Paní Helena (49) z Prahy se nikdy neléčila s žádnými vážnějšími zdravotními problémy. Poruchu funkce štítné žlázy odhalila rutinní prevence u praktické lékařky. Ta Helenu poslala na endokrinologickou prohlídku poté, co na preventivní prohlídce po prodělaném covidu-19 zjistila, že hodnoty hormonů štítné žlázy nejsou v normálu.
Začalo to hypotyreózou, skončilo „uzlíkem“
Endokrinoložka, k níž se Helena následně dostala, zjistila, že pacientka trpí hypotyreózou, tedy sníženou funkcí štítné žlázy. Nasadila jí vhodnou léčbu a naordinovala pravidelné kontroly. Při jedné z nich našla lékařka na Helenině štítné žláze malý uzlík o velikosti necelého centimetru. Přesto, že situace na počátku nevypadala nikterak závažně, uzlík se postupem času zvětšoval, takže byla Helena pro všechny případy poslána na biopsii.
Výsledky testů negativní, uzlík však roste
Přesto, že biopsie i následný další odběr vzorku tkáně dopadly negativně, uzlík stále rostl. Tehdy si vzal Helenu do péče doc. MUDr. Jan Jiskra, Ph.D., z III. interní kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Pan docent provedl další odběry, a ačkoliv dopadly dobře, uzlík už měl skoro tři centimetry,“ vzpomíná Helena. „Proto mi pan docent vysvětlil, že by bylo lepší jej odstranit, což by mělo zarazit případné možné budoucí obtíže.“ Po odsouhlasení Helenou se docent Jiskra spojil s její endokrinoložkou, které popsal zákrok, jejž pacientce doporučoval.
Do péče praktiků přechází aktuálně především nově diagnostikovaní pacienti, což ale neznamená, že se odborné ambulance pro jedince s mírnějšími poruchami uzavírají.
Metoda, kterou docent Jiskra Heleně doporučil, je známá jako radiofrekvenční ablace a je založena na tepelných účincích vysokofrekvenčního elektrického proudu na tkáně. Helena ji podstoupila jako jedna z prvních pacientek v Česku. Zákrok, který trval asi hodinu, zvládla absolvovat při plném vědomí. Lokálně měla umrtveno pouze místo, v němž se uzlík nacházel. „Celou dobu jsem tedy vnímala, co se děje,“ popisuje. „Po zákroku jsem se cítila dobře, jen jsem vnímala lehkou bolest obličeje, asi jako když vás bolí zuby,“ dodává.
Praktici hrají v kontrole štítné žlázy významnou roli
Helena si dnes užívá plného zdraví a je vděčná své praktické lékařce, která jako první upozornila na možné problémy se štítnou žlázou. „Kdyby mi moje praktička štítnou žlázu nevyšetřila při preventivní prohlídce, dodnes bych nevěděla, že mám problém,“ vysvětluje s tím, že ani uzlík si sama nikdy nenahmatala. „Lékařům jsem vděčná za to, že uzlík našli včas, a ušetřili mě dalších komplikací spojených s jeho růstem, který by mohl vyústit až v operaci štítné žlázy,“ uzavírá spokojená pacientka.
Řešení přetížených ordinací specialistů?
Pacientský příběh paní Heleny je jedním z mnoha případů, které dokládají, jak mohou přetíženým endokrinologickým ambulancím účinně ulevit schopní praktičtí lékaři. Do péče všeobecných praktických lékařů dnes přechází až pětina všech pacientů, kteří dříve museli na termín u endokrinologa čekat i dlouhé měsíce. Postupně by do ordinací praktiků mohlo putovat 10–20 % nemocných.
Reklama
„O pacienty s mírnými poruchami štítné žlázy nebo nemocné, kteří již mají zavedenou léčbu, bez problémů pečují praktičtí lékaři,“ vysvětluje prof. MUDr. Michal Kršek, CSc., MBA, předseda České endokrinologické společnosti (ČES). V některých regionech je vzájemná spolupráce specialistů a praktiků výborná, ale jsou i oblasti, kde je to horší. Podle jeho slov se ale blýská na lepší časy.
Péče o nemocné má od loňského roku jasná pravidla
Doporučený postup při léčbě problémů se štítnou žlázou vydala před nedávnem Česká endokrinologická společnost ve spolupráci se Společností všeobecného lékařství. MUDr. Richard Stejskal, endokrinolog působící v pražském lékařském centru Václavka, vysvětluje, že do péče praktiků přechází aktuálně především nově diagnostikovaní pacienti, což ale neznamená, že se odborné ambulance pro jedince s mírnějšími poruchami uzavírají. „I tyto nemocné by totiž měli ideálně jednou za dva až tři roky zkontrolovat endokrinologové a rozhodnout, zda mohou praktičtí lékaři v zavedené péči pokračovat,“ říká s tím, že endokrinologové jsou tak s praktiky v pravidelném kontaktu a postupují podle dohodnutého způsobu spolupráce.
U nás novinka, na západě běžná praxe
Zrádné je, že na zhoršenou funkčnost štítné žlázy jinak zdravého člověka vůbec nemusí upozornit žádné markantní příznaky. Onemocnění štítné žlázy je totiž často bezpříznakové, ale včasný záchyt a léčba předejdou možným komplikacím – jako tomu bylo například i u paní Heleny. Lékaři tak často problém odhalí mimoděk, díky rutinní preventivní prohlídce.
Snížená hladina hormonů štítné žlázy může totiž v těhotenství způsobit řadu nebezpečných komplikací. Jde například o těhotenskou cukrovku, hypertenzi, předčasný porod nebo dokonce i potrat.
Navzdory tomu, že podle profesora Krška je na západ od našich hranic běžnou praxí, že si praktici berou tuto záležitost na starost, v Česku se ještě jedná o věc, jejíž místo se v našem zdravotnictví musí teprve ustálit. Nahrává tomu i skutečnost, že u nás neexistují jednoznačná doporučení, která by udávala, zda a od jakého věku by měla být kontrola funkce štítné žlázy součástí prevence u praktiků. „Vhodné by to bylo minimálně u vyšších věkových skupin a vedle nich také u těhotných žen, těch se ale nově týká samostatný screeningový program,“ informuje předseda ČES.
Nový screening pro těhotné
Se startem screeningu se v Česku rozbíhá i řada vzdělávacích kurzů pro lékaře, které jim pomohou s orientací v problematice screeningu a managementu nemocí štítné žlázy v těhotenství. Právě u těhotných je totiž potřeba případné problémy řešit co nejdříve. Hormony štítné žlázy kontrolují u těhotných žen jejich gynekologové a v případě problémů odesílají pacientky k dalšímu vyšetření k endokrinologovi. Poruchou funkce štítné žlázy trpí v tuzemsku 5–10 % těhotných a u rizikových těhotných, kterých je až 80 %, by se měl test odhalující tuto komplikaci provádět povinně.
Snížená hladina hormonů štítné žlázy může totiž v těhotenství způsobit řadu nebezpečných komplikací. Jde například o těhotenskou cukrovku, hypertenzi, předčasný porod, nebo dokonce i potrat. A protože při testování výhradně rizikových těhotných žen může lékařům třetina až polovina případů hypotyreózy, jíž trpěla i paní Helena, lékařům uniknout, je plošný screening velmi důležitý.
„Navíc posouzení, zda je žena riziková, vyžaduje pečlivé zhodnocení určitých faktorů, které je poměrně časově náročné, a dle údajů ÚZIS jej provádí necelá polovina gynekologů,“ vysvětluje docent Jiskra, který mimo jiné léčil i paní Helenu. „Plošný screening je efektivnější, odhalí poruchu funkce včas a měl by být od roku 2024 v Česku, ve zkušebním provozu, preferován a průběžně vyhodnocován,“ uzavírá lékař.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
