Dnešní doba neustálých výzev nutí stále více lidí hledat způsoby, jak zlepšit své zdraví a duševní pohodu. Jednou z metod, která získává na popularitě, je biofeedback – fascinující technika, která umožňuje lidem lépe porozumět svému tělu a mysli a učí je ovládat tělesné funkce, které se na první dojem ovládnout údajně nedají. Že jste o biofeedbacku ještě neslyšeli?
Pro tento rozhovor jsem oslovila fyzioterapeutku Evu Kolářovou, která se biofeedbacku věnuje již 13 let. Vyzpovídala jsem ji, jak biofeedback funguje, jaké problémy klienti nejčastěji přicházejí řešit a jakých pokroků mohou díky této terapii dosáhnout. Z její praxe vyplývá, že každý má naději na zlepšení svých potíží a že každý příběh je jedinečný. Zjistěte, zda by mohla terapie pomocí biofeedbacku pomoci i vám!
Evo, vysvětlete mi prosím, co to vlastně ten biofeedback je? Já osobně si to představuji jako neovlivnitelnou odpověď těla, na které je založen např. detektor lži.
Pokud vezmeme v úvahu, že polygraf (detektor lži) funguje na principu zaznamenávání fyziologických funkcí, jako je dechová aktivita nebo srdeční tep, můžeme říct, že biofeedback pracuje na podobném základu. Důležité je ale zdůraznit, že cílem biofeedbacku je tělesné funkce ve prospěch zdraví klienta zlepšit, nikoliv vyvolávat stresové situace. Jako terapeut se nesnažím klást otázky, které by vyvolaly stres nebo odhalily případnou lež.
Eva Kolářová.
Biofeedback neboli biologická zpětná vazba je velmi účinná neinvazivní metoda, která zahrnuje měření osobních fyziologických funkcí, jako je teplota, krevní tlak, tep, míra pocení, svalové napětí (EMG), dechová aktivita (RSP) či bioelektrická mozková činnost (EEG) v reálném čase pomocí počítačové technologie. Může se zdát, že některé tělesné funkce (např. dech, mozková aktivita nebo srdeční aktivita) probíhají na nevědomé úrovni, klient se je však v průběhu terapie učí vědomě ovlivňovat.
Biofeedback známe vlastně všichni, protože v dnešní moderní společnosti ho pomocí přístrojů využíváme velmi často. Přístrojový biofeedback používáme například pokaždé, když si chceme měřit teplotu teploměrem nebo když se postavíme na osobní váhu. Teploměr nás informuje, zda máme zvýšenou teplotu, váha zase zda jsme přibrali. Obě pomůcky nám dávají zpětnou vazbu o našem tělesném stavu.
Vy se věnujete specializovaným metodám – QEEG, EEG biofeedback, RSP biofeedback a EMG biofeedback. O co vlastně jde? A jak to probíhá, co si pod tím představit?
Biofeedback využívá zobrazovací technologii a to je v procesu terapie zpětné vazby zásadní. Klient je napojen na přístroj umožňující danou zobrazovací metodu (EEG, EMG, RSP) a na monitoru sleduje reálný záznam svých tělesných funkcí. Může to být záznam mozkových vln, svalové aktivity, dechové aktivity aj.
Já se ve své praxi věnuji především metodě EEG biofeedbacku neboli neurofeedbacku, kterému vždy předchází vyšetření pomocí QEEG – mapování mozku (brain mapping). EEG biofeedback nám umožní ovládat mozkové vlny a to s využitím speciálního počítačového programu. Ten převádí námi snímanou elektrickou aktivitu mozku (EEG) do jednotlivých prvků například počítačové hry, která naopak vydává zpětnovazebné informace o úspěšnosti tréninku pomocí zrakové dráhy, sluchové dráhy či taktilního čití.
Mými nejčastějšími klienty jsou děti s poruchami učení.
Mapování mozku neboli QEEG je analýza mozkové aktivity a vždy předchází samotnému neurofeedbacku. Díky této analýze jsme schopni zmapovat a popsat nejen stav a schopnosti našeho těla, ale i předpoklady a možné vzorce chování při řešení určitých činností nebo situací. Umožňuje nám detailní pohled na práci mozku a jeho dysfunkce, což je skvělé například pro přesné zacílení tréninku.
Náš mozek totiž vytváří vzorce mozkových vln, které se vyznačují frekvencemi od nejpomalejších po nejrychlejší (delta, theta, alfa, beta, gamma). Každá taková frekvence představuje jiný stav, ve kterém se mozek nachází (např. bdělost, spánek aj.) a má také určité vlastnosti, i pokud vlny nepracují v souladu. Cílem neurofeedbacku je tyto mozkové vlny vyladit do optimálních hodnot. Mozkové vlny si můžete představit také jako symfonický orchestr. Jestliže jsou všichni členové orchestru sladěni a každý ví, kdy a jak dlouho hrát, melodie je čistá a harmonická – posluchač je nadšen. Stejně tak, jestliže jsou všechny mozkové vlny v souladu a každá ví, kdy a jak dlouho proudit, frekvence je čistá a v harmonii – mozek je nadšen. Často ale kvůli různým vlivům naše mozková aktivita v harmonii není.
RSP a EMG biofeedback jsou metody zaměřené na dýchání a svaly – správné dýchání a uvolněné svaly jsou klíčové pro úspěšnou terapii pomocí neurofeedbacku.
Kdo jsou vaši pacienti a jaké zdravotní problémy je k vám nejčastěji přivedou?
Podstatou biofeedbacku je, aby se klient naučil lépe vnímat své tělo a komunikovat s ním. Proto bych mohla říct, že tato terapie je vhodná pro každého – většina lidí totiž svému tělu naslouchat neumí a například při bolestech hlavy si neuvědomuje, co se v jejich těle a hlavě děje a proč k bolesti dochází. Klienti nejčastěji využívají biofeedback u psychosomatických, psychických a neurologických zdravotních poruch jako součást komplexního léčení.
Konzultace s klientem.
V mé praxi jsou ale nejčastějšími klienty děti s poruchami učení (horší studijní výsledky, dyslexie, dysgrafie atd.), hyperaktivitou, agresivitou, apatií, ADHD, ADD, lehkou mozkovou dysfunkcí, logopedickými problémy, poruchami pozornosti a koncentrace, nespavostí, poruchami spánku, enurézou, úzkostnými stavy, stresem, komunikačními potížemi, bolestmi hlavy, tiky a migrénami. U dospělých klientů se nejčastěji jedná o stres, migrény, poruchy spánku, trému a napětí před výkonem, únavový syndrom, deprese, vysoký krevní tlak a svalové spasmy. Velmi častými klienty jsou také sportovci, kteří díky biofeedbacku mohou zlepšit své sportovní výkony.
Jaké výsledky můžete díky těmto technikám očekávat? Jak dlouho obvykle trvá, než lidé začnou pozorovat nějaké změny?
To je velice individuální. Záleží na více faktorech, jako je například závažnost obtíží, se kterými klient přichází. Pozitivní změny může cítit klidně ihned. Někdy stačí 3 sezení a jindy jich může být potřeba 20. Vlastně jako v každém procesu učení jsou i výsledky biofeedbacku viditelné postupně v průběhu času a poměrně rychle se zjistí, zda terapie přinese žádaný efekt. U většiny stavů by měl být počáteční pokrok zřetelný po deseti sezeních, u mladších dětí nebo těžkých stavů se plný účinek rozvine asi po dvaceti sezeních. U dospělých, kteří netrpí žádnými vážnými potížemi, se účinek často projevuje již po prvních sezeních.
Z praxe biofeedbacku se nestává, že by klient zlepšení nepocítil. Výsledky jsou velmi průkazné především u dětí, jejichž nervová soustava je díky stálému vývoji značně flexibilní.
Každý mozek a lidské tělo je schopno si při opakovaném tréninku osvojit ideální fungování. Základem je snaha každého jedince se chtít zlepšit, pracovat sám na sobě a zodpovědně přistupovat k terapii. Každý klient bez rozdílu věku ode mě vždy dostane radu: „Udělejte krok ke změně, protože nikdo jiný to za vás neudělá. Ráda vás na této cestě budu provázet.“
Mohou vás tedy navštívit i zdraví lidé?
Jak jsem již zmínila, tyto techniky jsou vhodné pro kohokoliv od dětského do pozdního zralého věku, takže i pro lidi, kteří žádné zdravotní potíže nemají. Mohou biofeedback využít jako prevenci – především neurofeedback doporučuji praktikovat jako prevenci před degenerativním onemocněním mozku. A to proto, že terapie využívá kombinace toho podstatného, co lidská mysl potřebuje. Jednou z těchto věcí je činorodost, neustálá aktivita, hlad po podnětech a učení, tou druhou je snaha ulevit si od problémů a uvolnit se. Náš mozek se rád učí, jak si řešení problémů usnadnit, zrychlit a zpříjemnit, my mu jen ukážeme, jak na to.
Během ročního tréninku s EEG biofeedbackem jsme zvládli změnit chlapcův životní styl. Musím zdůraznit, že se vše podařilo bez nutnosti použití psychofarmak!
Možná ten největší odborník na mozek, neurochirurg a neurovědec Karl Pribram, prohlásil, že duch je otcem mozku. Dá se říct, že učení je tím, co mozek formuje. Mozek je neuvěřitelně plastický a schopný učit se novým věcem, a pokud dostává okamžitou a cílenou zpětnou vazbu o tom, jak má správně fungovat, dokáže měnit i svou vlastní činnost.
To, že mozku poskytnete příležitost lépe ovládat sám sebe, vám přinese celou řadu výhod, protože pak to dělá spontánně a neustále. Celý proces je podobný běžnému učení nebo cvičení, ale na rozdíl od nich se mozek nemůže učením přetížit. Jen musíme najít optimální tréninkovou frekvenci, která je přizpůsobena přímo vám. Když tréninkový proces dosáhne vrcholu, je již uložen do paměti nových funkcí.
Můžete popsat konkrétní příklad, kdy některá z těchto metod výrazně pomohla vašemu pacientovi?
Těmto terapiím se věnuji 13 let a klientů mou praxí prošla už pěkná řádka. Ale vzpomínám na chlapce s diagnózou ADHD a těžkou poruchou pozornosti. Přišel plný zloby, že mu nikdo nerozumí, ani maminka a jeho blízké okolí. Nedokázali s ním soucitně pracovat a jeho potíže byly den ode dne horší. S maminkou jsme se domluvily na základních pravidlech, která budou dodržovat a která jsou důležitá pro samotnou terapii biofeedbacku. Po určité době se u chlapce dostavil žádaný efekt. Maminka mi pak děkovala, že biofeedback jejímu synovi opravdu pomohl s koncentrací – zklidnil se a nabyl díky němu jistotu a sebevědomí. Popisovala, že vidí úspěchy jak ve školních, tak i mimoškolních aktivitách. I sám chlapec se na terapie prý těšil, a dokonce prohlásil, že mě bere jako součást jejich rodiny.
Během ročního tréninku s EEG biofeedbackem jsme společně zvládli změnit chlapcův životní styl. Byla však potřebná důslednost, trpělivost a především ochota maminky změnit i svůj režim. Musím zdůraznit, že se vše podařilo bez nutnosti použití psychofarmak! Společnými silami jsme obnovili především ztracené sebevědomí malého klienta, naučili ho, jak se lépe koncentrovat a jak si poradit s diagnózou ADHD.
Vzpomínám i na případ jedné klientky po mozkové příhodě. Biofeedback jsme zařadili jako jednu ze součástí její komplexní terapie. Vždy mi po terapii říkala, že odchází plná síly, lépe spí a lépe snáší výkyvy svých nálad. Tento případ se mi také vryl hodně do paměti. Dnes už mou klientkou sice není, ale vytvořil se mezi námi za tu dobu krásný přátelský vztah.
Co si myslíte o popularitě těchto metod? Jsou to stále spíše alternativní přístupy, nebo si již našly místo v běžné praxi? A jak moc běžně se u nás využívají?
Myslím si, že na popularitě tyto metody narůstají, a to díky stále dokonalejšímu technickému vybavení. A také díky tomu, že se stále více lidí zajímá o své zdraví a více přemýšlí nad tím, zda je nutné užívat léky, nebo zda se najde jiná alternativní cesta.
Správné nastavení a důsledné použití biofeedbacku dokáže vyřešit řadu obtíží.
Mohu říct, že velký zájem o biofeedback zaznamenávám u sportovců. Konkrétně například v ledním hokeji se neurofeedback osvědčil při léčbě otřesů mozku. Obecně platí, že u lidí s otřesem mozku obvykle klesají vyšší mozkové frekvence (alfa a beta) a naopak se zvyšují pomalé mozkové vlny (delta a theta). Nerovnováha v mozkové aktivitě může vést k nižšímu výkonu a může také způsobit problémy se synchronizací různých frekvencí. Tyto změny v mozkových vlnách naznačují, že neuronové oblasti mozku nefungují správně a nepracují společně tak, jak by měly.
Neurofeedback se také úspěšně používá při léčbě traumatu. Dr. Bessel van der Kolk, uznávaný jako jeden ze světových odborníků na trauma, hovoří o tom, jak může neurofeedback napomoci léčbě mozku: „Pacienti potřebují pomoc, aby změnili obvyklé mozkové vzorce vytvořené traumatem a jeho následky. Neurofeedback jednoduše stabilizuje mozek a zvyšuje jeho odolnost, což nám dává více možností, jak reagovat.“
Někteří odborníci této metodě předpovídají velkou budoucnost. Je pravdou, že ve světě se metody biofeedbacku běžně používají už mnoho let, jen u nás jde vše tak nějak pomaleji.
Jaké výhody má biofeedback v porovnání s tradičními metodami léčby?
Výhody shledávám hlavně v tom, že je to bezbolestná neinvazivní metoda bez vedlejších účinků. Osobně (zatím) neznám žádnou jinou metodu, kdy můžeme lépe regulovat sami sebe, ovládat nevědomé procesy a snižovat tak stres, zlepšovat svou soustředěnost a nalézt vnitřní rovnováhu. Jít takovou jemnou cestou k sebepoznání a k větší životní pohodě. Nechtěla bych ale biofeedback příliš porovnávat s tradičními metodami léčby, každá léčba má to své, stejně tak jako každému z nás vyhovuje něco jiného. Vše je hlavně o individuálním přístupu a vzájemné důvěře klienta a terapeuta.
Jak jste se k těmto technikám dostala vy osobně? Co vás k tomu přivedlo?
Fascinují mě obory neurofyziologie, psychologie a psychiatrie. Po studiu fyzioterapie na 1. LF UK jsem se nějakou dobu věnovala práci fyzioterapeuta a stále se jí, i když omezeně, věnuji. Po nějaké době praktikování fyzioterapie a úzkém kontaktu s klienty, kteří se mi svěřovali nejen s bolestí fyzickou, ale mnohem více s tou psychickou, jsem postupně zjistila, že téměř všichni měli jedno společné.
Tím společným jsem vnímala to, že žijí život v levé hemisféře, v té racionální části, jako by byli odpojeni od svého těla. Nastalo období otázek. Proč více pobýváme v té levé části mozku? Neměli bychom tedy využívat obě polokoule, když už máme dvě? Dá se to nějak změřit? A dá se to trénovat a cvičit stejně jako kyčelní kloub po operaci? Otázek jsem si kladla více než dost.
Nerovnováhu jsem vnímala už i u dětských klientů. Často byli zrcadlením své maminky, svého tatínka, věrných rodinných návyků a vzorců způsobu žití. Odpovědi na své otázky jsem získala až díky biofeedbacku, ke kterému mě přivedla především moje zvídavost a štěstí být ve správný čas na správném místě. Takové ty „náhody“, které ve skutečnosti náhodné nejsou.
Dnes vím, že je možné měřit nerovnováhu, dysfunkci hemisfér a také trénovat mozek. Jako fyzioterapeut jsem se naučila vnímat celistvost celého člověka, ne jen například jeho bolavé rameno. Díky biofeedbacku jsem získala hlubší porozumění psychofyziologii lidského zdraví a výkonu.
Máte biofeedback vyzkoušený i sama na sobě?
Ano, pokud vynechám ty běžné metody zpětné vazby, tak téměř denně trénuji svou mozkovou aktivitu s domácím biofeedbackem. Ono je důležité jít klientům jako terapeut příkladem a neplnit přísloví, že kovářova kobyla chodí bosa. Mnohem lépe se pak klienti motivují, aby se aktivně podíleli na péči o sebe samé a o své zdraví.
foto: se svolením Evy Kolářové, zdroj: Autorský článek
