Chuck Derry léta vedl soudem nařízené skupiny pro muže, kteří ubližovali partnerkám. Když se jednou zeptal, jaké výhody jim násilí přináší, nejprve tvrdili, že žádné. Po dalším dotazu se ovšem rozpovídali.
„Dostanu sex.“ „Nebude se se mnou hádat.“ „Nemusím pomáhat.“ Výčet připomíná korporátní brainstorming, jen účet za tyhle benefity neplatí zaměstnavatel, ale partnerka. Muži zmiňovali také rozhodování o rodinném rozpočtu, možnost dělat si, co chtějí, získávání dětí na svou stranu proti matce a další.
Derryho zkušenost, kterou v roce 2024 převzala organizace Battered Women’s Support Services, není žádný rigorózní vědecký experiment. Publikovaný popis neuvádí počet ani složení účastníků či datum setkání.
Z jejich odpovědí nelze určit motivaci všech pachatelů ani dovodit, že každý útok předem naplánovali. Na výhody, které násilné chování pachatelům přináší, ale upozorňuje také Lundy Bancroft, uznávaný americký odborník na domácí násilí s více než třicetiletou praxí, a autor knihy Why Does He Do That? - Proč to dělá? Kniha vyšla v českém překladu.
Podle Bankrofta jsou to právě ony přízemní benefity, které podporují opakování domácího násilí. Při hledání příčin proto sleduje pachatelovy postoje a přesvědčení, ale také to, co mu jeho jednání dlouhodobě umožňuje. Někdy to prostě není o výbuchu emocí, ale o vypočítavosti.
Klid, který platí partnerka
Když partnerka poslouchá a nemá stížnosti a požadavky, muž s ní nemusí vyjednávat. Jeho „klid doma“ může být vykoupený tím, že ona raději nic nenamítá a přizpůsobuje život jeho požadavkům. Právě strach jako prostředek kontroly popisuje také česká organizace ROSA. Mezi varovné signály řadí ponižování, zastrašování, omezování kontaktů s rodinou a přáteli nebo nutnost prosit o peníze.
Stačí se podívat kolem sebe mezi svoje známé. Zatímco on si kupuje nový iPhone a virtuální realitu, ona nemá povolené koupit si pro sebe bez dovolení ani nové spodní prádlo u Vietnamců. Potíž samozřejmě není v levných kalhotkách, ale v tom, že on rozhoduje i o základních potřebách, zatímco ona mu do jeho nákupů pro radost „nekecá”. Kontrola telefonu, příjmů a výdajů nebo zákazy kontaktu s blízkými patří mezi podoby domácího násilí i podle Policie ČR. K rozpoznání problému tedy nepotřebujeme čekat na první facku.
Počítat do deseti nestačí
Práce se vztekem může pomoci člověku přestat dělat z nejbližšího člověka hromosvod. Český program Zvládání vzteku bez násilí, který nabízí Liga otevřených mužů, ovšem nekončí u dýchání a počítání do deseti. Začíná individuálními konzultacemi, zmapováním situace a vytvořením plánu. Následovat může další individuální práce nebo nácvikově-terapeutická skupina v rozsahu 48 hodin. „Zažívám, že muži díky terapeutické práci opravdu mění svoje postoje vůči ženám, vůči násilí ve vztazích i ve společnosti,“ uvedla terapeutka Adéla Klingelová v našem květnovém článku o těchto programech. Popisuje tak změnu, která sahá dál než ke zvládnutí okamžitého rozčilení.
Podmínkou vstupu do programu LOMu je také souhlas s možností kontaktovat partnerku či expartnerku. Ta dostane informace o možnostech a limitech programu i nabídku spolupráce na hodnocení jeho účinnosti. Její zapojení je dobrovolné. Organizace zároveň výslovně upozorňuje, že nemůže zaručit, že se klient už násilí nedopustí – potvrzení o docházce zkrátka není osvědčení o bezpečném partnerovi. I muži, kteří svůj vztek ovládají perfektně, se domácího násilí dopouští.

Když se Derry mužů zeptal, za jakých okolností by násilí zanechali, zaznívalo zatčení, rozvod nebo to, že je dospělé děti nepozvou na svatbu. Vyvodil z toho potřebu důsledné reakce institucí, které pachatele drží odpovědné a současně chrání jejich blízké. Jeho seznam tak nabízí užitečnou otázku. Vedle toho, co muž při útoku cítil, se ptejme také, co mu jeho chování dlouhodobě umožňuje.
Potřebujete se poradit? Linka pomoci obětem 116 006 funguje zdarma a nonstop. V bezprostředním ohrožení volejte 158.