Zuzanka i Péťa se mi vrhli kolem krku, jsou nadšení, když přijdu, a pár hodin si spolu užijeme. Když jsem u nich doma, vyprávějí mi, co bylo ve škole, Zuzka má další taneční vítězství a Péťa hokejista dal tři góly. Za dvě tři hoďky jim dám pusu a domluvíme se, jestli je vezmu někam na víkend, nebo mají program s tátou.
Reklama
Luboše jsem poznala, když mi bylo pětadvacet, jemu osmačtyřicet. Zamilovali jsme se do sebe, láska jako trám. Už jednou rozvedený se kvůli mně rozvedl po druhé. Oba jsme věděli, že jsme na sebe čekali celý život. Luboš říkal, že se mnou chce dožít, jak mi to přišlo romantické. Máma neříkala nic, táta prskal, že je Luboš pro mě starej.
Luboš vydělával slušné peníze, s malými dětmi jsem byla doma a pak šla zase učit. Postavili jsme dům, v zimě jezdili na hory, v létě moře, někdy exotika, prodloužené víkendy různě, náš život byl jako pohádka. Dětem z předchozích manželství platil alimenty, ale kromě Vánoc a narozenin jsem je neviděla.
Oslavili jsme Lubošovy šedesátiny ohromnou oslavou. Od té doby se měnil. Morousovatěl, pořád něco komentoval, radil a prudil. Já, čtyřicátnice v kondici, uznávám, že pro ženu je to nejlepší věk, a on, jak správně říká, stříhá metr poslední třetiny. Nebo dvacetiny. Prostě to skřípalo.
V tramvaji mi šlápl na nohu Roman, omluvou byla sklenička ve vinárně a za dva týdny jsme bez sebe nemohli být. „Rozvedu se,“ řekla jsem kamarádkám. „Zbláznila ses?“ zastavily mě holky. Vysvětlily mi, že když má Luboš čtyři děti z prvních dvou manželství, od kterých vzal roha, a nyní dvě děti patnáct a sedmnáct, tak jsem tou, která sečte dosavadní život a nechá mu velké potomky v péči. Mám kopírovat muži osvědčenou strategii – manželce nechají děti a jdou za láskou.
Holky měly pravdu, Luboše jsem postavila před hotovou věc. Jsem máma na víkendy, na jedno či dvě všední odpoledne, na telefon i mail a na prázdniny. Vůbec kvůli ničemu se na ně nezlobím. Oni si stěžují na tátu, jak je komanduje a zakazuje všechno, a já se usmívám a chlácholím je, že je tatínek hodný. S Romanem si užíváme, mně je čtyřicet dva, jemu šestatřicet.. Roman děti nechce. Luboš je starostlivý otec a výborně zastupuje i roli matky v domácnosti.
Jsem zase u nich. Zuzanka mi předvádí novou taneční kreaci, Péťa fotky ze zápasu, všichni se smějeme. Luboš zamračeně servíruje večeři. „Neměl jsem se nikdy rozvádět!“ prásknul vztekle svíčkovou na stůl. „Copak si sem můžu vzít přítelkyni, když je barák plný puberťáků a jejich kamarádů?“ Bylo mi ho líto, tak jsem se koukla do kalendáře. „Luboši, vezmu příští dva víkendy, máš volné čtyři noci!“ Za vstřícnost jsem čekala uznání. Když vzal nůž do ruky, byla jsem ráda, že je jen jídelní. Tuším nějak, že žádnou ženu nemá.
foto: Shutterstock