Zajímá vás, proč jsem si v rámci svého projektu vybrala pro konzultaci pohybových a sportovních aktivit právě fyzioterapii a nešla rovnou zuřivě cvičit do fitka nebo denně běhat? Jako lékařka totiž vím, že když mám naučené nějaké pohybové stereotypy související s raným vývojem, které mne dovedly až k současné gonartróze (onemocnění kolenního kloubu) a chronickým bolestem zad, bude lepší začít jejich analýzou a případnou změnou.
Abych to lépe vysvětlila, mám zafixovaný nějaký způsob chůze, toho, jak sedím, stojím, spím, běhám i toho, jak u těchto činností dýchám. Za celý svůj život jsem tento styl nezměnila, a proto se dnes potýkám se zdravotními komplikacemi. Pokud bych tedy v rámci plánovaného zhubnutí a zpevnění těla začala pouze cvičit nebo se jakkoliv více hýbat, aniž bych se nejdříve zaměřila na tyto zlozvyky, jejich příčiny a odstranění, tak sice možná zhubnu nebo zpevním postavu, ale také si ublížím a vyrobím nové problémy, které pak budu muset řešit.
Potom bych nejspíš stále dokola vyhledávala masáže, relaxační a uvolňovací techniky, sem tam zobla něco proti bolesti a v konečném důsledku by se to mohlo stát skvělou výmluvou pro to, abych v pravidelném pohybu nepokračovala. Řečeno obrazně: dlouhodobě kapající kapka udělá díru i do betonu. Když opravíme beton a kapání necháme, za nějakou dobu máme novou díru.
Změna musí být postupná
Zároveň chápu, že jestli něco dělám 50 let a automaticky, tak nebude trvat ani týden, ani dva, než docílím nějaké změny. Máme celý rok na to, abychom spolu s fyzioterapeutkou zjistily, odkud moje chronické problémy pramení, začaly je postupně měnit a změnu stačily zafixovat.
Fyzioterapie ovlivňuje i naši psychiku
Fyzioterapie je obor zdravotnické činnosti, který zabývá prevencí, diagnostikou a terapií poruch funkce pohybového aparátu. Jde o péči, která vychází ze znalostí myoskeletální medicíny. Je zaměřena na funkci pohybového aparátu, konkrétně na diagnostiku, prevenci a terapii páteře, periferních kloubů a svalů. Prostřednictvím pohybu a dalších prostředků fyzioterapie ovlivňujeme cíleně i funkce ostatních systémů včetně psychiky.
Dva typy motoriky
Každý člověk má dva typy motoriky. Jeden, který se za života učí – třeba plavání či jízdu na kole. Ale v pozadí je ještě motorika, kterou má každý z nás definovanou geneticky, jsou to jakési pohybové programy. Jakoby o nich nevíme a používáme je podvědomě. Například, když se člověk podívá nahoru, automaticky se přitom nadechne.
Nebo vás bolí třísla. Fyzioterapeut zjistí, že palec u nohy je zvláštně vychýlený a úplně ideálně neplní svoji odrazovou funkci. Pomocí kineziotapu vám palec srovná, takže se z něj můžete normálně odrážet, což se projeví úplně jinou a lepší koordinací svalů v třísle.
Tyto metody používá kineziologie a dynamická neuromuskulární stabilizace (DNS). Základem konceptu, jehož pionýrem je u nás profesor Pavel Kolář, jsou elementární principy lidské motoriky, které jsou ukazatelem stavu řídící funkce centrální nervové soustavy. Proto lze i prostým pozorováním pohybového chování jedince určit stupeň vyzrálosti centrální nervové soustavy a přesnosti řízení pohybů. Na základně diagnostiky lze velmi cíleně ovlivňovat posturální a lokomoční funkce pomocí speciálního cvičení. Zásadní ale je, že zpětná vazba ovlivňuje centrální nervovou soustavu a trvaleji upravuje pohybové vzorce z ní vycházející. Díky postupům tohoto konceptu můžeme pohybovou úroveň jedince nejen diagnostikovat, ale i velmi cíleně a dlouhodobě ovlivňovat a optimalizovat.
Vše souvisí se vším
Odnaučili jsme se naše tělo vnímat jako celek, ačkoliv v něm souvisí vše se vším. Je to vidět už ve vývoji. Hned v prvním roce života je patrné, jak se určité funkce integrují. Náš pohyb očí souvisí s pohybem jazyka, navazuje na něj pohyb horních a dolních končetin, v mozku tak během jeho zrání dochází k programové integraci jednotlivých informací, které tam směřují. Když ovlivníte nohu, má to důsledky na vašem jazyku a naopak, váš jazyk souvisí s dolní končetinou. Ve vývojových programech je krásně vidět, jak tyto vztahy uzrávají. V běžné praxi funguje v přístupech určitý izolovaný, atomizovaný přístup. Tomu nás učili i na lékařské fakultě. Přijdete s bolavým loktem, lékař vám ho vyšetří, obstříkne a pošle vás domů.
Rizikové faktory
Jelikož jsem se narodila jako nedonošené dítě s nízkou porodní hmotností, navíc jsem v pubertě prudce vyrostla, je téměř 100%, že některé vývojové stereotypy mám nastavené špatně a v podstatě proti sobě. K tomu nohy lehce do X, skolióza, mnoho let v podpatcích, spaní na břiše, několik zlomenin, výrony kotníků, trvale sešlapávám vnější hrany paty na všech botách, dlouho jsem nosila dítě na rukách, především na jedné straně atd. Všechny uvedené faktory jsou z hlediska pohybového aparátu rizikové a ať se vám to líbí nebo ne, plíživě, ale jistě se odrážejí na naší psychice. A pozor! Platí to i obráceně.
První návštěva kliniky
Proto jsem si pro spolupráci vybrala pracoviště, které se zabývá fyzioterapií v celostním pojetí, kliniku VO2max. Splňují i podmínku, že jsou kapacitně a cenově dostupní, ale přesvědčily mě hlavně jejich přístup a výsledky. Majitelka kliniky Šárka Strachová, mistryně světa ve slalomu a dlouholetá první dáma českého sjezdového lyžování, všechny metody vyzkoušela na sobě a velmi dobře ví, co její terapeuté nabízejí.
Co může za mé potíže s koleny?
Fyzioterapeutka Vendula, která během své pracovní kariéry měla možnost odborných konzultací přímo s prof. Kolářem, mě napoprvé asi 2 hodiny měřila, kreslila, natahovala, nutila sedět, ležet, chodit, klečet, otáčet, zvedat ruce, sklánět hlavu, dýchat atd. Po tomto „mučení“ a funění jsem se poprvé v životě dozvěděla, že moje potíže s koleny, sešlapanými botami pod patou, občasné bolesti pravé kyčle i bederní páteře a časté úrazy při sportu s největší pravděpodobností souvisejí s tím, že mi jako miminku nesprávně vázali plenky, navíc jsem nedonošenec s hraniční porodní hmotností.
Jak mi vše kreslila a vysvětlila, najednou věci začaly dostávat smysl, jako když z malých dílků poskládáte puzzle. Hned jsem dostala za úkol několik jednoduchých cviků a stanovily jsme si cíle na celý rok. Bude to dřina, ale těším se na ni. Za těch mnoho let, co mám před sebou bez bolesti páteře nebo kloubů a v radosti z pohybu, mi to přece stojí, no ne?
foto: Shutterstock a Alex Tran
