Povídali jsme si s pediatričkou Márií Štěpánovou z dětské ambulance Dr. Bear Clinic v Praze, maminkou čtyřleté dcery a téměř osmiletého syna. Mária se s námi podělila o to, jak se za poslední roky proměnil přístup k dětskému zdraví a jak velký dopad má na dnešní děti stále aktuální téma long covidu.
Jak často se ve své praxi setkáváte s případy long covidu? Vidíte nějaké vzorce nebo společné rysy u těchto pacientů?
V posledních měsících jsme se nejvíce setkávali s infekcemi, způsobenými Mycoplasma pneumoniae, chřipkou a RS viry. Infekcí covid-19 je minimum a nyní se obvykle projeví mírnými problémy s dýcháním nebo trávením.
Většina příznaků spojených s akutní infekcí covid-19 zmizí do čtyř týdnů. Pokud přetrvávají mezi čtyřmi až dvanácti týdny, jedná se o subakutní obtíže, což bývá prodloužený kašel, bolesti v krku, rýma, dušnost, ztráta čichu a chuti nebo bolesti hlavy. Pokud ale příznaky trvají déle než 12 týdnů, jde už o obtíže chronické.
Obecně vyšší riziko infekce mají děti, které mají nějaké chronické onemocnění nebo jsou obézní.
Život ohrožující komplikací infekce je tzv. PIMS-TS, což je multisystémový zánětlivý syndrom, který se objeví 2 až 6 týdnů po prodělaném covidu-19. Jedná se o systémový zánět, postihující především kardiovaskulární systém, který může progradovat do multiorgánového selhání. Je to vzácné, avšak závažné onemocnění.
Existují symptomy, které rodiče běžně přehlížejí nebo podceňují a které by měly být varovným signálem?
Postcovidový syndrom může mít různé příznaky, které se mohou lišit. Často je tu jen časová souvislost s tím, že dítě covid-19 prodělalo, ale vždy je potřeba vyloučit jiná onemocnění. Mezi příznaky mohou patřit únava, kašel, dušnost, bolesti hlavy, problémy se spánkem, potíže s koncentrací, bolesti kloubů nebo ztráta chuti a čichu. Pokud má dítě dlouhodobější potíže, jako je únava, kašel, bolesti hlavy nebo změny v chování (třeba problémy s emocemi nebo soustředěním), je dobré se poradit s pediatrem bez ohledu na to, zda mělo covid-19.
Jak se liší průběh long covidu u dětí oproti dospělým? Jsou některé projevy specifické právě pro dětský organismus?
Rozdílný je výskyt postcovidových obtíží. U dětí jsou méně časté, podle některých studií se vyskytují u 5–12 % dětí v závislosti na jejich věku, zatímco u dospělých se pohybují mezi 10–30 %. Lišit se může také délka trvání obtíží – u dospělých bývají častěji dlouhodobé a mohou trvat měsíce. Příznaky jsou u dětí i dospělých podobné. Obecně vyšší riziko infekce mají děti, které mají nějaké chronické onemocnění nebo jsou obézní.
Vnímáte, že se po pandemii změnil přístup rodičů ke zdraví dětí? Jsou opatrnější, nebo už covid berou na lehkou váhu?
Myslím, že pandemie měla na přístup rodičů k zdraví dětí pozitivní vliv, hlavně pokud jde o duševní zdraví. Během pandemie vzrostl počet psychických potíží u dětí, takže rodiče začali více sledovat, jak se jejich děti cítí, a častěji hledají odbornou pomoc. Taky si víc uvědomují důležitost pravidelného pohybu a zdravějších stravovacích návyků.
Mária Štěpánová. (foto: se svolením Márie Štěpánové)
V praxi teď často vidím, že děti, které mají nějakou infekci, přicházejí k lékaři automaticky v roušce, což před pandemií nebylo zvykem. Je vidět, že rodiče jsou nyní zodpovědnější a ohleduplnější vůči ostatním.
Setkáváte se s případy, kdy rodiče přeceňují některá rizika, například běžnou rýmu, a jiná naopak podceňují? Čím si myslíte, že je to způsobeno?
Rodiče mají tendenci přeceňovat rizika, o kterých často slyší, nebo mají negativní zkušenost. Určitě hraje roli i vliv médií a sociálních sítí, kde se šíří neověřené a zavádějící informace. Často se setkáváme se situací, kdy má dítě například kašel, a rodiče si myslí, že má určitě zápal plic, protože "sousedka ho měla."
Jaké mýty o dětské imunitě nebo postcovidových stavech se ve společnosti nejvíce drží?
Určitě mýtus je, že děti by měly žít ve sterilním prostředí, aby se vyhnuly nemocem. Dále se říká, že děti by měly být často nemocné, aby si vytvořily imunitu. U postcovidových stavů si někdo může myslet, že u lehkého průběhu nemohou mít děti postcovidové komplikace.
Jak probíhá diagnostika long covidu u dětí? Existují nějaké specifické testy, nebo je to spíš o vyloučení jiných příčin?
Testy bohužel neexistují. Diagnóza se stanovuje per exclusionem, což znamená, že se hledají jiné možné příčiny obtíží, a pokud jsou vyloučeny, může pomýšlet na postcovidový syndrom.
Jaké metody léčby nebo podpory doporučujete rodinám, které se s long covidem u svých dětí potýkají?
Léčba postcovidových obtíží je podpůrná a zaměřuje se na zmírnění příznaků. Vždy je důležité zajistit odpočinek, správnou výživu a hydrataci, a v některých případech i rehabilitaci či psychologickou podporu, pokud to situace vyžaduje.
Co byste doporučila rodičům, kteří chtějí posílit imunitu svých dětí, aniž by podlehli módním trendům nebo neověřeným radám? Je něco, co by skutečně mohlo fungovat?
Na posílení imunity našim malým pacientům doporučujeme vitamin C, zinek a vitamin D. Dále například beta-glukany, které mají imunomodulační účinek, a probiotika. Obecně je také důležitý pravidelný pohyb, zdravá a vyvážená strava, pitný režim, dostatek spánku a omezování stresu.
Související…
Reklama
A co dělat v případě, že je dítě v předškolním věku (nebo i školním) opravdu velice často nemocné? Je na místě zajít na imunologii?
Je normální, pokud dítě do 5 let prodělá 6 až 8 epizod infekcí dýchacích cest s lehčím průběhem za rok, převážně v průběhu podzimních a zimních měsíců. U starších dětí jsou to 2–4 epizody. Pokud jsou respirační infekce častější, nebo průběh je opakovaně komplikován bakteriální infekcí jako například opakované záněty středouší, vedlejších dutin nosních, průdušek nebo plic, pediatr dítě vyšetří včetně vyšetření krevního obrazu a obvykle odesílá dítě na ORL vyšetření, dále na imunologii/alergologii.
Vy sama jste maminkou. Vnímáte od té doby, co máte děti, dětské nemoci a léčbu jinak?
Určitě ano, jsem více empatická k obavám rodičů, umím si představit, jak se s konkrétní nemocí vypořádávají doma. Není to již jen ten klinický pohled.
Naučila jsem se lépe reagovat na běžné rodičovské nejistoty ohledně spánku, výživy či nemocí a poskytovat rodičům nejen odborné rady, ale i praktické tipy z každodenního života. Jako maminku mě překvapilo, jak intenzivní může být strach o vlastní dítě; někdy je těžké dívat se na věci objektivně.
V ordinacích se nyní klade větší důraz na telefonické konzultace a předchozí objednání. Tyto konzultace pomáhají minimalizovat riziko šíření infekcí a umožňují řešit méně závažné případy bez nutnosti osobní návštěvy. Mnoho pediatrických ordinací zavedlo systém objednávání pacientů na konkrétní časy, což snížilo počet osob v čekárně a usnadnilo dodržování hygienických opatření.
