Vladimír Megre je v Praze! Pro příznivce a znalce zpráva vyvolávající nadšení, pro méně informované rozhodně velká příležitost k odhalení nepoznaného. Nejen pro druhou kategorii zde malé entrée a zároveň pozvání 18. 9. do Léčivého divadla Gabriely Filippi na pražskou Lávku, kde Gabriela přivítá Vladimíra nejen jako svého hosta, ale i spřízněnou duši.
Kdo je tedy Vladimír Nikolajevič Megre? Jde o světoznámého ruského spisovatele, jehož knihy byly přeloženy do dvaceti jazyků. Proč má ale jeho dílo po celém světě tolik příznivců, co je tou silou, která lidem mění životy?
Asi není pochyb o tom, že naše planeta a současná společnost, která se honosí titulem vyspělá, se netěší přílišnému zdraví, a to ve hmotné/fyzické ani duševní rovině. Pro každou činnost, uzdravení nevyjímaje, je potřeba několik nástrojů – diagnóza, motivace, rada a lék. Knihy Vladimíra Megreho nabízejí vše.
Kdo je Anastasia?
Vladimír Megre, jako mnoho dalších kapitalisticky orientovaných Rusů, využil „perestrojky“ a později i konce komunismu a stal se úspěšným a uznávaným podnikatelem. Jeho obchodní zájmy se soustředily především do oblasti sibiřské řeky Ob a to mu bylo osudným. Na břehu této řeky se setkal se záhadnou venkovskou dívkou Anastasií. Setkání změnilo jeho život od základu, opustil podnikání, zastavil majetek a úspory utratil za zdánlivě neplodné cestování po Sibiři.
Anastasia, hlavní postava Megreho příběhů, říká, že i ten nejdokonalejší počítač je jako primitivní protéza lidského mozku. Proč jsme tedy dosud nenalezli lék na každou chorobu, univerzální návod na štěstí? Možná je to proto, že jsme podhodnotili či dávno zapomněli na stará moudra sdělená přírodou, matkou Zemí, odklonili se od tradic na těchto poznáních postavených. Skoro zůstává záhadou, proč je stále pro značnou část populace tak těžké přijmout jednoduché pravidlo příčiny a následku. Někdy funguje téměř okamžitě, jindy se musí spojit více okolností, abychom následek vůbec zaregistrovali. Nabízí se další síla Megreho knih – dokážou rozeznít vnitřní rezonance, pomoci nám pohybovat se ve vnímání jemně hmotného světa vedeni zakořeněnými instinkty a předurčeními.
Pro Vladimíra Megreho je jistě nesnadným úkolem psát jazykem srozumitelným i po překladu do tolika jazykových mutací. I v tomto ohledu je přesto patrný jeho talent, snad dar od Anastasie. Řeč přírody a lásky je však bezesporu řečí, která se překládat nemusí, a rozumět jí můžeme v jakémkoli koutě planety. Láska a touha po ní nepodléhá civilizačním změnám ani stavu akcií na burze.
Rodové osady
Vladimír Megre je také autor myšlenky rodových osad, bez nadsázky možná jedinou cestou k udržení životaschopnosti Země, evolučním způsobem přenastavení hodnot a způsobu života současnosti. Informace o životě na rodových statcích – pro znalce Megreho poselství fenomén, pro ty, kteří hledají cestu k vytvoření ráje pro sebe i pro své potomky, a tím i pro společnost, nekonečná inspirace. Co je k tomu třeba, se dočtete nejen v knize, ale zcela jistě to pochopíte i přímo z úst Vladimíra v Léčivém divadle Gabriely Filippi.
Tradice, morálka a individualismus jako lék na „normózu“
Jako naprostý protiklad k Megreho tradičnímu pojetí základních principů života, přirozeným mechanismům tvoření a vztahů se vnucuje téma nového odborně uznaného pojmu: normóza, která se začlenila do kategorie standardních rysů současné civilizace vedle neurózy, psychózy apod. To je ovšem téma na samostatný článek.
Z úcty k Megreho dílům snad alespoň individuálně zauvažujme o normách a statutech dneška, automaticky přijímaných většinovou společností. Ovšem bez procesu zvážení jejich oprávněnosti, přínosu, smyslu a následku. Kolika takovým slepě a bez rozvahy následovaným normám podléhá každý z nás?
V rodových osadách oproti „normózním“ nastavením běžných společenstev s naprostou určitostí NELZE identifikovat jev ohrožující vývoj lidské bytosti, kterým je nezdravá snaha být normální, přizpůsobovat se společenským konvencím a společenskému tlaku na úkor zdravého a plnohodnotného vývoje osobnosti. Unikátnost zrodů osad tkví i v tom, že nemají stejnou koncepci, ale respektují individuální požadavky dané země, lokality, religiózní aspekty apod. Osady nežijí ve filozofii ortodoxie. Nabízí naopak hluboké zamyšlení nad přeceňováním statusu ideálu a úvahu, že ideální stav neexistuje a je v podstatě nepodstatný. Na druhou stranu však je kladen důraz na hodnoty, které by se měly stát tradičními pro jakoukoli společnost, nepoplatné době a vyspělosti, jako např. život v pravdě, úctě, bez hádek – soustředěnost na hromadění pozitivní energie štědrostí a dalšími dobrými skutky. Na Megreho přístupu a postoji je jistě sympatická i poloha jisté logiky, se kterou obhajuje své myšlenky např. při svých osobních setkáních s veřejností či s médii, která determinuje sklony k sektářskému pojetí jeho oponentů.
Anastasia v podání Léčivého divadla Gabriely Filippi.
Vladimír Megre o Anastasii
Ještě pár slov z úst Vladimíra jako reakci na časté dotazy o existenci Anastasie: „ …A mně nejednou říkali, abych se vzdal Anastasie, abych řekl, že neexistuje. A byl bych nejgeniálnějším spisovatelem, jelikož obraz stvořený v knihách ukazuje lidem cestu… Jsem vděčný osudu, že mě před tímto ochránil. Proto stále říkám, že Anastasia – překrásná poustevnice z tajgy – existuje. A má úloha tady není velká. Vše, čeho jsem dosáhl, je díky Anastasii.“
Protože cílem těchto řádků rozhodně není převyprávět v kostce všechny geniální myšlenky Megreho knih, kromě doporučení jejich četby přijměte tedy pozvání na pražskou Lávku 18. 9. Pravděpodobně se během večera dozvíme více o semínkách sázených s vnitřním přáním, o způsobu, jak se efektivně postavit nedokonalostem a přiznaným přešlapům nejen svých, ale i našeho okolí. Jak i uprostřed velkého města najít své pravěké spojení s přírodou, jak využít tvořivé energie pro vyrovnaný a láskyplný vztah mezi mužem a ženou, nebo proč se cítíme uprostřed davu tak sami. A překvapivě i souvislosti obsahu knih s politickou situací a zvyšující se agresivitou.
Možná nás čas ve společnosti Gabriely Filippi a jejího výjimečného hosta přiměje přijmout skutečnost, která je ostatně již potvrzována vědci z oblasti kvantové fyziky, že prostor je energie a informace a informace jsou energie. Myšlenky jsou energie. Dostaneme, co vyšleme. Je čas přehodnotit svůj pohled na snahy o nezávislosti na Zemi. Pochopit, že se zákonitostmi přírody, vesmíru nelze bojovat, nelze jim nařizovat. Jediná smysluplná cesta je pochopit jejich souvislosti, principy a pokusit se o začlenění do tohoto mechanismu s pokorou, respektem a harmonií. Každý moment započít svůj vlastní rozvoj talentu být člověkem je ten správný.
Osobní zpověď Gabriely Filippi
„Anastasia si mě přivolala v ten pravý čas. Četla jsem s velkou radostí knihy o ní a vnímala jsem, že můj život se stává radostnějším, více vědomým. Sdílela jsem prožitky a příběhy z Anastasie spolu s mým mužem, až jsme si museli pořídit každý své knihy, abychom mohli číst naráz. Od počátku jsem viděla příběh autora a Anastasie na jevišti. Když jsem ji četla, rovnou jsem si představovala, jak a z kterých kapitol budu psát scénář.
A přesně před rokem v tomto čase jsme divadelní hru s mým hereckým kolegou Mario Kubecem začali zkoušet. Byla to krásná tvorba, modlitbu Anastasie jsem také představila televizním divákům při Vánočním koncertu ze Senátu. Tehdy Vladimír Megre zareagoval s nadšením nad osvíceností naší země a také mou neuvěřitelnou podobou s Anastasií.
Těším se na setkání s ním a na to, jak bude vnímat svůj život přenesený na divadelní jeviště Léčivého divadla. A pochopitelně se těším i na vás. Vaše Gabriela„
Text: Lenka Horylová
foto: archiv
