Itay Talgram, bývalý dirigent, který se změnil v úspěšného byznys konzultanta a školitele manažerů, popsal různé styly vedení lidí na příkladu slavných dirigentů. Na začátku koncertu dirigent vystoupí na pódium a udělá maličké gesto a… „A najednou je z chaosu pořádek. Z hluku se stane hudba. Je to fantastické. A dirigent je v pokušení si myslet, že je to všechno kvůli němu,“ řekl Talgram. „Všichni ti úžasní lidé, virtuosové, kteří tu dělají hluk, potřebují, abych to udělal.“
Jste skvělý dirigent. Jenže my s vámi nechceme pracovat. Prosím, odstupte. Proč? Protože nás nenecháte se rozvíjet. Užíváte nás jako nástroje, ne partnery,“
Jenomže pravda je samozřejmě trochu jiná a v okamžiku, kdy člověk podlehne iluzi důležitosti, řítí se do záhuby. Takovým příkladem je i dirigent Riccardo Mutti: „Je úžasný, je tak dominantní,“ pochválil jeho výkon Talgram. „Tak jasný. Možná až příliš. (…) Nejenom instrukce jsou jasné, ale i trest, který přijde, pokud neuděláte, co po vás chce.“
Dirigent Riccardo Mutti
Funguje to? Ano. Ale jenom do určitého okamžiku. V roce 2005 dostal dopis podepsaný všemi 700 hudebními zaměstnanci milánského operního domu La Scala, v němž stálo: „Jste skvělý dirigent. Jenže my s vámi nechceme pracovat. Prosím, odstupte. Proč? Protože nás nenecháte se rozvíjet. Užíváte nás jako nástroje, ne partnery,“ popsal Talgram.
Čtěte také:
Král místo manažera
Do podobné situace se dostal i můj bývalý manažer. Bezmála vytvořil naše pracoviště, přinesl do něj silnou vizi a vykopnul ho ke hvězdám. Jenomže jeho přístup k podřízeným byl: „Mě nezajímá, proč je to nemožné. Prostě to udělej.“ Někteří z mých kolegů uvažovali, že radši odejdou z práce, než by s ním dál spolupracovali. Naštěstí odešel sám. Jeho nástupce ale tým zase semkl dohromady. Jak to dokázal?
„Lidé jsou pro mě na prvním místě,“ řekl mi. „Pokud člověk není spokojený, nemůže dobře pracovat.“
