Japonci jsou mistři železniční dopravy, kterou kromě technologické vyspělosti podporují také jemnými triky ovlivňujícími chování cestujících.
Tu scénu z tokijského metra znáte. Obrovské množství cestujících proudí tunely a nakonec se jako zázrakem vměstná do vagónů. Pro příležitostného pozorovatele je to chaos, ale bližší pohled odhalí něco zvláštního. Cestující se po nástupištích pohybují plynule a úchvatná přesnost japonského železničního systému se stává tématem pro média. Tak jako 11. května, když se jeden z dopravců omluvil, že jeho vlak odjel o 25 sekund dřív.
Tokio je provozovatelem nejrušnějších železničních stanic na světě, přičemž provozovatelé tratí přepraví 13 miliard cestujících ročně. Odborníci specializující se na zvyky cestujících se začínají zaměřovat na to, jak je ovlivnit. Jak urychlit provoz na eskalátorech? Stačí na schody domalovat stopy, které naznačují, že se cestující mají řadit vpravo i vlevo, tedy na obě strany eskalátoru, aby se zvýšila jeho kapacita.
Jak neskočit pod vlak
Pokud jde o manipulaci s cestujícími, jsou Japonci úspěšní a vynalézaví. Na druhou stranu místní cestující mají poměrně vysokou míru sebevražd a někteří si berou život právě skokem pod vlak. Japonsko řeší takovou situaci jednou denně a právě sebevrah je jednou z mála okolností, která nabourá propracovaný dopravní systém.
Sebevrah je jednou z mála okolností, která nabourá propracovaný dopravní systém.
V Tokiu a v ostatních částech Japonska byly ve stanicích nainstalovány takzvané hrudní překážky jako prostředek prevence pokusů o sebevraždu. Ale bariéry jsou drahé a asi 70 procent japonských největších a nejvíce zatížených stanic je nemá. Japonci tedy začali vymýšlet alternativní přístupy.
S využitím teorie, že modré světlo má uklidňující účinek, železniční stanice v Japonsku začaly jako preventivní opatření proti sebevraždám instalovat LED panely svítící touto barvou, a to už v roce 2009. Jsou strategicky umístěné na koncích každého nástupiště. Je to přístup, který se ukázal jako překvapivě účinný.
Podle studie vědců z univerzity v Tokiu zveřejněné v časopise Journal of Affective Disorders v roce 2013, data analyzovaná v průběhu desetiletého období ukazují skoro devadesátiprocentní pokles pokusů o sebevraždu na stanicích, kde jsou instalována modrá světla.
Špička v japonském metru znamená, že jsou vozy naplněny na 200 procent. K nervozitě cestujících přispíval i agresivní zvuk bzučáku, který signalizoval čas k opuštění prostoru dveří. Hudební skladatelé tedy dostali za úkol složit nové znělky, které nebudou cestující rozčilovat. I tyto změny se ukázaly jako zdraví cestujících prospěšné a poklesl počet zranění v tlačenicích u dveří vlaku.
Vyhnat mladé zvukem
Japonce dále trápili vandalové ve vlacích. Proti těm byly nasazeny malé krabičky, vydávající vysokofrekvenční tón. Ten slyší jen teenageři a starší cestující ho vůbec nezaznamenají.
Počítá se totiž s tím, že vandalové budou mladšího věku. To, že nepříjemný zvuk popohání třeba i běžné studenty ke zběsilému tempu, aby co nejrychleji z prostoru vypadli, je věc druhá.
Zaměstnanci dopravních podniků dále mají mandát používat metodu „point and call“, tedy zaměřovat se na jednotlivce způsobující problémy a verbálně či osobně je směrovat. Práci s cestujícími mají Japonci prostě perfektně zvládnutou, čemuž jistě napomáhá i jistá smířlivost Japonců a jejich schopnost akceptovat pravidla a příkazy.
foto: Shutterstock a Profimedia