V hlavě mi bzučí, občas vidím barevné fleky, ve vzduchu kolem mne se vznáší vůně nějakého šamanského vykuřování a na projekční ploše přede mnou se míhají rovnice a obrazy molekul psychotropních látek. Když vyjdu ze sálu ven, vznáším se mezi úžasně krásnými, usměvavými, přátelskými lidmi, z nichž jsou mi téměř všichni nějak blízcí…
Pokud si teď myslíte, že jsem v tomto krásném počasí babího léta konzumoval nějaké „houbičky“ a teď jsem na tripu, mýlíte se. I když… Možná, že nejste tak daleko od pravdy. Ale já opravdu nebral ani psilocybin, ani LSD, dokonce jsem nevykouřil jediného jointa.
Namísto toho jsem právě vyšel z přednášky o propojení střízlivé vědy – především fyziky, biologie a psychologie – s esoterikou, magií a psychedeliky. A jsem z toho poněkud „high“. Každopádně vítejte na internacionální transpersonální konferenci. A když se řekne „internacionální“, tak to znamená opravdu téměř globální – jednací jazyk je angličtina, organizátorům konference se podařilo pozvat (a především zaplatit) téměř sto padesát převážně zahraničních řečníků a z více než tisícovky účastníků je přes sedm set z ciziny, kromě Antarktidy ze všech světadílů.
Silná čtyřka: Raymond Moody, Stanislav Grof, David Steindl-Rast a Karel Fuller
Špička vědy, terapie i šamanismu
Vlastně se zde cítím jako v ráji. Už téměř dvacet let totiž propaguji „princip dvou nohou“ – ženského a mužského principu, mozku a srdce, vědy (býval jsem matematický premiant a astronomický nadšenec) a mytologického či magického vnímání (nyní stavím systemické konstelace). A tato inteligentní syntéza se zde dá přímo krájet, je zde dokonale materializovaná, a to i když moto konference zní: „Za obzor materialismu – směrem k celistvosti“.
Za obzor ortodoxní vědy, do budoucnosti, kde na řešení stále vážnějších problémů našeho světa nestačí jen technologie a klasická věda, ale je nutné přizvat též spiritualitu, zcela novou psychologii a globální vědomí, na tuto ještě neprošlapanou cestu nás na konferenci zve naprostá špička vědy, terapie i šamanismu. Kromě legendárního zakladatele transpersonální psychologie Stanislava Grofa lze potkat na chodbách, v kavárnách a salóncích Top Hotelu Praha celebrity, jako jsou například David Lukoff, Raymond Moody, Ervin Laszlo, Sandra Harner nebo třeba Indoameričan Amit Goswami.
Ve více než sto přednáškách a přibližně padesáti workshopech by se člověk krásně mohl utopit, zbláznit se, nebo dosáhnout osvícení. A tak si raději, než abych od rána do noci běhal z jednoho sálu do druhého, nabírám u kamarádů amazonský čaj Wayusu (doporučuji!) a sedám si do podzimním sluncem zalité zenové zahrádky. Pozoruji posedávající a na podzimním, sluncem vysušeném trávníku polehávající směs vědců, umělců, šamanů a hledačů všeho druhu (ženy tvoří vyrovnanou půlku obecenstva) a přemítám o těch několika hlavních impulsech, které pro mne tato konference přináší.
V sálech se konalo tolik přednášek, že se někdo mohl občas cítit psychedelizován.
Zrezivělé trubky a mysterium
Začnu možná slovy Davida Steindl-Rasta, benediktinského mnicha, kterého jsem potkal před patnácti lety na jedné konferenci o konstelacích. Dnes je mu devadesát jedna, vypadá svěže a jeho přednášky a především jeho nádherná srdečnost a přímočarost uchvacují každého. Za největší problém dnešního světa považuje pocit oddělenosti (dividedness). A jeho recept zní náboženství (religion) – ale pozor, náboženství v jednotném čísle.
Rozlišuje totiž mezi náboženstvími, která považuje za „zrezivělé trubky“, jimiž proudí léčivá voda univerzálního, jednoho náboženství. Dalo by se také mluvit o spiritualitě zmrvené církvemi – ale to už je čistě můj výklad. Bratr David moc nemluví o „bohu“, neboť, jak říká, tento pojem je v důsledku oněch zrezivělých trubek matoucí. Raději nazývá to, co je větší než my, mysteriem. Jak krásné.
„Možná, že hledáme ve větvích to, co lze nalézt jen v kořenech.“ Tento Rumiho citát se hodí nejen na konstelace, ale i na trend konference, přemístit vědomí z vrcholu vývojové pyramidy na jeho základnu. Jinak řečeno – už i kosmologie a kvantová fyzika vážně zvažují, že vědomí bylo na samém počátku, ještě před velkým třeskem.
Mozky jako filtry
Samozřejmě ne to „naše“ vědomí, ono malé, lidské. Možná, že naše mozky fungují jako filtry, jako přijímače, které ze záplavy kosmického vědomí filtrují přesně takovou dávku, abychom mohli fungovat a nezbláznili se. Někdy, v opojení psychoaktivními látkami nebo během takzvané psychospirituální krize, se může stát, že náš filtr přestane fungovat. Tehdy se dostavuje buď život měnící pocit celistvosti, zážitek „úžasné jednoty a nepopsatelného světla“, nebo také skutečná krize, která nás na jistý čas vyřadí z normálního života.
Je sobota odpoledne, poslední zářijový den, sluníčko příjemně hřeje a post-přednáškové bzučení v mé hlavě pomalu ustává. A tak, abych se dočista nepomátl ze samé transpersonálnosti, opouštím místo s pravděpodobně nejhustším výskytem vědomí a inteligence v české kotlince (možná dokonce celého světa?) a jedu na svou zahradu.
Kéž by to, co jsem v Top Hotelu potkal, mohl zažít každý, kéž by se kousek tohoto zářivého světla mohl rozlít do mnohdy šedivé, nepřátelské, agresivní nebo ustrašené české reality. Možná že by pak nadcházející volby dopadly úplně jinak. A proč by se to vlastně nemělo stát. Vesmír je především vědomí a každou milisekundu se nachází na rozcestí (odborníci tomu říkají bifurkace). Takže vám, nyní z mé magické zahrady, přeji krásné dny i sny.
Autor: Jan Bílý, Konstelace Info
foto: Facebook ITC Prague, Jan Bílý, zdroj: ITC Prague
