Než Andrej Zaitsev založil restauraci, nikdy by ho jako „masožrouta“ nenapadlo vytvořit vegetariánský koncept. Nakonec však dal na radu společníka a se svým Etnosvětem dnes slaví nevídaný úspěch. V současnosti je vegetariánem i on sám a právě se chystá na svůj první maratón. V rozhovoru nám mimo jiné prozradil, proč nemá rád michelinské podniky a kde dělají nejlepší míchaná vajíčka.
Andreji, jsi majitelem restaurace, ke gastronomii máš tedy velmi blízko. Navíc znáš dle vlastních zkušeností pohled jak „klasického“ hosta, tak vegetariána. Co považuješ za nejlepší gastro zážitek?
Nejlepší jídlo neexistuje. Je to jako s večírkem, čím méně toho očekáváš, tím je to ve finále zábavnější, veselejší i delší. Proto je důležité, aby se nálada, společnost a jídlo setkaly dohromady, a to ve správný čas na správném místě.
Jaké „správné místo“ Tě teď napadá?
Právě jsem se vrátil z Moravy, takže jednoznačně Café Fara. Každý Pražák ví, že kdo byl na Moravě a nezastavil se v Café Fara, jako by nebyl. Tak jsme tam vyrazili s naší partou a bylo to vynikající. Je to vlastně český fine dining. Krásně upravená jídla, zároveň dobrá kombinace chutí a super porce. Proto říkám český fine dining. S kytičkami, bylinkami, se vším všudy, ale pořádně naloženo. Hezký talíř.
Když už jsme na Moravě, v Mikulově mě inspirovala restaurace Sojka. Má krásně vyvážené menu „vege“ i „nevege“ pokrmů, rozhodně doporučuji.
Když se vydáme ještě dál, za hranice České republiky, jaká restaurace Ti vyvstává v mysli?
Další z příběhů, kdy se potkaly chuťové pohárky s kombinací dobré nálady a společnosti, byla restaurace Tian ve Vídni. Má hvězdu a myslím, že brzy dostane druhou. Letos v červnu jsem tam byl potřetí a mile mě překvapilo, že dobré koncepty nemají nikdy jasně daný konec svého vývoje. Za půl roku udělali významný pokrok, a když to porovnám s tím, kam se posunuli za rok, rok a půl, skoro se to nedá srovnávat. Samozřejmě zážitek umocnila i společnost a nálada. Měl jsem klid, žádný spěch, dali jsme si dobré víno, povídali si o budoucnosti naší restaurace. Byla to opět kombinace zábavy, dobrého jídla i pití. Na ten večer rozhodně dlouho nezapomenu.
Zmínil jsi Michelinskou hvězdu. Jaké zkušenosti máš s těmi TOP restauracemi?
Obecně michelinské restaurace nemusím. Většinou mě nejvíc trápí ta atmosféra a formalismus, proto preferuji zábavnější a hlučnější koncepty. Další výjimkou, když už jsme u Michellina, je pražský Field, protože to je přesně to, co mám rád. Krásná kuchyně ve spojení s dobrou náladou a dobrým servisem. I když musím podotknout, že moje poslední návštěva mě lehce zklamala. Je znát, že servis je nyní škrobenější. Přijde dobře vyškolený personál, odvypráví, z čeho se pokrm skládá, a tečka. Méně diskuse, méně improvizace, žádný vlastní příběh. Pan Kašpárek odvádí výbornou práci, jídlo stojí za to, ale dřív byl Field uvolněnější a pohodovější. Kéž by to tak zůstalo. Ale určitě jim fandím, Field je pecka.
Říkáš, že obecně nemáš michelinské restaurace rád, ale zatím je to vesměs samá chvála…
To jsou asi dvě jediné michelinské restaurace, které mě opravdu zaujaly a nadchly, protože jinak je to většinou krásná prezentace, ale příliš formality. Prostě to bylo spíš nudné a odcházel jsem zklamaný.
Máme za sebou Moravu, Evropu, co takhle Praha?
Když se vrátíme k té dobré náladě a kombinaci kvality a umění, tak bych mohl vyjmenovat mnoho pražských restaurací. Za Itálií půjdu do Pastaře, za kvalitní Asií do SaSaZu nebo Gao Denu. Když mám chuť na indické jídlo, jasná volba je K The Two Brothers a teď mě láká celkem nové Namaste v Karlíně, kam se chystám.
Miluju Krymskou a obecně rajón Vršovic. Vždy se rád vracím do řeckého bistra Stavros, kde jsou dva zajímaví pánové, nikam nechvátají a vaří výborný streetfood. Rozhodně to stojí za zkoušku, kdykoli jdeme do Kina Pilotů, stavíme se tam.
Když zůstaneme u Krymské, tak dobrý poměr kvalita – výkon je Jam & Co. Tam se rádi stavíme na skleničku a nějaké zajímavé jídlo. Porce tu mají menší, tak se dají pěkně kombinovat.
Evidentně nad jídlem často přemýšlíš, plyne z toho nějaké resumé?
Když to shrnu a zjednoduším, tak neexistuje vyloženě dobrá nebo špatná restaurace. Existuje jen vhodná restaurace a vhodná kuchyně pro konkrétní příležitost, konkrétní lidi a náladu. Když hledám romantické posezení, tak půjdu jinam, než když vyrazím s kamarády na pivo. Mimochodem, když jsme u piva, tak určitě doporučuji Lokály a také mám rád Matušku. Ten si vybírá podniky, kam dodávat, takže ta kombinace funguje, až ho někde uvidíte, určitě vyzkoušejte.
Co je tedy podle Tebe to NEJ?
Může být nejlepší, ale i nejhorší. Zároveň může být nejzábavnější a může být nejpřekvapivější. Na všechny tyto otázky není jasná odpověď, ale největší překvapení, co jsem zažil, byla ochutnávka švábů, červů atd. To bylo rozhodně zajímavé! (smích) Nejzábavnější je pro mě vietnamská a thajská kuchyně. Něco, co je lehké, zároveň pálivé a dobře se spojí s nějakým hravým vínem. Zároveň nej může být začátek dne a snídaně. V Café Jen dělají nejlepší míchaná vajíčka, v Coffee Room chleba s avokádem a Savoy od Ambiente, to je ta nejsvátečnější snídaně. Když si dáte sázená vejce s lanýžem a sklenku šampaňského, je to nádhera. Mimochodem, včera jsme snídali v Esce nej chleba s nej máslem!
Každému přeju, aby si našel své NEJ. Důležité je, abyste měli u sebe ty nejlepší lidi, které máte rádi a se kterými si chcete to jídlo a pití prožít, a celkově se pobavíte, ať už spolu strávíte ráno, večer nebo noc. V době shonu a chvátání dost často zapomínáme na to podstatné, a tím jsou lidé. Takže za mě… s tím nejlepším člověkem vám bude chutnat i to nejhorší jídlo.
Pokud však chcete vsadit na jistotu a opravdu si užít dobré jídlo, zastavte se v Etnosvětě.