„Děsí mě, že mám v břiše mimozemšťana,“ svěřila se serveru BBC Samantha. „Pořád na to myslím. Pohled na těhotné ženy mě děsí, a dokonce i při pouhém rozhovoru o těhotenství nebo porodu se začnu třást, potit a vyvolává to ve mně záchvaty úzkosti.“ Její manžel si už roky přeje rodinu. „Snažila jsem se svému strachu čelit a vysadit prášky, ale teď se prostě sexu vyhýbám, jak jen to jde, protože mám velký strach.“
Přemýšlela prý dokonce i nad tím, že by brala pilulky za manželovými zády a předstírala, že nemůže otěhotnět. „Nemůžu se smířit s tím, že mi dýchající, rostoucí člověk kope do plic a žeber. Nevěřím svému tělu, že to zvládne, i když vím, že je k tomu stvořené.“ Aby svým pocitům dokázala čelit, rozhodla se pro terapii.
„Myslela jsem, že zemřu“
Dnes osmadvacetiletá Belle Mourrailleová byla v těhotenství několik měsíců upoutána na lůžko, zhubla třicet kilogramů. „Porod byl jedním z nejtraumatičtějších zážitků v mém životě. Myslela jsem, že zemřu. Celou dobu jsem jen prosila lékaře a sestry, aby mi pomohli a zachránili mi život,“ svěřila se portálu New York Post.
Ve čtyřiadvaceti letech proto podstoupila salpingektomii (odstranění vejcovodů), aby vyloučila možnost, že by měla další dítě. „Doslova jsem si vypěstovala fobii z těhotenství a neustále se mi vracely noční můry, že čekám další dítě,“ řekla. Po operaci se prý už cítí dobře.
Není strach jako strach
To, že ženy pociťují úzkost z porodu, je velmi běžné – obavy z bolesti při kontrakcích, zásahů a nejistoty z celého procesu nejsou nic neobvyklého. Pro některé ženy však může být strach z porodu natolik zdrcující, že zastíní vše ostatní a ovlivní i jejich každodenní fungování. Takto silný strach se nazývá tokofobie, což doslova znamená fobie z porodu.
Stačí si zadat do Googlu ‚porod‘ a hned se na vás vyvalí tsunami hororových příběhů. Myslím, že to může být pro ženy docela děsivé.
U některých žen tokofobie zahrnuje „pouze“ silnou nechuť nebo odpor k těhotenství, jiné ženy s touto fobií se pak dokonce rozhodnou těhotenství zcela vyhnout, ačkoliv by děti mít chtěly, nebo mohou uvažovat o přerušení těhotenství. Často také žádají o císařský řez, aby nemusely absolvovat porod.
Pro některé ženy je velmi obtížné už samotné těhotenství – zejména pokud jde o vyrovnávání se s rostoucím bříškem a vnímání pohybů dítěte. Projevy tokofobie pak mohou zahrnovat úzkost, nespavost, poruchy příjmu potravy a předporodní deprese nebo zvýšené riziko poporodní deprese, píše The Conversation. Důsledkem tokofobie mohou být také delší porody a méně uspokojivé pouto matky s dítětem.
Trauma i negativní informace
Tokofobii lze rozdělit na dva typy – primární a sekundární. Ženy, které trpí sekundární tokofobií, mají obvykle předchozí traumatický zážitek z porodu, který v nich zanechal strach z dalšího. Primární se pak vyskytuje u žen, které dosud nerodily. Strach z porodu u nich bývá důsledkem traumatických zážitků z minulosti – včetně sexuálního zneužívání. Právě odtud podle Samanthy pramení její fobie. Sexuálnímu zneužívání totiž byla vystavena v dětství. „Kvůli zneužívání jsem měla pocit, že mé tělo je nějak odpojené od mozku. Teď je pro mě velmi těžké komukoli a čemukoli důvěřovat, takže svému tělu nevěřím ani při této velké události.“
Tokofobie může také souviset s tím, že žena viděla komplikovaný porod například v televizi, nebo slyšela příběhy, které porod vykreslují jako ponižující nebo nebezpečný. Lektorka porodní asistence na univerzitě v Hullu Catriona Jonesová se domnívá, že se tato fobie objevuje u stále většího počtu žen kvůli tomu, že čerstvé nové maminky často sdílejí na internetu hrůzostrašné příběhy z porodu. „Stačí si zadat do Googlu ‚porod‘ a hned se na vás vyvalí tsunami hororových příběhů. Myslím, že to může být pro ženy docela děsivé.“
Také podle Alexie Leachmanové existuje kolem porodu „negativní narativ“ způsobený tím, že v televizních pořadech, filmech a časopisech je porod zobrazován tak, že přispívá k obavám žen. „Málokdy se setkáte s pozitivním příběhem o porodu,“ podotýká Alexia pro BBC. Sama tokofobií trpěla, a proto se rozhodla pomáhat ostatním ženám v podobné situaci.
Jak to překonat?
V Česku nabízí podporu ženám, které v těhotenství nebo po porodu zažívají psychosociální stres, projekt Perinatal. Všem, kteří mají obavy z porodu, doporučuje svěřit se někomu, komu věří. „Takovou osobou může být váš partner, kamarádka, někdo z rodiny nebo i váš gynekolog nebo gynekoložka.“ Některým pomůže promluvit si o předchozím traumatickém zážitku z porodu, jiné mohou uklidnit informace o tom, co je čeká, píše The Conversation.
Reklama
Právě svěřit se porodní asistentce, gynekologovi či gynekoložce je podle projektu Perinatal důležité. „Čím dříve své obavy budete sdílet, tím dříve se s nimi dá něco dělat. Je možné, že vás dále odkážou na péči odborníka na perinatální duševní zdraví. Důležité je se ptát, abyste měla maximum informací, zvláště pokud jste prvorodička.“ Budoucím rodičkám radí přihlásit se na předporodní kurzy, kde je možné obavy probrat.
Projekt zároveň ženy vyzývá, aby se za své pocity nestyděly. „Sdílet to, co vás trápí, a vyhledat odbornou pomoc je velmi důležité a odvážné,“ zdůrazňuje portál. Zároveň upozorňuje, že mohou nastat situace, kdy jiné ženy začnou dávat rady, jak porod zvládnout, nebo naopak popisují, jak byl jejich porod těžký. „Je úplně v pořádku jim říci, že o takové rady nestojíte, zvlášť když nejsou nápomocné a spíše vás stresují.“
