Lucia Rott působí jako terapeutka v Institutu moderní láska. Dnes a denně se svými klienty řeší otázky ohledně pocitů lásky i nenávisti. Obě emoce podle některých odborníků vycházejí ze stejného základu, kdy nám na dotyčném nějakým způsobem záleží, jen v deformované formě.
„Z psychoterapeutického pohledu nemůžeme říct, že by šlo o stejnou emoci, ale v mnoha případech se tyto emoce překrývají. Je pravda, že nenávist často nevzniká tam, kde nám na druhém nezáleží. Často je to reakce na pocit ztráty, zranění nebo zrady. Může se jednat o "deformovanou" verzi lásky, kdy emoce lásky zůstávají, ale jsou zaměřeny spíše na bolest a zklamání než na vzájemnou pozitivní interakci,“ vysvětluje Lucia Rott.
O nenávisti se říká, že je to temná sestra lásky. Proč?
Láska a nenávist jsou dvě velmi intenzivní emoce, které se obě soustředí na druhého člověka. O "temné sestře" lásky se mluví proto, že obě emoce se pohybují ve velmi blízkém prostoru našich potřeb, tužeb a očekávání. Nenávist se může objevit tam, kde došlo k narušení vztahu, zradě, neuspokojené potřebě nebo zklamání. A právě díky té blízkosti, kde původně byla láska, se často v mezilidských vztazích objeví nenávist.
Je pravda, že je to jistá forma psychické obrany?
Ano, nenávist může být vnímána jako forma psychické obrany. Často se objevuje, když jedinec cítí, že jeho hranice byly narušeny nebo že byl zraněn. Nenávist chrání před další bolestí, protože vnímáme druhého jako "hrozbu" a takový přístup může zamezit dalšímu zranění.
Jak se láska mění v nenávist? Má to nějaké fáze? Specifika?
Přeměna lásky v nenávist často probíhá postupně. Může to začít malými zklamáními nebo frustracemi, které nejsou vyřešeny. Postupně se vytváří pocit nespokojenosti, který může vyústit v hněv a nakonec v nenávist. Typické fáze zahrnují fázi napětí, kde jsou problémy ignorovány, fázi konfliktu, kde se věci vyostřují, a fázi rezignace, kdy jeden či oba partneři přestanou usilovat o změnu.
V reálném životě je změna nenávisti v lásku možná, ale vyžaduje velké úsilí obou stran, ochotu vědomě pracovat na vzájemném vztahu. Důležité je porozumění, odpuštění, upřímná komunikace a snaha vidět druhého znovu jako člověka s vlastními chybami a potřebami.
Kde je ta hranice? Dá se poznat, že se k ní blížíme?
Hranice mezi láskou a nenávistí je subjektivní a individuální. Jak jsem zmínila, často se blížící hranice projevuje narůstající frustrací, nepochopením a pocitem, že naše potřeby ve vztahu nejsou naplněny. Oba partneři mohou cítit ztrátu důvěry, otevřenosti a přijetí. Typickými signály jsou emocionální vzdálenost, časté hádky, neschopnost komunikovat a pocit izolace.
Když je to opravdová čistá láska, tak by se přeci neměla změnit, ne?
Láska není statický stav. I "opravdová" láska prochází změnami a výzvami. Může být testována časem, okolnostmi i osobním růstem partnerů. Přestože se láska sama o sobě nemusí nutně změnit v nenávist, dlouhodobé neřešené konflikty nebo nespokojenost mohou tuto emoci zatemnit a vést ke vzniku negativních emocí, jako je právě nenávist.
V romantických filmech se setkáváme s nenávistí, která se změní v lásku. Je to reálné? Nebo je to opravdu jen pohádka?
Romantické filmy často přehánějí pro dramatický efekt. V reálném životě je změna nenávisti v lásku možná, ale vyžaduje velké úsilí obou stran, ochotu vědomě pracovat na vzájemném vztahu. Důležité je porozumění, odpuštění, upřímná komunikace a snaha vidět druhého znovu jako člověka s vlastními chybami a potřebami. Terapeutická práce, otevřená komunikace a vyjasnění očekávání mohou pomoci překlenout tuto propast. Není to tedy nemožné. Lidé si uvědomí své chyby, obnoví ztracenou důvěru a přemění negativní emoce zpět v lásku.
Co s námi dělá nenávist? Co se děje v naší mysli a v těle?
Nenávist ovlivňuje naši mysl a tělo velmi intenzivně. Může vést k chronickému stresu, úzkosti a depresím. Na fyzické úrovni může vyvolávat zvýšenou produkci stresových hormonů, což může mít dlouhodobé následky na naše zdraví, jako například zvýšený krevní tlak, oslabení imunitního systému nebo problémy se spánkem.
I když se zdá, že změna jedním partnerem nemůže vyřešit vztahové problémy, v praxi často dochází k tomu, že když se jeden partner začne měnit, druhý na to reaguje.
Nenávist je velmi silná emoce. Jak ji zvládnout, zpracovat, aby nás opustila?
Zvládnutí nenávisti vyžaduje vědomý proces, který zahrnuje přijetí toho, co cítíme, a aktivní snahu se těmito emocemi nezabývat destruktivně. Práce na odpouštění jak druhým, tak sobě, je klíčová. Důležitá je i podpora v podobě terapie, mindfulness a práce s emocemi, která umožňuje vyjádřit a prozkoumat hluboké pocity, které za nenávistí stojí.
Je v tomto případě vhodná párová terapie? Nebo je lepší individuální?
Záleží na povaze problému a potřebách obou partnerů. Obě formy terapie mají své místo a mohou být velmi přínosné, ale zaměřují se na různé aspekty. Párová terapie se zaměřuje na dynamiku mezi partnery. Je ideální, když oba partneři chtějí pracovat na svém vztahu a jsou ochotni se zapojit do otevřené komunikace o svých pocitech, potřebách a očekáváních.
V párové terapii se terapeut soustředí na vzorce komunikace, řešení konfliktů a zkoumá, jak si oba partneři navzájem ovlivňují své pocity a chování. Terapie nabízí bezpečný prostor, kde mohou oba partneři slyšet a pochopit jeden druhého. Pokud jsou problémy ve vztahu výsledkem interakce mezi partnery, párová terapie může být velmi efektivní. Individuální terapie je na druhou stranu vhodnější, pokud jeden z partnerů cítí, že potřebuje pracovat na svém osobním růstu, sebepoznání nebo má hlubší individuální problémy, které ovlivňují vztah. Individuální terapie může také pomoci člověku lépe porozumět svým potřebám a hodnotám, což je zásadní pro zdravý vztah.
A co když ten druhý odmítá terapii?
Pokud jeden z partnerů odmítá terapii, je to situace, která může být pro vztah i pro jedince velmi frustrující. V praxi se s tím setkávám poměrně často a je to bohužel běžný problém. Nicméně i v takové situaci existují možnosti, jak pracovat na změně, a to i individuálně. Pokud jeden partner odmítá terapii, druhý může zvolit cestu individuální terapie. Tento přístup umožňuje, aby jedinec pracoval na sobě, zlepšil své zvládání emocí, získal nové komunikační nástroje a lépe porozuměl dynamice svého vztahu.
I když se zdá, že změna jedním partnerem nemůže vyřešit vztahové problémy, v praxi často dochází k tomu, že když se jeden partner začne měnit, druhý na to reaguje. Změna dynamiky vztahu může iniciovat posun v interakci, a to někdy i bez aktivního zapojení druhého partnera do terapie. Z terapeutické praxe mohu říci, že odmítání terapie často pramení ze strachu nebo nepochopení toho, co terapie skutečně nabízí. Pokud však jeden z partnerů vytrvale pracuje na sobě, může to i přes počáteční odpor druhého partnera vést ke zlepšení vztahu.
Reklama
foto: Se svolením Lucie Rott, zdroj: Autorský článek
