Lenka Hajníková je terapeutka, která absolvovala řadu odborných kurzů. Zajímá se o psychiku nevyléčitelně nemocných, pozitivní a asertivní komunikaci, je mistrem reiki, zabývá se kineziologií a v neposlední řadě se před sedmnácti lety stala lektorkou a průvodkyní rodinnými konstelacemi. Je držitelkou certifikátu Rodinné konstelace a pohyby duše z výcviku v institutu Rodinných systemických konstelací Bhagata J. Zeilhofera.
„Naše tělo má buněčnou paměť. Tak jako se z generace na generaci předává barva očí, vlasů nebo dispozice k určitému typu postavy, tak se přenášejí i nevyřešené stresy a energetická nerovnováha. Velmi často o takovém rodinném zatížení nemáme ani potuchy, ale ono se nám promítá do našeho vlastního života a my pak stále opakujeme stejné chyby – opakované problémy v partnerských či pracovních vztazích, zdravotní či psychické problémy, výchovné potíže s dětmi, nemožnost otěhotnět nebo donosit dítě,“ vysvětluje Lenka Hajníková z centra Laya princip metody, která tyto vlivy odhaluje, vynáší na světlo vazby, jež nás nevědomě ovlivňují, a nahrazuje je harmonií.
Rodinné konstelace jsou zahaleny tajemstvím a předsudky. Jak laikovi jednoduše vysvětlit, co ho tam čeká?
Tomu rozumím. Samozřejmě tisíc slov nenahradí vlastní prožitek, ale chápu, že spousta lidí se bojí, a chce se připravit na to, co se bude dít. Mnoho lidí si představuje, že si sedne do nějakého kroužku, a začne zpověď jako u psychologa, kde odhalí své nitro, všichni ostatní na něj koukají, jak se mu v životě nedaří. Proto se toho bojí. Ale tak to není. Nikoho neodhalujeme ani neobviňujeme, v podstatě ani nemluvíme o konkrétních životních událostech. Ten, kdo chce pomoct, jen jednoduše pojmenuje problém, s kterým se potýká a nedokáže ho sám vyřešit. Pak už začíná samotný energeticky-konstelační proces.
Když má někdo potlačené pocity, tak se ne náhodou dostane do té pozice, kde z něj můžou jít ven, a tím i sám ze sebe může uvolnit pocity agrese, úzkosti a tak dále. Úlevu ale můžou cítit právě i ti rodiče nebo osoby, kvůli kterým jsme sem přišli.
Jak si ten proces máme představit?
Všechno se děje na energetické úrovni. Pomocí skupiny hledáme blokády u našich předků. To může být cokoliv, například nějaká bytost z našeho rodu nebyla přijatá, uznaná, nebo byla naopak vyčleněná. Nebo se v rodině stala nějaká tragédie, kdy přišel někdo o život, o majetek. Všechno tohle jsou blokace, které se na nevědomé úrovni přenášejí na další generace. A i když o nich vědomě nevíme, zasahují a ovlivňují náš život. Třeba tím, že nejsme schopni udržet majetek nebo vztahy, a stále máme dluhy nebo jsme opuštěni.
Můžete to popsat podrobněji?
Sejde se několikačlenná skupina. Zjednodušeně řečeno ten, kdo přijde vyřešit své potíže, se bude dívat jako divák v divadle, co se děje. Vytvoří se jakési energetické pole, v němž se bude vše odehrávat. Pocitově si ze skupiny vybere zástupce členů třeba rodiny nebo kolegů atd. podle toho, co se řeší. A pak už se vše děje spontánně. Před očima se mu odehrává jeho příběh. Terapeut přihlíží a podporuje, kam se vše ubírá. Má to své zákonitosti, které musí terapeut znát. Jde o to, abychom co nejvíc uvolnili tu zablokovanou energii v rodě. Díky tomu může do našeho života začít proudit nová životní energie.
Co vše se dá tímto způsobem vyřešit?
Úplně cokoliv. Konstelaci můžeme postavit na rodinné, partnerské, pracovní vztahy. Na to, proč nemůžu sehnat dobrou práci, partnera, proč jsou mé děti nemocné, proč jsem já nemocný, proč nejsou peníze. Můžeme se podívat úplně na všechno.
Někdy může přijít výsledek od lesa, když ho čekáme ze zahrady.
Jsou nějací jedinci, kteří by se měli konstelacím vyhnout?
Nemyslím, že bychom se jim měli vyhýbat. Když se podíváme na svůj strach, může se začít řešit. Vyhnout by se jim ale měli lidé, kteří mají nadmíru labilní období nebo diagnostikovanou schizofrenii či závažnější psychické choroby. Konstelace můžou být hodně emotivní záležitost a ne každý by to dokázal ustát.
Však se také říká, že mohou být i nebezpečné. Je to tak? Že se třeba něco otevře a nedořeší a pak nastanou problémy. Je to možné? Může to i ublížit?
Ano. Energetickou prací můžeme velmi pomoct, ale jak něco neuzavřeme, nedoplníme, nebo se poruší pravidla důležitá pro proudění energie, tak můžeme i ublížit. Apelovala bych, aby lidi dávali pozor, komu svůj energetický proces vloží do rukou. Už od prvního setkání bych měla cítit, že mi ten terapeut dává smysl a cítím k němu důvěru. Proto moc neuznávám, když se na přednáškách ukazuje demo, kde se jen představuje, jak to funguje. Ale když se ten energetický proces neudělá celý, tak se v tom člověk může potom začít „topit“.
Musejí se konstelace opakovat, nebo stačí přijít jednou?
To je individuální. Pokud je terapeut schopen se dostat do počáteční fáze a najít primární problematiku, vnést tam co nejvíc uvolnění a energie, tak většinou stačí jedna konstelace. Je ale důležité říct, že se třeba i stává, že někdo přijde řešit problém, který se pak ale vyřeší z jiné úrovně, než klient očekával, nebo se může následně odkrýt ještě hlubší problém, který nebyl tak viditelný.
Můžete uvést nějaký příklad?
Třeba někdo přišel vyřešit potíže v práci. Ale při podrobnějším pohledu vidíme, že měl špatný vztah s otcem, a tím mu chyběla mužská energie k řešení daného problému. Pomocí konstelací se mu urovnal právě ten vztah v rodině a mohla přijít následná energie k řešení problému. „Někdy může přijít výsledek od lesa, když ho čekáme ze zahrady.“ Taky se může stát, že jedno téma může odkrýt druhé. Pak je dobré si na to další téma postavit novou konstelaci.
Co když chodíme na konstelace pravidelně a stále si nás někdo vybírá za jednu konkrétní osobu?
To se stává docela běžně. Když jsem v konstelaci jako účastník a stále si mě zvou do konkrétní pozice, měl by to být ukazatel toho, že bych si měla postavit vlastní konstelaci. Dám příklad. Když si nás někdo stále vybírá například do role nenaplněné matky, může to znamenat, že sama jsem jako matka na energetické úrovni zablokovaná. Viděla bych to jako ukazatel toho, že bych si měla postavit vlastní konstelaci na srovnání mateřské energie v mém rodě.
Dá se nějak vysvětlit, jak je možné, že člověk, který se stane „hercem“ v konstelaci, tu situaci prožívá úplně naplno, jako by se mu to opravdu dělo?
Samotný Bert Hellinger, psychoterapeut, který je považován za duchovního otce konstelací, udává ve své knize, že sám neví, jak to funguje. Já jsem si udělala názor, že se dostáváme do plnějšího vědomí s tím, co skutečně cítíme. Přes den máme spoustu vjemů, které tříští naši pozornost. Při konstelacích jsme víc pozorní v energetickém poli a skupina nám pomáhá jej zintenzivňovat. Můžeme tedy zažívat ten proces napojení na vlastním těle. Hellinger vytvořil konstelace na základě toho, že nějakou dobu žil mezi indiány, a viděl, jak uctívají své předky. Přijímají se v kmenu takoví, jací jsou. Jsou tak v daleko lepším spojení s ostatními a se sebou samými, a tím dostávají sílu. To je smysl konstelací.
Je to tedy očistné pro oba dva, že?
Pokud chodíme na konstelace do účasti, tak v pozicích, do kterých si nás vyberou, nestojíme náhodou. Člověk si nás vybere pocitově, protože my sami v hloubce ten problém máme, ať už o něm víme, nebo nevíme. Ale díky tomu si ho můžeme více uvědomit. Když má někdo potlačené pocity, tak se ne náhodou dostane do té pozice, kde z něj můžou jít ven, a tím i sám ze sebe může uvolnit pocity agrese, úzkosti a tak dále. Úlevu ale můžou cítit právě i ti rodiče nebo osoby, kvůli kterým jsme sem přišli.
Konstelace jsou asi psychicky hodně náročné, že? Ale zase člověk získá energii?
Ano, poprvé to může být psychicky náročné. Když člověk není zvyklý zvědomovat a prožívat své emoce a pocity a přijde do skupiny, kde se s tím celý den pracuje, tak to vyčerpává. Hlavně analytické lidi, kteří se snaží vše pochopit, hlava nestíhá energetický proces. Na druhou stranu, když se naučí s emocemi pracovat, tak většina lidi tam chodí, aby se sama uvolnila a doplnila. Za mě jsou uvolňující, podporující, ale člověk si musí zvyknout.
Reklama
foto: Se svolením Lenky Hajníkové, zdroj: Autorský článek
