Před piloty máme respekt a před pilotkami snad ještě větší. Oslovili jsme Ing. Rosinu Kašičkovou, která létá po celém světě už 18 let. Věnuje se také parašutismu, speedflyingu, létání ve větrném tunelu. Pilotuje dvoumístné sportovní i akrobatická letadla až po Boeing 737 a létání ji dělá šťastnou. Pro každého, koho také létání láká, založila paraškolu Extreme 66, díky které může každý, kdo má chuť, zažít let podle vlastního výběru na vlastní kůži.
„Celé to vzniklo jednou velkou náhodou. Prostě jsem se podívala jednoho dne z okna, viděla letadlo a řekla si z legrace, že budu pilot,“ říká na úvod našeho rozhovoru Rosina.
Tak jednoduché to bylo?
Ano, začalo mi to připadat jako čím dál lepší nápad a dnes mám přes tři tisíce letových hodin, tři tisíce seskoků, vlastní školu létání a jsem spoluzakladatelkou České Asociace Pilotek.
Přece jenom je to pro ženu atypické povolání, nebo ne?
Hodnotit to mohu pouze sama za sebe, a pro mě je to povolání skvělé! Miluji létání a rozdíl mezi prací a zábavou je pro mě v podstatě jen v tom, že mi buď někdo říká, kam mám letět, anebo letím tam, kam chci já. Nezažila jsem jedinou situaci, která by byla nezvladatelná ženou, ale zvladatelná mužem. Každý je jiný, ale pravidla pro to létat bezpečně a vše, co musíme umět, ta jsou pro všechny stejná.
Jak se chovají muži piloti k ženám pilotkám?
Jak kteří. Většinou se setkávám s pozitivním a podporujícím přístupem. Pro většinu chlapů je to milá změna. A občas se, co si budeme povídat, setkávám i s negativním přístupem. A ten většinou když už, tak pak stojí za to. To jsem věděla už na začátku, jsem s tím smířená a trvám na tom, že převažující pozitiva stojí za to nad tím mávnout rukou.
Nezažila jsem jedinou situaci, která by byla nezvladatelná ženou, ale zvladatelná mužem. Každý je jiný, ale pravidla pro to létat bezpečně a vše, co musíme umět, ta jsou pro všechny stejná.
Takže se vám v mužském prostředí líbí?
Mně se líbí ve vzduchu, jestli létám nebo skáču s muži nebo ženami, je mi celkem jedno. Realita je taková, že je to opravdu hodně mužsky dominantní prostředí. Na ČVUT, kde jsem studovala obor Profesionální pilot, jsem byla jediná, ale měli jsme skvělý kolektiv a ráda na to vzpomínám. Není tomu tak ale všude. S kamarádkami jsme založily Českou Asociaci Pilotek právě proto, abychom podpořily ženy, které se tomuto povolání chtějí věnovat. S holkami nás spojuje společná vášeň, zažíváme spoustu legrace a vytváříme síť kontaktů a prostředí, kde je profesionální přístup a hodnotí se, jak kdo létá a co umí, a ne jaké má pohlaví.
Zažila jste jistě mnoho typů pasažérů. Proč myslíte, že mají lidé z létání strach?
Já s cestujícími moc do kontaktu nepřijdu, takže na cestující v dopravním letadle se zeptejte spíš letušek. Pokud se bavíme o seskoku padákem, nebo malých soukromých letadlech a vrtulnících, tak tam mám zkušenost, že čím více se lidé báli, tím větší z toho pak měli radost.
Odkud podle vás strach z létání pramení?
Strach z létání za mě jednoznačně pramení z nevědomosti a zažitých stereotypů. Letecká doprava je nejbezpečnější, statistiky hovoří jasně. To, že se každý den srazí spousty aut, na to je společnost zvyklá a považuje to za normální. Když se něco stane ve vzduchu, je to tak výjimečné, že to vzbudí šílený rozruch, a mluví se o tom donekonečna. Když jsem měla čerstvě řidičák a vezla jsem svoje žáky – parašutisty – autem na letiště, tak zpětně prohlásili, že to byl větší adrenalin a nebezpečí, než samotný seskok. Určitě s nimi souhlasím.
V kurzech proti strachu z létání lidem vysvětlujeme, jak funguje vztlak, jak podrobně a často se provádí údržba letounů, jak jsou piloti hlídáni po zdravotní stránce i jak nás úřad civilního letectví neustále přezkušuje a ověřuje naši způsobilost. Většinu lidí tohle pochopení uklidní a strach zmizí.
Můžete zmínit nějakou situaci, kdy jste měla strach během létání?
Strach občas mívám. Ostatně je nám přirozený a chrání nás preventivně před nebezpečím. Ale takové ty běžné nouzové situace v letadle nebo na padáku, na ty jsme trénovaní a tam moc času na strach není. Prostě děláte, co máte natrénované, a pak si to spíš ještě v hlavě doprožijete. To už jste ale zase v bezpečí na zemi.
Jaké máte zkušenosti s turbulencemi?
Oblasti se zvýšenou turbulencí v dnešní době již dokážeme velmi dobře předvídat. Umění pilota je tyto oblasti předvídat a oblétávat. Někdy si kvůli tomu bereme i palivo navíc. Jakmile se do nějaké extrémní turbulence dostanete, tak už jste jen hříčkou přírody a osudu. To se ale bavíme o opravdových extrémech, které jsou právě předvídatelné, a vyhýbáme se jim.
Jak by se měli chovat během turbulencí pasažéři?
Já bych doporučila nestresovat se a nevyvolávat paniku mezi ostatními cestujícími. Pokud to nepřejde hned, tak to využijte ve svůj prospěch. Mírná turbulence je ideální na spaní, užijte si, jak vás letadlo pohoupe, a odpočiňte si. A zůstaňte připoutaní, dokud svítí signalizace.
Co když mám z létání strach? Co byste mi doporučila?
Pokud cítím strach, je to pro mě červená kontrolka, že mě tělo upozorňuje na nebezpečí. Musím vyhodnotit, jestli je reálné a jestli stojí za to to risknout. V kurzech proti strachu z létání lidem vysvětlujeme, jak funguje vztlak, jak podrobně a často se provádí údržba letounů, jak jsou piloti hlídáni po zdravotní stránce i jak nás úřad civilního letectví neustále přezkušuje a ověřuje naši způsobilost. Většinu lidí tohle pochopení uklidní a strach zmizí. Nenechte se zbytečně okrást o krásné zážitky. Ne nadarmo se říká, že strach je zloděj snů!
Letecká škola: https://www.extreme66.com/
Reklama
foto: Se svolením Rosiny Kašičkové, zdroj: Autorský článek
