Sůl nad zlato, říká jedna z nejznámějších českých pohádek. Je sice pravda, že většina pokrmů se bez soli skutečně nedá konzumovat, ale i zde platí „všeho s mírou“. A to si právě my Češi podle výzkumů neuvědomujeme. Konzumace soli v naší domovině je druhá nejvyšší v Evropě. Na pomyslných stupních vítězů jsme již celé roky, ale podle průzkumu WHO jsme letos obsadili nelichotivou stříbrnou pozici, hned za Maďarskem.
Opěvovaný pohádkový hrdina, nebo tichý padouch?
Sůl, složená především z iontů sodíku a chloridu, je nezbytná pro různé tělesné funkce. Sodík reguluje rovnováhu tekutin, napomáhá nervovému přenosu a podporuje svalové kontrakce. Stejně jako u mnoha jiných dobrých věcí je však klíčová umírněnost. Nadměrný příjem soli je spojován se zdravotními problémy, jako je vysoký krevní tlak, srdeční choroby, řídnutí kostí, problémy s ledvinami nebo karcinom žaludku.
V každodenním shonu je snadné přehlédnout obsah soli v jídle. Do evropských domácností se v 80. letech 20. století dostaly zpracované a balené potraviny, známé skrytým obsahem soli, což mělo za následek stoupající úroveň její konzumace a jejímu celkově nadměrnému příjmu. A u Čechů to v současnosti platí trojnásobně!
Zatímco sůl zvýrazňuje chutě a konzervuje naše oblíbené pokrmy, hraje také roli v příběhu, který se odehrává v našem těle.
Vítězové jsou poražení
Češi se s vysokou konzumací soli potýkají dlouhodobě, říkají studie, mnoho z nás však nevěnuje obsahu soli v potravinách dostatečnou pozornost.
Zatímco WHO doporučuje pět až šest gramů soli denně pro dospělé, muži v Česku spotřebují 15 až 16 gramů, ženy 11 gramů.
Průmyslově zpracované potraviny jsou odpovědné za 75 procent našeho celkového denního příjmu soli a další dávky si do jídla dobrovolně přidáváme na talíři, často aniž bychom jídlo ochutnali. Nezdravé stravovací návyky tak vesele předáváme našim dětem už od malička a postupně si (a dětem) tak zaděláváme na velké problémy. A nejsme sami.
Celosvětovému žebříčku dominuje Čína, kde průměrný člověk denně dostane do těla 17,7 gramu soli. Druhé je Maďarsko, jehož obyvatelé se propracovali k dennímu příjmu 14,3 gramu. Střední a východní Evropa je v tomto žebříčku obecně dobře zastoupena: Česká republika a Slovinsko se shodně umístily na třetím místě s 13 gramy soli denně, následovány Rumunskem, Srbskem, Bulharskem a Chorvatskem, kde se v průměru spotřebuje 12,9 gramů soli na obyvatele denně.
A které země naopak soli příliš naholdují? Nejnižší denní spotřebu soli má Samoa (5,1 g), Turecko (5,3 g), Demokratická republika Kongo a Estonsko (5,7 g).
V srdci Evropy tančí Češi ve vlastním slaném rytmu
Zatímco WHO doporučuje pět až šest gramů soli denně pro dospělé, průzkumy ukazují, že muži v Česku spotřebují 15 až 16 gramů, zatímco ženy 11 gramů. Jak pro Flowee uvedl lékař a pediatr František Kovařík, „mezi nadměrnou konzumací soli a hypertenzí, kterou v Česku trpí téměř polovina mužů a více než třetina žen ve věku od 24 do 55 let, existuje úzká spojitost. Hypertenze je klíčovým rizikovým faktorem pro kardiovaskulární choroby, infarkt a mrtvici. Už děti přijímají příliš mnoho soli, což může vést ke špatným stravovacím návykům a vzniku hypertenze v dospělosti.“
„Česká kuchyně, obecně bohatá na vydatné chutě a hutné pokrmy, solí skutečně nešetří, od ikonického guláše po lahodnou svíčkovou. „Taková konzumace soli vyvolává obavy o kardiovaskulární zdraví národa,“ řekla pro Flowee odbornice na zdravou výživu Jana Horská. Zároveň však dodává, že „sůl má v umírněné míře zásadní význam pro naši pohodu“.
Průzkumy již v roce 2019 ukázaly, že školní jídelny v ČR doporučené dávky soli často překračují.
Odborníci zdůrazňují, že země, které příjem soli významně snížily, jako je Finsko nebo Velká Británie, zaznamenaly postupný pokles výskytu srdečních onemocnění. Mnoho odborníků také navrhuje používání alternativních solí s vyšším obsahem draslíku nebo naučit se místo soli používat chuťově výraznější suroviny. Redukce konzumace soli by mohla podle odhadů WHO ročně zabránit až dvěma a půl milionu úmrtí.
No nestálo by nám to za to?
Začněme u dětí
Pro zmírnění negativních účinků soli by stačilo přidat do stravy potraviny s vysokým obsahem draslíku, jako jsou banány, rajčata, špenát nebo houby. Světová zdravotnická organizace (WHO) usiluje o snížení příjmu soli ve světové populaci o třetinu do roku 2025 a doporučuje maximální denní příjem pěti gramů soli, což odpovídá přibližně jedné čajové lžičce.
Specialisté zdůrazňují, že solení by mělo být sledováno pečlivě. Nejvíce soli se nachází v pečivu, průmyslově zpracovaných potravinách a masných výrobcích, což zdůrazňuje nutnost tlaku na výrobce, aby nabízeli méně slané produkty, a osvěty mezi spotřebiteli a poskytovateli stravovacích služeb, především školních jídelen. Průzkumy již v roce 2019 ukázaly, že školní jídelny v ČR doporučené dávky soli často překračují.
Ačkoli byly zahájeny snahy o zvýšení informovanosti a podporu vyvážené stravy, vztah Čechů k soli zůstává i nadále silný. Kampaně, zaměřené na veřejné zdraví, označování potravin a partnerství s potravinářským průmyslem, si kladou za cíl poskytnout jednotlivcům ucelené informace, které mohou mít na jejich zdraví zásadní vliv. Vlády po celém světě zavádějí politiky, které obsah soli ve zpracovaných potravinách regulují.
Měli bychom si uvědomit, že ačkoliv je život příliš krátký na mdlé jídlo, je také příliš vzácný na nadměrné solení. Vychutnejme si tedy bohatost a rozmanitost pokrmů a držme své sodíkové chutě na uzdě.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
