Kdo z nás nikdy nebyl malý kluk nebo holka. Kdo z nás nesnil o tom, že vyroste a bude velký – sportovec nebo herec, modelka nebo zpěvačka. Všechno by šlo hladce, kdyby záleželo čistě na nás, na našem talentu a úsilí. Na semaforu života však nesvítí vždy jen zelené světlo. Překážky na naší cestě přicházejí jedna za druhou a činí ji nepřehlednou a složitou.
Naši rodiče a učitelé nám v dobré víře dávají tolik užitečných rad, že díky nim často úplně zapomínáme na svůj vnitřní hlas. Systémem odměn a trestů nás vychovávají k obrazu svému. Ten je mnohdy velmi chudý, postrádající rozlet a fantazii. Namísto nadějného umělce v nás od dětství vidí advokáta nebo lékaře a všechny naše tvůrčí počiny devalvují komentáři, že na bohéma v rodině není nikdo zvědavý. Uměním se beztak dnes člověk neuživí. Nejdřív je třeba dělat něco pořádného a teprve potom, ve volném čase, zbude-li nějaký, si člověk může napsat nějakou tu básničku nebo namalovat obrázek.
Vzpomínáte si ještě, čím jste chtěli být, když jste byli malí?
Hodnota našeho času je penězi nevyjádřitelná
Kam jsme to dospěli? Sami sobě udělujeme volno, ve kterém můžeme dělat to, co máme rádi, co nás naplňuje, zatímco většinu svého dne zaplňujeme činnostmi, ke kterým máme vztah čistě pracovní. Žádná radost, žádné rozpětí. Hlavně že nám za to dobře platí! Není divu, že tolik lidí dusí únava a stres a počet spotřebovaných balení antidepresiv rok od roku roste.
Svůj život rozprodáváme po kouscích. Argumentujeme tím, že přece musíme zajistit základní potřeby pro sebe a svoje blízké. Nejzákladnější potřeba však často zůstává zcela nenaplněna. Prožít svůj život v souladu s hlasem svého srdce. Jak dlouho chcete čekat? Kdy si začnete plnit své sny? Nemyslím sen o větším domě nebo dražším autě. Myslím své skutečné sny. Sny, které dodávají našemu životu jas. Sny, které naše životy prozařují barevným světlem a lidem kolem nás malují na tváře úsměv, protože se to světlo přenáší také na ně.
Hlas našeho srdce je tím nejlepším kompasem
Ve skutečnosti není nic kromě volného času. Všechno je tady pro nás a čeká, jak s tím naložíme. Jestli budeme poslouchat hlasy takzvaných rádců, nebo své vlastní srdce. Jestli budeme žít sny lidí v našem okolí, nebo své vlastní sny.
Dříve nebo později odložíme všechno, co nás netěší, co nám ubírá sílu, inspiraci a naději, ale děláme to, protože nás kdosi přesvědčil, že je správné to dělat. Potom se ozbrojeni vírou ve svůj sen a důvěrou v jeho uskutečnění vydáme do neprobádaných koutů lidské duše. Krajiny, která se mnohým nyní možná jeví jako velmi vzdálená, která je přesto naším jediným pravým domovem. Ta krajina se nazývá Naplnění.
foto: Shutterstock
