Štěstí v životě můžeme z velké části ovlivnit sami, říká odborník

Michal Šrajer je úspěšný vývojář. Už ve své první firmě, studiu Inmite, které se stalo českým leaderem ve vývoji aplikací pro chytré telefony, hledal možnosti, jak práci uzpůsobit tomu, aby do ní zaměstnanci chodili rádi. Přínosná mu byla i roční rodinná cesta kolem světa, kde navštívil řadu „lidských firem“.

A tak po svém návratu založil Happiness@Work (dnes už součást organizace Red Button), kde pomáhá lídrům budovat úspěšné firmy, ve kterých se lidé cítí skvěle. Mimo jiné pořádá konference, workshopy a semináře. „Pro mne je štěstí ten naplňující pocit, kdy se věnuji něčemu, co mi dává smysl, a dělám na tom s lidmi, se kterými si rozumím. Moc dobře ale vím, že takový pocit nevydrží věčně. O to pozornější se snažím být k přítomným okamžikům,“ říká Michal Šrajer.

Jak se člověk stane prvním českým ředitelem štěstí?

Když jsme před šestnácti lety zakládali první firmu, byli jsme odhodlaní najít cestu, jak to udělat, abychom nejen odváděli skvělou práci, ale také tvořili tým fungující po lidské stránce. Narazil jsem tehdy na knížky dánského autora, dnes už dobrého kamaráda, Alexe Kjerulfa, který mne k pojmenování role inspiroval. To důležité, proč jsem si vždy na vizitky psal „Chief Happiness Officer“, tedy „ředitel štěstí“, je, abych ukázal, že toto téma patří na úroveň nejvyšší strategie firmy, nejen operativních rozhodnutí.

Z více než 150 zemí světa je Česká republika v žebříčku vnímaného štěstí na 18. místě. Máme se dobře a jsme si toho čím dál více vědomi.

Co dělá ředitel štěstí?

Bude to hodně jiné v různých firmách. A popravdě, ten ideální případ je, když nic takového není potřeba, protože v sobě každý kousek role „ředitele štěstí“ nese. Dá se toho ale samozřejmě dělat mnoho, od práce s firemními hodnotami přes hledání cest k diskusím o smyslu a cílech firmy až po podporu lidí v osobním růstu nebo jejich práci na zdraví.

Je možné zařídit lidem štěstí?

Ptáte se naprosto správně. Odpověď je „ne“. Co ale ovlivnit můžeme, je prostředí, které v organizaci buďto vznik „štěstí“ podporuje, nebo mu naopak brání. A já jsem čím dál více přesvědčen, že zodpovědností lídrů by mělo být právě i budování prostředí, které může ke štěstí v práci vést. Nenechte se ale zmýlit, rozhodně to neznamená, že by se mělo ve firmě zapomínat na výsledky a vydělávání peněz.

Zabýváte se hlavně štěstím v práci. Co je nejzásadnější pro štěstí v práci? Prý potřebujeme cítit, že jsme důležití a jsou vidět výsledky.

Za ty roky, kdy o tématu přednáším a každý rok v říjnu pořádáme velkou konferenci Happiness@Work Live!, se nám s kolegy vykrystalizovaly jako ty klíčové čtyři pilíře: Výsledky, Vztahy, Růst a Zdraví. Výsledky znamenají možnost rozumět smyslu své práce a vidět, jak k němu sám mohu přispět. Vztahy jsou o budování důvěry a psychologického bezpečí. I další dva pilíře jsou ale v dlouhodobém pohledu důležité – Růst je o učení se něčemu novému a budování návyků a konečně Zdraví znamená mít možnost dělat něco pro to, abychom se mohli cítit dobře po fyzické i mentální stránce.

Fungují stejná pravidla jako v rodinném životě...

To hlavní uvědomění, ke kterému jsem během let došel, je, že pracovní a rodinný život zkrátka nemůžeme nikdy úplně oddělit. Takže nemám moc rád, když se mluví o work-life balance, jako by život a práce byly úplně oddělené věci, které je potřeba vyvažovat. Jsou propojené. To, jak se budeme cítit v práci, zásadně ovlivní atmosféru doma, a naopak. A přesně o tuhle myšlenku se také opíráme na naší konferenci – „štěstí v práci“ znamená nejen lepší výsledky, ale i život jako takový.

Chtěl bych, aby si každý lídr uvědomil, že může zásadně ovlivnit životy (a nejen ty pracovní) lidí ve svém týmu či firmě. To se pak promítá do fungování rodin, komunit a nakonec i celé společnosti.

Co vám naposledy udělalo radost?

Když jsme si včera večer povídali před spaním s dcerou. Nadšeně mi vykládala o tom, co všechno zažila během výletu ve druhém školním dni. Nakonec i ty nejmenší každodenní momenty se můžou stát velkými, když se nám podaří na chviličku zastavit v přítomnosti a uvědomit si to…

A co vás naopak rozesmutnilo? Jak potom s takovým smutkem zacházíte?

V poslední době možná jedna náročná pracovní debata, která otevřela konflikt k řešení. V danou chvíli mi v takové situaci není veselo. Ale moc dobře vím, že konflikt není špatná věc. Naopak, bez něj by hrozilo ustrnutí a zametání nepohodlí pod koberec. Vím, že když si údolíčkem konfliktu projdeme, na druhé straně vyjdeme mnohem lépe sladění.

Prý funguje říct si, jak to ovlivní můj život za pár měsíců, je to tak?

Konkrétní studii, která by to prokazovala, teď po ruce nemám. Z pozorování to ale mohu potvrdit. Snažím se na věci vždy dívat z dlouhodobější perspektivy a vím, že život je jako sinusoida s výkyvy nahoru a dolů. Jsem zastánce pohledu, že právě tahle sinusoida je známkou života, na rozdíl od rovné neměnné čáry…

Byl jste šťastné dítě?

Myslím si, že ano. Mám skvělé rodiče, kteří mi dali do života vše, co jsem potřeboval, a ještě mnohem více. A právě jimi budované zázemí a stabilita rozhodně ke štěstí značně přispěly.

Existují výzkumy štěstí. Co vás na štěstí nejvíc překvapilo?

Je jich obrovská hromada. Za ty roky, během kterých se v oblasti snažím vzdělávat, už mne překvapí máloco. Jeden z velkých výzkumů Sonji Lyubomirsky z kalifornské univerzity například ukazuje, že naše štěstí je dáno ze 40 % našimi postoji a akcemi, které můžeme zcela ovlivnit (zbývá 50 % genetika a 10 % okolní prostředí). A mimochodem, Sonju Lyubomirsky, která také napsala o štěstí několik knih a je přední světovou vědkyní v oblasti pozitivní psychologie, se nám letos podařilo získat pro naši konferenci Happiness@Work, takže se s ní můžete osobně setkat 15. října v Praze.

Procestoval jste svět. Kde jste potkal nejšťastnější lidi?

V každé zemi šťastné lidi najdete, je ale pravda, že někde na ně narazíte snáze a častěji. Já měl takový pocit třeba v Austrálii, v Dánsku nebo v Nizozemí. Což jsou nakonec i země, které vycházejí jako šťastné v každoročním velkém světovém výzkumu World Happiness Report. V tom posledním je ale i dobrá zpráva pro nás – z více než 150 zemí světa je Česká republika v žebříčku vnímaného štěstí na 18. místě. Máme se dobře a jsme si toho čím dál více vědomi.

Být ředitelem štěstí je jistě velká zodpovědnost…

Je. A přesně tato myšlenka je vlastně mou hlavni mísí – chtěl bych, aby si každý lídr uvědomil, že může zásadně ovlivnit životy (a nejen ty pracovní) lidí ve svém týmu či firmě. To se pak promítá do fungování rodin, komunit a nakonec i celé společnosti.