Začalo to celkem nevinně. Antikoncepci si nechala předepsat kvůli poruše cyklu. Dva roky vůbec nemenstruovala, pak přišel pravý opak – menstruace třeba tři měsíce v kuse. Lékaři byli přesvědčeni, že hormonální antikoncepce by byla ideálním řešením. A opravdu – cyklus se Tereze srovnal, bolesti ustoupily, pleť se zázračně vyčistila a kolísání nálad také ustoupilo. Zdálo se, že problém je vyřešen.
„Dva měsíce před osudným dnem se mi večer začalo špatně dýchat. Připisovala jsem to různým věcem – možná jsem prostě přejedená, možná jsem jen ve stresu. Dokonce jsem si od maminky, která je astmatička, půjčila Ventolin a doufala jsem, že to pomůže. Ani mě nenapadlo, že to může být něco vážnějšího,“ začíná Tereza vyprávět.
„Plicní embolie má většinou velmi rychlý průběh – buď jdete okamžitě do nemocnice, nebo přijdete o život. Jenže u mě to trvalo dlouhé dva měsíce, což zmátlo i lékaře. Každým dnem se můj stav zhoršoval. Nejdřív se mi pouze hůře dýchalo, později mi začaly fialovět rty a byla jsem neustále zadýchaná. Dalším stupněm pak byla bolest mezi lopatkami a v hrudi, krvácení z nosu a silné bušení srdce. Připadala jsem si, jako bych měla infarkt.
Příznaky jsem brala na lehkou váhu, a proto to došlo tak daleko. Pokud někdo bere antikoncepci, kouří a cítí nějaké potíže, měl by okamžitě vyhledat lékaře.
Dalším příznakem byla silná bolest v lýtku, kterou jsem rovněž nebrala v potaz a připisovala ji dlouhému řízení auta. Jenže obtíže se neustále stupňovaly a mně bylo jasné, že něco není v pořádku. Lékaři se ale soustředili na jiné problémy – přišli na to, že mám špatnou štítnou žlázu a že mám vysoký krevní tlak. Zároveň mi diagnostikovali astma, takže moje skutečné problémy se zamaskovaly. Každý večer jsem chodila spát s tím, že to ráno bude lepší. Ale nebylo,“ pokračuje.
„Večer předtím, než jsem skončila v nemocnici, jsem nemohla ani vyjít schody. Seděla jsem na gauči, úplně fialová, s ledově studenými prsty. Moje tělo už se téměř neprokrvovalo. Bylo mi jasné, že je to vážné, ale pořád jsem to nechtěla přiznat. Máma mě poslala si lehnout, ale já už neměla sílu vyjít zpátky do pokoje. Nakonec mě uviděla babička a trvala na tom, že musíme do nemocnice. Nemohla jsem dojít ani k autu. Myslela jsem si, že umřu.
V nemocnici si nejprve mysleli, že jde o problém se štítnou žlázou. Dokonce mi udělali i EKG, které ukázalo tep 170 v klidu. Bylo to strašné. Poté lékařka rozhodla, že udělají rutinní CT plic, jen aby vyloučili plicní embolii. Když mi to slovo poprvé řekla, ani jsem nevěděla, co to znamená. Po CT se na mě lékař zvláštně podíval a já věděla, že je něco špatně. Sdělili mi, že mám akutní oboustrannou plicní embolii a okamžitě mě hospitalizovali.
Máma se zhroutila, když jí řekli, aby se se mnou rozloučila – následující noc měla být kritická a nebyli si jistí, jestli se dožiju rána. Máma mě neustále uklidňovala, ale viděla jsem strach v jejích očích. Dali mi kyslík, kapačky a zakázali jakýkoli pohyb, protože hrozilo, že by se ´to´ utrhlo. Celou noc jsem mámě psala zprávy, že jsem v pořádku. Ještě ten večer začaly padat věty, že ´jsem byla blízko smrti a málem jsem umřela´ a že ´mám štěstí, že jsem naživu´.
Mámě řekli, ať se se mnou rozloučí.
Druhý den mi zjistili možnou trombózu, která se následně potvrdila. Po zdravotní stránce jsem se cítila lépe, ale zároveň jako věc, která je úplně bezmocná. Ten pocit, že nejsi člověk, ale kus něčeho, co potřebuje neustálou péči, mě pohltil. Lékaři mi vysadili antikoncepci a řekli, že se to prostě občas stává. Občas? Zjištění, že tahle drobná pilulka může vést k něčemu tak hroznému, mi naprosto změnilo život.“
Byla jste překvapená, když jste zjistila, že vaše potíže způsobila právě antikoncepce?
Byla jsem v šoku. V nemocnici všichni hned věděli, že za to může antikoncepce, ale pro mě to bylo naprosté překvapení. Jedna lékařka mi dokonce řekla, že je to vlastně moje chyba, protože jsem si měla přečíst příbalový leták. To mě dost zasáhlo. Ještě víc mě mrzelo, že jsem musela antikoncepci okamžitě vysadit a pravděpodobně už nikdy nebudu moct užívat žádnou hormonální formu ochrany.
Jak se po tomto zážitku změnil váš pohled na antikoncepci a rizika s ní spojená?
Teď, když někdo zmíní, že bere antikoncepci, vnitřně se zhrozím. To, co se stalo mně, není ojedinělý případ. A taky to není jediné riziko, které hormonální antikoncepce přináší. Užívání antikoncepce se bere až příliš na lehkou váhu. Předepisuje se téměř všem – nejen jako ochrana před nechtěným otěhotněním, ale i na akné nebo úpravu menstruačního cyklu. Dokonce jsem si psala s jednou slečnou, která měla ve čtrnácti plicní embolii kvůli antikoncepci a díky mému příběhu jela do nemocnice. Je to prostě svinstvo, které může zabíjet.
Jak podle vás lékaři komunikují rizika spojená s užíváním antikoncepce? Co by se podle vás mělo změnit?
Myslím, že by bylo potřeba, aby gynekologové lépe spolupracovali s ostatními lékaři – například v mém případě nejen s obvodním lékařem, ale i s psychiatrem, protože beru léky na psychiku.
Reklama
Je důležité nahlížet na ženu komplexně, nejen jako na někoho, kdo má problém s menstruací.
Přemýšlela jste o tom, jak budete do budoucna řešit ochranu před neplánovaným těhotenstvím?
Chtěla bych vyzkoušet měření bazální teploty. Připadá mi to jako nejpřirozenější cesta. Kondomy jsou určitě super pro ochranu před pohlavními chorobami, ale v dlouhodobém vztahu to pro mě není ideální řešení.
Co byste doporučila ostatním ženám, které užívají hormonální antikoncepci? Na co by si měly dávat pozor?
Kombinace kouření a hormonální antikoncepce je obrovské riziko. To je určitě něco, na co bych upozornila každou ženu. Navíc bych doporučila důkladně promyslet, zda je hormonální antikoncepce opravdu nezbytná. Udělat si „research“, pochopit, co všechno to může způsobit, a pak se rozhodnout, zda to riziko stojí za to.
Byl tohle moment, kdy jste začala více zkoumat, co dáváte do svého těla? Ovlivnilo to váš pohled na zdravý životní styl?
Určitě. Uvědomila jsem si, co všechno do svého těla dávám. Užívám hodně léků, jak na psychiku, tak na štítnou žlázu, ale po plicní embolii jsem dokázala vysadit jedno antipsychotikum. Dokonce jsem chtěla přestat kouřit, ale to se mi zatím nedaří. A pokud jde o analgetika, snažím se bolest řešit spíše jinými způsoby, třeba čerstvým vzduchem nebo cvičením.
Setkala jste se s lidmi, kteří se snažili vaši zkušenost zlehčovat?
Ano, bohužel. Na sociálních sítích jsem se setkala s komentáři, kde lidé tvrdili, že to nebyla plicní embolie, ale panická ataka. To není pravda, já vím, co jsem si prožila. Také jsem slyšela narážky na svou váhu – že za to nemůže antikoncepce, ale můj životní styl. Ani jeden lékař mi ale nic takového neřekl, všichni potvrdili, že to způsobila antikoncepce.
Co byste chtěla, aby si lidé z vašeho příběhu odnesli?
Hlavně bych chtěla upozornit na příznaky. Já jsem je brala na lehkou váhu, a proto to došlo tak daleko. Pokud někdo bere antikoncepci, kouří a cítí nějaké potíže, měl by okamžitě vyhledat lékaře.
foto: se svolením Terezy Paškové, zdroj: Autorský článek
