Kalendárium: Den odpuštění. Úleva, kterou přináší, je vidět na smějících se ústech a zářících očích

Odpuštění není jen náboženská ctnost, může také zlepšit naše duševní zdraví, snížit stres, úzkost a depresi a posílit naše sebevědomí. V případě odpuštění ale nejde jen o prázdná slova, když se řekne „zkušenost je nepřenosná“. Reálnou zkušenost odpuštění na sobě poznáte velmi jednoduše: uleví se vám.

Horská dráha emocí

Člověka, který nám ublížil, ani nemusíme potkat, aby v nás vyvolal lavinu negativních pocitů. Stačí, když si na to, co se stalo, nebo na dotyčného vzpomeneme. Jak moc nás ovlivní, může záležet třeba na tom, kolik času od „toho“ uplynulo nebo jak intenzivní byl náš vztah, ale je téměř jisté, že každá taková vzpomínka vyvolá kombinaci některých z následujících pocitů:

Smutek: nad ztrátou důvěry, intimity nebo přátelství.
Zlost: tím větší, čím víc jsme přesvědčeni o tom, že nám bylo ublíženo záměrně
Stud: za to, že se nám něco takového vůbec stalo, že jsme onoho člověka neprokoukli, že „jsme tak hloupí“, že jsme byli pro smích…a tak dále.
Strach: z toho, že se podobné situace budou opakovat

Den odpuštění tedy není oslavou úporné snahy „dát věci do pořádku“ za každou cenu, i kdyby to mělo být jen naoko. Odpuštění znamená váš vnitřní klid, možnost soustředit se na sebe a na to, jak si život užívat, nejen jej přežívat.

Provinění: a to je obzvlášť krutý pocit, který zažívají třeba oběti sexuálního obtěžování – čím více o události přemýšlíme, tím více se snažíme najít nějaké logické vysvětlení, proč k ní došlo. Nezřídka, protože žádné kromě jediného, kterému se ale podvědomě bráníme (ten člověk to prostě udělat chtěl, nezáleželo mu na nás, využil nás nebo nám jednoduše chtěl ublížit) není, tak dojdeme k názoru, že co se stalo, byla z nějakého důvodu naše vina.
Zmatek: Nechápeme, co se to vlastně stalo a proč, přemýšlíme a hledáme důvody a vysvětlení, nevíme, jak se situací naložit…viz předchozí bod.

Všechny jsou běžné a pochopitelné, nicméně pokud se jimi necháme pohltit, mohou bránit uzdravení a posunu vpřed. Je důležité si uvědomit, že to, jak se cítíme při setkání s člověkem, který nám ublížil, neurčuje, kdo jsme a jak bychom měli žít.

Na lidi, kteří nám ublížili, se můžeme rozhodnout reagovat pro nás posilujícími způsoby, jako je stanovení hranic, vyjádření našich potřeb a očekávání, pokud je to možné a vhodné, nebo odpuštěním a přerušením veškerého kontaktu s nimi, pokud tomu tak není.

Když už bylo adrenalinu tak akorát

Odpuštění není snadné, zejména pokud nás hluboce zranil nebo zradil někdo, komu jsme důvěřovali nebo koho jsme milovali. Odpuštění neznamená zapomenout nebo omluvit újmu, která nám byla způsobena, nebo se s dotyčným usmířit, nemá-li výčitky svědomí. Odpuštění znamená rozhodnout se opustit negativní emoce, které nás poutají k minulosti, a pokračovat v životě s pozitivním přístupem.

Den odpuštění tedy není oslavou úporné snahy „dát věci do pořádku“ za každou cenu, i kdyby to mělo být jen naoko. Odpuštění znamená váš vnitřní klid, možnost soustředit se na sebe a na to, jak si život užívat, nejen jej přežívat. Jak odpuštění dosáhnout, nemusí být vůbec jednoduché. Může to být cesta dlouhá a komplikovaná, na které možná budete potřebovat průvodce.

Odpusťte tedy v první řadě sami sobě za to, že jste potřebovali čas se v dané situaci zorientovat, a odměňte se za to, že jste to dokázali. Odpusťte si domnělou neschopnost se se situací vypořádat sami a vyhledejte člověka, který bude schopen vás na cestě k odpuštění doprovázet. Stojí to za to, ten vnitřní klid má hodnotu úsměvu na vaší tváři a ve vašich očích.