křehké oblasti cítili opravdu bezpečně. Mnoho lidí se opravdu upřímného, hlubokého a vědomého doteku bojí. Možná ho v minulosti neměli dostatek, případně dotek zažívali v míře, intenzitě či způsobem, který jim nevyhovoval nebo byl vyloženě zneužívající. Jejich struktura si tedy uložila, že si dotek nezaslouží, že jde o nedostatkové či nebezpečné zboží, že ho vlastně nepotřebují a že jim bez něj bude lépe. Něco s tím dělat je většinou přiměje vnitřní ztuhlost nebo necitlivost, které jsou navíc neustále zesilovány moderním způsobem života s vysokou mírou stresu.
Tantra je pro mě učení o životě. Cesta k nejrealizovanější, nejzajímavější, nejvytříbenější verzi sebe sama. Učí mě úctě, kráse, posvátnosti, obdivu.
Ve své tantricko-masérsko-terapeutické praxi se stále častěji setkávám se zájmem klientů a klientek o “úplně obyčejný dotek”. Nechodí se ke mně ani tak učit pracovat se sexuální energií, s čím si lidé tantru běžně spojují. Chtějí pohladit, poškrabkat na zádech, přitulit se. Bývají to opravdu krásné a hluboké chvíle, které moc miluju. Zároveň však na pozadí občas cítím silný smutek, že jim něco tak přirozeného a “obyčejného” není k dispozici v jejich partnerském vztahu, rodině či mezi přáteli…
Když upustíme od milování a doteků, jaké další praktické tipy byste nabídla párům, které chtějí prohloubit svou intimitu?
Nádech. Výdech. Zpomalte. Dejte si víkend offline. Jeďte na výlet. Vytvořte spolu něco jedinečného a opravdu hodnotného. Nespěte v jedné posteli. Vzájemně se - v úplně obyčejném pracovním dni - smyslně osprchujte. Proběhněte se spolu v noci nazí po ulici. Osvojte si alespoň základy tantry. Běžte spolu na pobyt ve tmě. Nebuďte na sobě závislí - v žádné životní oblasti. Dávejte si pravidelně čas bez sebe. Pobavte se o větší vztahové otevřenosti. Pomilujte se v přírodě. Napište jeden druhému milostný dopis. Dívejte se jeden druhému do očí alespoň třikrát tak dlouho, než jste zvyklí. Vzájemně si řekněte, co na sobě obdivujete. Dýchejte si z úst do úst.
Odpověď na tuto otázku by mohla mít opravdu mnoho mnoho řádků. Inspirací nechť je i báseň z kapitoly „Surfování na zamilovanosti” v naší knize Otevřené vztahy: Co když se zamilujete i do někoho dalšího?
Intimita je:
učit se projevit, co je hlouběji,
než co jen ze zvyku ukazuji,
když rázností maskuji nesmělost,
silný chci být a slabost projevím,
přiznat si i Ti to, je pak blaženost
a ležet spolu podobni lžicím,
být nazí a neschovávat ze sebe nic,
v důvěře, že není možné přidat víc.
Jaké jsou největší výzvy, kterým dnešní páry čelí?
Stereotyp, vyhasnutí vášně, nefunkční komunikace, rozcházející se potřeby, přání či představy (ať už reálně či zdánlivě), nedostatečné kapacity, pohodlnost. Z praxe bych to však shrnula slovem neznalost. Prostě neví, kudy do toho. Přitom by “stačilo” pochopit a osvojit si pár základních, nadčasových a univerzálních principů… právě ty přinášíme mimo jiné s Michalem Gondkem prostřednictvím našich knih či v rámci osobních a párových konzultací, přednášek, workshopů. Jako pár tipů bych vypíchla například netrávit spolu 24/7, důkladně pečovat o vlastní prostor, posílit osobní suverenitu a autenticitu, pravidelně opouštět svou komfortní zónu, věnovat se osobnímu rozvoji, přizvat větší životní, a tedy i vztahovou otevřenost…
Dávejte si pravidelně čas bez sebe. Pobavte se o větší vztahové otevřenosti. Pomilujte se v přírodě. Napište jeden druhému milostný dopis. Dívejte se jeden druhému do očí alespoň třikrát tak dlouho, než jste zvyklí. Vzájemně si řekněte, co na sobě obdivujete. Dýchejte si z úst do úst.
Jak moc je v oblasti intimních vztahů důležitá naše sebedůvěra a sebeúcta?
Velmi. Když nevím, kdo jsem, nevěřím si, nebo se nemám ráda, nechám se sebou zametat. A to je velký špatný v jakékoliv životní oblasti, natož pak v intimitě. Pokud samu sebe cítím a ctím, dokážu snadno vnímat a komunikovat své hranice, potřeby i přání. Pokud si vážím sebe, je pro mě snadné, až samozřejmé, vážit si druhých. Můžu být otevřená a odvážná. Smím si hrát a do zkoumání vést i druhé. Kvalitněji a samostatněji se starám o naplňování vlastních přání a potřeb a mnohem přirozeněji se pak také dívám na to, komu, kdy a jak mohu pomoci naplnit jeho tužby a potřeby. A umím-li to v intimitě, mám k tomu lepší přístup i v ostatních oblastech života.
Jaký vliv mají podle vás na vztahy digitální technologie a sociální média?
Převážně o negativních vlivech za mě krásně mluví například Vojta s Kryštofem v podcastu Brain We Are nebo můj oblíbený psychoterapeut, specializující se mimo jiné na párovou terapii, Honza Vojtko. Úskalí moderního způsobu seznamování a pohromu pornografie či sériové monogamie osvětlujeme také my ve výše zmíněné knize Otevřené vztahy: Co když se zamilujete i do někoho dalšího?
Vztahy jsou plytší, méně stabilní a neharmonicky se zkracuje i doba jejich trvání. Zdánlivý pocit většího výběru není vyvážen vzrůstajícím vzděláním a vědomím v tématu. Všem by nám s rostoucí otevřeností a svobodou slušel i silnější smysl pro zodpovědnost.
Téma vztahů, intimity a erotiky doporučuji systematicky studovat. Nečekat, že to budeme vědět nějak intuitivně. Zdravé, harmonické a naplňující podnikání taky přece nepostavíme jen tak, že všechny jeho podstatné části budeme nějak přirozeně cítit.
Jsme-li si však úskalí moderních technologií vědomi, můžeme mnohem lépe využívat darů, které přináší. Vzájemně se vzdělávat a inspirovat. Seznámit se s někým pro nás opravdu zajímavým a obohacujícím, na nějž bychom možná bez Tinderu nenarazili, byť bydlí ve vedlejší vesnici. Můžeme si na sítích najít kvalitního průvodce vztahovou a intimní tematikou.
Asi bych to shrnula tím, že moderní technologie mohou být velmi kvalitním sluhou, avšak ne úplně harmonickým pánem.
Dnes se hodně mluví o vztahových stereotypech. Jak je mohou ženy i muži překonávat?
Být si jich vědomí. Studovat je. Pochopit je. Vnímat jejich vliv. Upřímně si odpovědět na otázku, zda mě baví a obohacují. Prozkoumat a osvojit si možnosti a role nové.
Vzdělání. Zas a znova je odpověď vzdělání… a taky rozhodnutí. Aspirace. Touha zkoumat. Odvaha dělat věci jinak. Učit se z vlastních chyb. Nebo možná ještě lépe z chyb druhých. Nechat se vést. Téma vztahů, intimity a erotiky systematicky studovat. Nečekat, že to budeme vědět nějak intuitivně. Zdravé, harmonické a naplňující podnikání taky přece nepostavíme jen tak, že všechny jeho podstatné části budeme nějak přirozeně cítit. Mám pocit, že ve vztazích si to však pořád spousta lidí naivně myslí…
Nenárokuju si náhodou u druhého něco, co vůbec není jeho zodpovědností? Reaguju jako ta nejmoudřejší, nejvyspělejší a nejvytříbenější verze sebe sama, nebo se chovám, byť podvědomě, jako malé, nespokojené děcko?
Jakou roli hrají komunikace a otevřenost v budování intimního vztahu?
Stejně jako (sebe)úcta či (sebe)důvěra z otázky výše - zásadní. Většina z nás základy zdravé komunikace zná… opravdu je však ztělesňujeme? Neskákat si do řeči, aktivně naslouchat, nedávat nevyžádané rady. Rozlišovat mezi odpoutanou a hodnotnou zpětnou vazbou a lásku a intimitu devastujícími výčitkami. Křehká či jinak náročná témata komunikovat v bezpečném rámci. Respektovat to, že na sdílení není nárok. Vyhýbat se emočnímu znásilňování.
Tuto širokou a zásadní část vztahové intimity opět velmi doporučujeme systematicky studovat. Já například v osobním životě i při praxi s (dospělými) klienty hojně využívám principy vědomého rodičovství - Respektovat a být respektován, Nenásilná komunikace, Výchova bez poražených. Nápomocná může být také kniha a přístup s názvem Radikální upřímnost.
Doporučuju neustále obracet pozornost k sobě a např. u hádek nereagovat hned. Celý proces zpomalit, nadechnout, vydechnout a podívat se dovnitř - čeho ve mě se to dotýká? Porovnat si, co druhého slyším říkat s tím, co reálně říká. Je např. moje nespokojenost oprávněná? Slouží mi jako referenční bod potřebné změny? Nebo se daná situace dotýká nějaké mé mladší zraněné části a v aktuálním vztahu se mi “pouze” zrcadlí? Nenárokuju si náhodou u druhého něco, co vůbec není jeho zodpovědností? Reaguju jako ta nejmoudřejší, nejvyspělejší a nejvytříbenější verze sebe sama nebo se chovám, byť podvědomě, jako malé, nespokojené děcko?
Žena tedy přináší nápady, vhledy a podněty, tzv. jablíčka inspirace, ze kterých pak muž vybírá, jestli, které, kdy a jak realizovat.
Na otázku vztahové otevřenosti moc krásně odpovídá Mgr. Michal Gondek v tomto Flowee článku. Jde o téma natolik široké a komplexní, že kniha, kterou jsme k němu v roce 2022 společně vydali, má 555 stran a 63 kapitol. Není o tom, že, jak a proč mít více milostných partnerů, jak mnoho lidí pojem „otevřený vztah” stále mylně chápe. Minimálně kapitoly o komunikaci, žárlivosti či umění milovat by podle mě měly být součástí povinné školní četby.
A opět - abych se mohla vztahovat opravdu kvalitně, potřebuji mít nejdříve zvědoměné a zvnitřněné určité vyšší ideály a morální hodnoty. Znát sebe sama, své dary, poslání, ale i stíny či slepá místa. K ruce se hodí také Vztahový kompas, pomocí kterého se můžu v tom širokém vztahovém oceánu snadno navigovat do vysněných destinací…
Měla bys pro nás nějaké zajímavosti o tom, jak k intimitě přistupují jiné kultury?
Tady si “vypůjčím” pár citací z části naší knihy Otevřené vztahy s názvem “Jiné vztahové modely”, kde na prostoru devíti kapitol na tuto otázku odpovídáme do fascinujících detailů.
Například slovanské oslavy slunovratu přirozeně zahrnovaly sexuální orgie. Jak píše Michal v knize, „nebyly totiž výrazem osobních tužeb, nýbrž především modlitbou za plodnost Matky Země. Milostné chování se bralo jako způsob komunikace s bohy a potomci, kteří byli při těchto oslavách počati, se těšili mimořádné úctě.”
Pozoruhodné byly i mnohé praktické dopady jiného nastavení Slovanů oproti následným křesťanským „morálním vylepšením“. Zase budu citovat: „Když muž odcházel do války, nepožadoval po sobě ani své ženě dodržování věrnosti, tedy sexuální výlučnosti. Požadoval však, aby zůstala jeho ženou a správnou matkou jeho dětí, pokud se z tažení vrátí. Stabilita partnerských svazků byla vyšší než dnes, kdy se kvůli jiným milostným partnerům mnohdy zbytečně trhají rodinné vazby. Na to byli naši předci příliš moudří a až příliš zřetelně viděli, že by to bylo hloupé, jak z hlediska rodu, tak pro počaté děti, ať manželské, či nemanželské.”
Vztahy jsou dnes plytčí, méně stabilní a neharmonicky se zkracuje i doba jejich trvání. Zdánlivý pocit většího výběru není vyvážen vzrůstajícím vzděláním a vědomím v tématu. Všem by nám s rostoucí otevřeností a svobodou slušel i silnější smysl pro zodpovědnost.
Etnikum přibližně 55 000 Mosuů u čínského jezera Lugu okouzluje mnoho cestovatelů svou zdvořilostí, klidem, sexuální otevřeností a absencí žárlivosti. „U Mosuů panuje úplná sexuální svoboda a každý muž i každá žena mohou mít tolik milostných vztahů, kolik jen chtějí.” … „Přísaha věrnosti je podle nich nemravný pokus o nákup či prodej člověka.” … „Projev žárlivosti berou jako akt agrese a porušení posvátné nezávislosti druhé osoby.” … „Každá žena, která dospěje věku třinácti až čtrnácti let, dostane svůj vlastní „květinový pokoj“, který má dvoje dveře. Jedny vedou do zbytku domu a druhé do ulice a dívka sama rozhoduje, kdo a jak často ji bude navštěvovat.”
Mně osobně taky moc baví členové komunity Oneida, jež uctívali jako jednu ze základních hodnot volnou lásku, a konkrétně jejich přístup k sexuální výchově, kdy nechali zkušené učit nezkušené. Jak se píše v knížce My Father´s House: „Ženy starší čtyřiceti let byly sexuálními mentorkami dospívajícím chlapcům, neb měly tyto vztahy minimální šanci k otěhotnění. Co více – tyto ženy měly roli religiózních modelů pro mladé muže. Stejně tak starší muži zasvěcovali do sexuality mladé ženy.“
Většina z nás ví, že a jak výrazně jinak se chovají a žijí např. lidé z přímořských či ostrovních oblastí. Zmínit by se daly i různé “subkultury”, ať už jde o příznivce Tantry, Swingers či Ecstatic Dance. Každodenní kontakt s přírodou, teplé slunce, šumění oceánu, tanec, mnohahodinové večeře s přáteli, duchovní rozvoj… rovinu intimní a milostnou silně ovlivňují. Podobně jako beton, stres či smog. Jen tedy opačným směrem…
Reklama
Zabýváte se tantrou. Mnoho lidí stále neví, co si pod tím představit. Co může člověku přinést?
Tantra je pro mě učení o životě. Cesta k nejrealizovanější, nejzajímavější, nejvytříbenější verzi sebe sama. Učí mě úctě, kráse, posvátnosti, obdivu. Jsem díky ní šťavnatější, svobodnější, zodpovědnější, schopnější. Díky tantrickému učení si dokážu např. ulevit od fyzické, mentální či emoční bolesti vypláchnutím žaludku slanou vodou. Pravidelně několik dní za sebou vůbec nemluvím. Mám velmi citlivé fyzické tělo, harmonický přístup k emocím, silnou intuici, nádherný vztahu k Bohu stvořiteli. Prožívám celotělové orgasmy nejen u tance. Občas přesně vím, na co druhý myslí nebo co právě prožívá v těle. Dokážu promilovat celou noc a stejně tak erotiku po mnoho měsíců v životě harmonicky vůbec nemít. Cítím se zářivá, naplněná, milovaná a požehnaná a přesně do tohoto pole aktivně zvu všechny okolo sebe.
Co vás letos čeká?
Mým primárním projektem pro rok 2024 je odpočinek. Dovoluji si nic nedělat, zdrojovat, trávit čas s přáteli či sama, pobývat u moře. Zpomalila a omezila jsem práci, co nejvíc to šlo a vnitřně se hodila do dlouhodobého dovolenkového módu. Moc doporučuji. Přestat čekat na "až někdy" nebo žít neustále v pocitu, že to nejde.
Zároveň však stále konzultuju, provázím tantrou, organizuju Vědomé párty. Občas poskytnu rozhovor nebo se s láskou a vděčností nechám pozvat do podcastu. Překládám naše knihy do angličtiny a na to-do-listu mám taky elektronické a audio verze. Občas jedu masírovat a lektorovat na něčí retreat či plavbu. Nechávám v sobě zrát koncept intimních wellness ženských kruhů a workshopů vědomého kontaktu. Do budoucna se těším také na kempy pro páry, kde bychom s Michalem rádi předávali umění milování bez konce. S novým rokem plánuju rozšířit své vzdělání o metodu Somatic Experiencing a pracovat tak na poli léčení traumatu ještě efektivněji. A kdo ví, co dalšího má pro mě na programu sám Vesmír.
foto: Se svolením Lucie Bečkové, zdroj: Autorský článek
