Začal jsem psát, když mi bylo třináct let. V patnácti jsem dokončil svůj první román, v devatenácti románovou tetralogii „Serafín“. Pracoval jsem na ní šest dlouhých let. Nikdy jsem ji nevydal – skončila v hlubinách mého počítače. Je to totiž hodně špatná kniha. Nešikovně napsaná, naivní a hloupá. Přesto jsem publikoval vlastní román a několik komiksových příběhů. Rozdíl mezi Serafínem a publikovanou knihou představují stovky a tisíce hodin práce, usilovného psaní po ránech i nocích. A další stovky a tisíce hodin práce byly potřeba k tomu, abych se dohrabal k Serafínovi, který, jak už víme, za mnoho nestál.
Spisovatel Malcolm Gladwell vyslovil pravidlo, že musíte trénovat 10 000 hodin předtím, než se v něčem stanete dobří. Což přesně vystihuje podstatu růstového myšlení – víru, že schopnosti lze rozvíjet pílí a vytrvalostí. Asi není pochyb o tom, že některé věci vám jdou lépe, jiné hůře, některé vás baví, jiné ne... takže svým způsobem na něco máte talent a na něco ne. Ale talent jako takový nestačí, a pokud máte fixní myšlení, může vám dokonce uškodit.
Problémy fixního myšlení
Carol Dwecková více než dva roky pozorovala skupinu sta dětí, které právě přecházely ze sedmé třídy do osmé a dále. Díky tomu analyzovala několik znaků fixního nastavení mysli:
1. „Děti s fixním myšlením chtějí vypadat dobře za všech okolností a za jakoukoliv cenu. Takže se snaží vyhnout úkolům, které ukazují jejich nedostatky,“ vysvětlila Dwecková.
2. Co je ještě horší, myslí si, že snaha je špatná věc. „Věří, že pokud máte schopnosti, není potřeba se snažit. Naopak pokud něčeho nedosáhnete bez značného úsilí, je to důkaz toho, že nemáte potřebné schopnosti,“ dodala.
3. Děti s fixním nastavením mysli věří, že jsme poměřováni našimi nedostatky a naše nezdary odhalují naše omezení. Proto se snaží zakrýt své chyby nebo před nimi utéct. „Fixní nastavení žákům neumožňuje zvládat problémy,“ řekla Dwecková. „Buď je odradí, vzdají to, odejdou, nebo se stáhnou do sebe a působí znuděně.“
Jak vštípit dětem růstové myšlení?
Důležité je v dětech růstové myšlení podporovat. Dávat jim najevo, jak vnímáte situace, a pozorovat signály, které jim vysíláte. Výzkumy Carol Dweckové ukázaly, že pokud dítě nechválíte správným způsobem, můžete mu uškodit. Skupina dětí plnila stejný úkol. Jedna polovina z nich byla pochválena, jak je inteligentní, zatímco druhá byla pochválena za to, že se opravdu snažila. „Chválení inteligence vedlo k fixnímu nastavení. Ale nejvíce nás překvapilo, že odrazovalo děti od učení. Většina dětí pochválených za svou inteligenci odmítla šanci se něco nového naučit,“ vysvětlila Dwecková. „Zato děti chválené za svoji snahu v drtivé většině volily šanci naučit se něco nového,“ dodala. Což rozhodně neznamená, že byste svoje děti neměli chválit. Jenom v nich posilujte správné hodnoty. Není důležité být inteligentní, ale je důležité hledat, objevovat, zkoušet, bojovat. Nevzdávat se. Zkoušet znovu a lépe.
Toto téma bych rád uzavřel citátem dramatika Samuela Becketta, který podstatu růstového myšlení vystihuje dokonale: „Vždycky to zkus. Vždycky selži. To nevadí. Zkus to znovu. Selži znovu. Selži lépe.“
Reklama
foto: Shutterstock