Pohrávali jste si někdy s myšlenkou využít služeb life-kouče? Pokud ano, pak se vám nejspíš v hlavě vynořila představa příjemného posezení v dokonale bezpečné atmosféře jeho (nebo vaší?) kanceláře. Sedíte v křesle nebo na gauči, pijete lahodný čaj a zkušený odborník vám bedlivě naslouchá a tu a tam vás ve vašich úvahách usměrní. Ne každý koučink ale probíhá takto… Jirka Veselý je průvodcem, který podporuje lidi v osobním rozvoji originálním způsobem – formou doprovázených poutí přírodou.
Pokud se vydáte na pouť s Jirkou, očekávejte novou dimenzi vlastního poznávání. Místo „kafíčkového povídání“ se připravte na skutečné prožitky a zkušenosti procítěné naplno všemi smysly. V přírodě totiž probíhá life-koučink trochu jinak. Není o dokonalém pohodlí. Poutník je vytržen z běžné rutiny své každodenní reality a ocitá se v novém prostředí. Během intenzivního celodenního či vícedenního putování příroda doslova hraje ve váš prospěch. A vnímavý průvodce toho dokáže využít. Ukáže vám přírodní inspirace, které naplno otevřou vaše vnímání okolní reality i sebe sama. Jste připraveni na pouť svou vlastní krajinou?
Jirko, jak bys v jedné větě charakterizoval life-koučink formou doprovázených poutí?
V podstatě se jedná o formu komplexního víceúrovňového koučinku s terapeutickými prvky, který je zaměřený primárně na osobní rozvoj, ale s jistým spirituálním přesahem.
Co pro tebe osobně doprovázené poutě (jako forma koučinku) znamenají?
Celý život mě to táhne tímto směrem. A právě v doprovázených poutích jsem nakonec našel svůj vlastní rovnovážný stav mezi způsobem mého myšlení, tvůrčím jednáním a společenským přínosem. Každá pouť totiž pro mě představuje unikátní příležitost zas a znova propojit vše, co mě formuje a neustále utváří, v čem se mohu plnohodnotně realizovat a co je prospěšné a přínosné i pro všechny mé klienty – poutníky.
,,Každá doprovázená pouť pro mě představuje unikátní příležitost zas a znova propojit vše, co mě formuje a neustále utváří," říká Jirka Veselý.
A jak ses dostal k této – v našich končinách netypické – formě průvodcování?
Když už jsem dlouho přešlapoval na místě v hledání mé vize a poslání, tak mi jednoho večera nechala má milovaná žena otevřený článek k přečtení s tím, že se domnívá, že to celkem trefně vystihuje mou situaci. Nemýlila se, měla naprostou pravdu, ostatně jako již tolikrát předtím i poté. Poutavý článek pojednával o podobenství psychospirituální krize s kuklou motýla. Nebylo třeba nic víc, než si prostudovat nabídku služeb samotného autora, kterým není nikdo jiný než zkušený průvodce Honza Bím, abych záhy zjistil, že ho už nějakou dobu znám, máme mnoho společného a že mimo jiné nabízí i samotnou výuku nových průvodců. Bez nejmenšího zaváhání jsem ho okamžitě oslovil s prosbou o setkání a on mi vzápětí nabídl mou vlastní první pouť pod jeho vedením. Honzovi tak patří můj veliký dík za naše společně strávené chvíle.
Jaké okolnosti v tvém životě spustily psychospirituální krizi?
Po absolvování ČVUT jsem strávil deset let v korporátním světě plném iluzí (tedy alespoň já jsem ho tak vnímal a doposud vnímám). Sterilní každodenní realita „korporátu“ se diametrálně odlišovala od toho, co jsem ve své pravé podstatě doopravdy prožíval a pociťoval. Zde jsem si silně uvědomil, jaké důsledky může mít na člověka dlouhodobé působení NE-zdravé a ve velké míře naprosto NE-mocné a rigidní atmosféry zaměstnání v korporaci.
Co se s tebou dělo během tohoto období, kdy si tak silně pociťoval vnitřní nesoulad (disonanci) mezi tím, jak se cítíš a co doopravdy každý den děláš?
Musím přiznat, že to bylo naprosto otupující období s intenzivním působením na mé smysly. Zejména pak na mou intuici a vnitřní navigační systém, které pomalu ale jistě ztrácely schopnost tvořit zdravý úsudek a udávat mému životu konkrétní směr.
A jak jsi nakonec svůj vnitřní navigační systém „vrátil do provozu“?
Když už jsem se téměř smiřoval s naprostou beznadějí, přišla náhlá změna v podobě nečekané pracovní relokace k jinému klientovi (jen tak mimochodem, ten měl ještě monstróznější korporátní přístup než ten předešlý :-). A přestože všichni členové shodného projektu seděli v jednom open space, mně se zázračně dostalo místa na druhém konci budovy – přímo naproti v té době erudovaného manažera se vzhledem vyholeného jogína.
Během intenzivního celodenního či vícedenního putování příroda doslova hraje ve váš prospěch.
Tento „manažér-jogín“ mě místo standardních „vele-důležitých“ projektových aktivit začal poutavě a nenásilně zasvěcovat do tajů permakulturního vnímání reality. V ten okamžik mi to seplo a já znovu procitl ve své touze k osobní svobodě na všech možných úrovních. Právě permakultura dala širší smysl všem mým do té doby spíše teoretickým poznatkům a filozofickým úvahám. Pocítil jsem neochvějnou víru a odhodlání učinit skutečné kroky vedoucí k radikální změně mého života. Tím byla započata silná vlna osobní transformace.
Dnes už podnikáš samostatně a vytváříš si různorodé portfolio aktivit. Také působíš jako průvodce. Co tě naučil tento postupný přechod od práce, která tě ubíjela, k takříkajíc vlastnímu poslání?
Až mnohem později jsem pochopil, že nelze přeskakovat jednotlivé životní etapy. Z vlastní zkušenosti vnímám, že většina z nás, kteří kráčíme po své cestě k naplnění a seberealizaci, stoupá po tzv. spirále skutečného uvědomění – od mnohdy až zotročeného systému většinového Zaměstnání přes různě víc naplňující formy Povolání až k objevení kýženého Poslání.
Jaké emoce se dle tebe spojují s objevením vlastního poslání?
Pociťuješ nefalšovanou radost. Radost z toho, že jsi znovu objevil sám sebe, své hodnoty i to, kým doopravdy jsi. Radost ze zjištění, kde se nachází tvůj největší potenciál, který dokážeš využít ve prospěch svého okolí. Prožíváš pocity vnitřního naplnění. Začínáš konečně žít v souladu se svým původním předurčením.
Autor: Milan Suchý
foto: Shutterstock a archiv autora, zdroj: Spiritual Planet
