„O tom, že jsem prodělala černý kašel, jsem se dozvěděla až zpětně z rozsáhlých testů u lékaře, kdy se zjišťovalo úplně něco jiného. Ani mě nenapadlo, že by to mohl být on. Tehdy se o něm skoro nepsalo ani nemluvilo,“ začíná svůj příběh paní Eva.
Začalo to jako chřipka
„Celé to začalo, když jsem během Vánoc v roce 2022 onemocněla chřipkou. Vzhledem k tomu, že jsem si myslela, že jde o klasickou chřipku a během svátků doktor samozřejmě neordinoval, tak jsem tam nejela. Prostě jsem 3 dny spala a pak se začala dávat do kupy a v lednu jsem se vrátila do práce. Pořád jsem sice pokašlávala, ale pracuji mezi lidmi a také s dětmi, takže těch bacilů kolem mě létá zejména v zimním období hodně. Navíc minulý rok byl celý náročný, stále mě trápily nějaké virózy a byla jsem unavená, takže mi to přišlo jako pomalé zotavování po nemoci, že mi ta chřipka prostě vzala více, než jsem si myslela.
Také průběh byl pro mě hrozně zvláštní – ono se to totiž z mého pohledu zlepšovalo. Zpočátku jsem kašlala opravdu ošklivě, ale postupně to nebylo tak intenzivní. Záchvaty kašle se objevovaly hlavně tehdy, když jsem to něčím rozdráždila – např. dobíháním tramvaje, chůzí do schodů apod. a potom večer po ulehnutí do postele.
Střídaly se dny lepší a horší. Někdy jsem měla pocit, že jsem skoro zdravá, a z toho přišel den, který mě donutil opět navštívit lékaře. Trvalo to asi čtyři měsíce, než ten kašel postupně odezněl. I potom jsem ale pociťovala zhoršení dýchání – diagnostikovali mi astma a teď musím denně používat inhalátor.
Reklama
A potom jsem začala brkat a říhat, ale pořád. Celý den. Můj žaludek vydával neustále nějaké zvuky a následně začal i bolet a doktor vůbec nevěděl, co se mnou. Následovalo tedy kolečko v nemocnici a návštěva gastroenterologie, kde mě vzali urgentně. Našli zánět v zažívacím traktu, ale příčinu těch hlučných nespolečenských projevů ne. Podle lékaře zřejmě díky tomu dlouhému a silnému kašli došlo k nějakým změnám v poloze orgánů, které teď na sebe působí jinak, což všechny ty projevy vyvolává. Zkoušela jsem kde co, úlevu mi ale přinesla až viscerální terapie. Je to příjemná a klidná záležitost, terapeut vám prostě různě prohmatává a masíruje břicho. Hrozně mě ale překvapilo, jak jsem z ní unavená – cítím se pak jak po náročné lekci cvičení,“ popisuje Eva.
Rozhovor o viscerální terapii jsem vedla s Mgr. Kateřinou Valíkovou. Kateřina se fyzioterapii věnuje více jak 12 let. Mezi její klienty patří tanečníci Národního divadla Brno nebo juniorští reprezentanti týmu Slovenska v karate.
Katko, přibližme čtenářům, o co vlastně ve viscerální terapii jde? Kde se u nás vzala?
Zakladatelem této terapie je francouzský osteopat Jean Pierre Barall. Osteopatie je obor manuální medicíny, která se zabývá všemi pojivovými tkáněmi v těle a zároveň psychickou složkou každého z nás. Jedná se o jemnou manuální terapii, zaměřenou na práci s vnitřními orgány a jejich funkcí, zároveň však i jejich propojením do pohybového systému. Chceme dosáhnout zlepšení funkce daného orgánu, jeho prokrvení, elasticity a souhry s okolními strukturami. U nás se viscerální terapie postupně rozšiřuje až poslední dobou.
Jak taková terapie probíhá?
Na začátku si terapeut klasicky odebere anamnézu, při které mu pacient popíše svoje neduhy, jejich průběh a délku trvání. Probereme i zdravotní problémy z minulosti. Důležité je také psychické rozpoložení pacienta, protože to velmi ovlivňuje chod celého organismu.
Komu bys terapii doporučila? A komu naopak ne?
Viscerální terapie je vlastně vhodná pro všechny. Je velmi jemná a lehká, určitě si nepředstavujte aktivní cvičení, u kterého se zapotíte. Efekt terapie je ale dost silný, organismus je z ní dost unavený. To je dobré vědět dopředu. Protože pro správný průběh je důležité celkové zklidnění, není vhodné při ní moc mluvit. Terapie je vhodná například při bolestech zad, zažívacích obtížích, gynekologických problémech nebo pooperačních stavech v hrudní a břišní oblasti, po úrazech nebo po prodělání covidu. Měla jsem pacienta, který prodělal těžký zánět průdušek, a trápila jej dušnost, a už po prvním ošetření došlo ke zlepšení o 50 %. Nebo například v oblasti jizev, tam je tkáň poškozená a to může okolní oblast ovlivňovat. Viscerální terapie může přispět k lepší regeneraci. Podmínkou je samozřejmě úplné zahojení. U závažnějších onemocnění vyžaduji souhlas ošetřujícího lékaře.
Terapii mohou využít dospělí, senioři i děti. U dvou posledních skupin to má svá specifika, nespecializuji se na to. Tato terapie není vhodná v akutních fázích nemocí, při akutních zánětech, náhlé příhodě břišní, nádorových onemocněních nebo během těhotenství – nechceme tlaky na břicho.
Jak dlouho trvá jedna terapie a jak dlouhý je léčebný cyklus v této terapii?
Jedna terapie trvá cca 50 minut. Poté je vhodný klidový režim, hlídat si pitný režim. Tělo se s terapií cca dva dny srovnává (silnější fáze), menší změny probíhají dalších cca 10 dní. Viscerální terapii provádím zhruba jednou za 2–3 týdny, není ideální ji kombinovat s dalšími typy manuální léčby. Celková délka se špatně zobecňuje, ale řekněme, že je potřeba cca 3–5 terapií. Záleží i na typu obtíží a jejich vážnosti.
Jedná se o jemnou manuální terapii, zaměřenou na práci s vnitřními orgány a jejich funkcí, zároveň však i jejich propojením do pohybového systému.
Za jak dlouho vidí pacient první výsledky?
Jak už jsem zmínila, určitá aspoň přechodná změna by měla nastat relativně ihned v průběhu prvního týdne. Větší změny v rámci týdnů. Aspoň to pacienta nutí naučit se vnímat sám sebe.
Může terapie nahradit klasickou zdravotní léčbu, nebo je pouze doplněním?
To bych nerada porovnávala. V některých případech je to vhodné doplnění klasické léčby. V jiných případech dojde po terapii k upravení funkce orgánů a odstranění bolestí, takže to může nahradit běžnou léčbu. Ale tohle je velmi složitá otázka, určitě je vhodné vše konzultovat minimálně s terapeutem, případně i svým lékařem.
Co když žádné příznaky nemocí nepociťuji, má pro mě smysl přijít preventivně? Může mi terapie nějak ublížit?
Pokud člověk netrpí žádnými obtížemi, tak zajít si preventivně asi nemá úplně cenu. Sice mu to nikterak neublíží, ale taky to nepřinese žádnou velkou změnu. V rámci prevence bych spíš volila se celkově věnovat svému tělu. Pečovat o něj. A to jak po stránce fyzické, psychické i výživové. Nedostatek pozornosti k sobě sama vede k větší tenzi celého organismu. Z toho plynou bolesti svalů, hlavy, trávicí a dechové obtíže. A s tím, pod jakým tlakem se neustále všichni nacházejí, tak je toto nejpodstatnější bod.
Co můžeš při terapii odhalit ty jako odborník?
Stává se, že najdu primární problém jinde, než si pacient myslí. Případně poukážu na souvislosti, které pacienta samotného nenapadnou.
Kolik zaplatím za jednu terapii?
Co se týká cen, je to těžké. Kolegové se tomu věnují jak v soukromém, tak veřejném sektoru. V soukromém sektoru bych řekla, že se většinou jedná o hodinovou terapii, která bude stát kolem 1000 Kč. Záleží podle lokality, kde bydlíte. U kolegů, kteří pracují na rehabilitacích na pojišťovnu, takže je to hrazeno ze zdravotního pojištění, to není jednoduché. Jsou svázáni pravidly od pojišťovny, často mají pouze 30 min na terapii a je to celé takové zrychlené.
foto: Shutterstock, se svolením Kateřiny Valíkové, zdroj: Autorský článek