Tanečnice Raduca Vojáčková používá krásnou větu: Kdo má tělo, je tanečník. Skutečně krásné zjištění. Mám tělo, proč bych ho nevyužil k tanci? Podobně mě zaujalo následující sdělení: Naše tělo je nejmenším rozměrem Vesmíru a Vesmír je největším rozměrem našeho těla. Další hezká myšlenka.
Pokud pomineme úroveň atomů a elementárních částic, které si jenom těžko můžeme osahat, potom je naše tělo skutečně nejmenším rozměrem smysly poznatelného světa. Máme tedy tělo a máme celý Vesmír, abychom jej naplnili tancem.
Přemýšlel jsem, proč jsem měl dříve takové potíže se tanci odevzdat. Odpověď je snadná. Bylo zde příliš mnoho mysli, příliš mnoho posuzování a ovládání. Svobodný tanec nevychází z mysli. Naopak je třeba mysl zcela opustit, dokonce je nutné jakoby vystoupit i z těla samotného, napojit se na neviditelné nitky inspirace povstávající z přítomného okamžiku. V tomto stavu se cokoliv stává předmětem tance, celý svět se mění v jediný taneční prostor a každá bytost v tanečníka.
Tanečníkem může být každý, pokud se svobodně oddá Tanci.
Neomezená duše
Každé tělo má své limity, za které nedosáhne. Svá omezení má také mysl. Co omezuje naši duši? Zde žádná omezení nejsou. Mám-li tělo, jsem tanečník. Teprve však vědomí duše rozlévající se svobodně celým Vesmírem mé tělo uvádí do skutečného Tance.
Pohybuji rukama a nohama ne proto, že bych chtěl, že bych o to usiloval, ale proto, že jsem se stal vědomou součástí velkého Tanečníka. Kráčím, konám, sdílím… Ať dělám cokoliv, vše obsahuje tanec. Mohu se zastavit a celé hodiny tiše vychutnávat krásu přírody a přece budu tančit.
Dotknout se Tance
Mé „uvnitř“ se spojilo s „venku“. Má duše přesáhla omezený prostor mého těla a svobodně tančí prostorem. Tělo ji ochotně následuje. Zvedám ruku, skláním hlavu, noha se posouvá po podlaze. Mohu se vydat kterýmkoliv směrem, mé tělo je zde. Mohu kohokoliv vyzvat k tanci, neboť vím o našem spojení skrze duši, která tančí.
Ať se dotknu čehokoliv, dotýkám se Tance. Každý pohyb, každý výraz je pohybem a výrazem Tanečníka. Není zde dobře ani špatně, pomalu nebo rychle, je zde právě pouze a čistě ono ZDE – ničím nekontrolované a přece zcela vědomé plynutí Prostorem. Tanečník se změnil v samotný Tanec.
foto: Shutterstock
