Cesty kolem světa, drahá auta, diskutabilní módní úlety, spontánní kariérní rozhodnutí a bláznivé milenecké poměry s osobami nepoměrně mladšími. Všichni známe klasické symptomy toho, čemu se říká krize středního věku. Asi si představujete zamyšleného, existencionální krizí ztrápeného čtyřicátníka. Jenže první krize přichází o něco dříve. Odborníci jí příznačně říkají quater – life crisis (já jsem ji odvážně překřtila na krizi mileniálů). Rodí se právě ve 26 letech. A, pokud dobře počítám, devíti měsících.
Mimochodem, 27 je věk, ve kterém opustily svět mnohé slavné osobnosti jako například Kurt Cobain, Amy Winehouse, Janis Joplin nebo Jim Morrison. Životopisec Kurta Cobaina a Jimiho Hendrixe Charles R. Cross píše: „Počet hudebníků, kteří zemřeli ve 27, stojí vskutku za povšimnutí. (Ačkoli) lidé statisticky umírají v každém věku, u hudebníků, kteří zemřeli ve 27, křivka grafu vykazuje ostrý nárůst.“
Reklama
A Darain Faraz, marketingový stratég a náborový specialista z Linkedinu, doslova říká, že v posledních letech vzrůstá počet lidí, kteří v 27 prožívají krizi mileniálů. „Přehodnocují svou dosavadní kariéru, řeší, co by se stalo, kdyby se vydali jinou cestou, a co všechno mohli nebo měli udělat jinak.“
Krize mileniálů naštěstí nevede k úmrtí (alespoň většinou), ale žádná procházka růžovým sadem to také není. Za pár měsíců mi bude 27. Čím víc se to blíží, tím víc na mě doléhají dosud neznámé pocity či snad potřeby. Najednou si chci koupit předražené auto, na které nemám. Posedla mě touha pronajmout si chatu, abych v sobě konečně nalezla klid a našla sepětí s přírodou. Naproti tomu mám touhy odejít z byznysu a marketingu a pracovat na neziskovém, zato smysluplném projektu. Den poté trucovitě nakupuju předražené věci, jen abych si dokázala, že na ně mám.
Samozřejmě mám pocit, že jsem v životě nic nedokázala, i když ve světlých momentech, kdy medituji nad životopisem, mám dojem zcela opačný. Co bych mohla dál studovat? Psychologii? Politologii? Práva? Vzápětí mě přepadne panika, že už si nemůžu vybrat cokoliv, že už spoustu věcí asi nestihnu. Zkrátka už mi není osmnáct, dvacet ani pětadvacet. Konec legrace. Je čas postavit se k životu čelem. Žádné párty, pěkně spát. A ráno fungovat. Co se to s mým životem sakra děje? Aha, to bude ta krize mileniálů.
Není to fejk
Podle britské studie profesní sítě Linkedin, kterou Faraz popisuje, v tom rozhodně nejsem sama. Krizi mileniálů zažívají téměř tři čtvrtiny (72 %) mladých čerstvě zaměstnaných lidí v Británii. Obecně dnes čelí mladí v západním světě mnoha tlakům a nárokům, které mohou k této krizi snadno vést. Vyjmenujme si ty nejfrekventovanější: 57 % mileniálů není spokojeno s platem a s tím, co si můžou nebo nemůžou dovolit. 57 % z nich začíná hledat něco, co je bude v životě opravdu bavit. Asi tak nějak jako já tuší, že mají „poslední“ šanci život komplet přehodnotit a překopat. A věřte mi, existence univerzit třetího věku není uklidňující.
Všichni od vás mají nějaká očekávání. Nadřízení, kolegové, rodina, partner. Často vás právě snaha naplnit očekávání druhých odpoutává od toho, jaká očekávání máte od vlastního života vy sami.
A to nejlepší nakonec: podle průzkumu 46 % mladých slyší tikat biologické hodiny. Ne, nemají sluchové halucinace z přepracování, dali přednost práci před vztahy, protože na první pohled to v dnešní době ani jinak nejde. To se podle průzkumu i v případě mileniálů týká především žen, které mají obavu, aby jim neujel vlak. Často v tomto věku řeší, zda stihnou mít děti či spíš, jestli stihnou najít vhodného partnera, se kterým si dítě pořídit.
Balanc na hraně
Klinický psycholog Dr. Alex Fowke definoval dnešní krizi mileniálů jako „období nejistoty, pochybností a zklamání ohledně kariéry, vztahů a finanční situace“. To může mít podle Fowkeho původ v opravdu drsných změnách dnešního světa, kterými člověk projde v adolescentním věku, kdy poprvé čelí všem stresům, které pak provází přechod do dospělosti.
I Fowke věří, že krize mileniálů se stala tak frekventovanou v posledních letech právě kvůli velkým tlakům, kterým musí mladá generace čelit, obzvlášť v porovnání s generací starší. Jsou to tlaky spojené s tím, jak rychle se mění věci kolem nás. To se netýká jen technologií. Stejně rychle podle něj mladí lidé přecházejí z fáze adolescence do dospělosti, kdy musí být schopni zodpovědnosti a nárokům okolí čelit na 200 %. A pokud chtějí uspět, musí být nejlepší, nejvýkonnější, nejpřizpůsobivější... Nebo mají alespoň ten pocit. Jako já. Když se ale rozhodnu, že nechci obětovat své vztahy práci a začnu pracovat méně, nebudou mi zase scházet finance k uspokojení mých materiálních potřeb?
Pokud zvládnete sebekritiku přetvořit v kritiku konstruktivní, můžete se svým životem skutečně pohnout správným směrem a být se svým životem i se sebou samými dlouhodobě spokojení.
Jednou z největších pastí na mileniála v tomto inkriminovaném věku je fakt, že se začne srovnávat se svými vrstevníky, kteří to už v mladém věku dotáhli opravdu daleko. Nebo s těmi, kteří měli prostě víc štěstí. Koho občas nepřepadne pocit frustrace, když náhodou objeví facebookový profil spolužáka, který, ač byl na základce totálním outsiderem, dnes řídí svoji úspěšnou firmu a ještě ke všemu radí ostatním, jak úspěšně rozjet start-up? Nebo kamarádku z dětství, jejíž instastories jsou vždycky naprosto lu-xus-ní. Doslova. Protože si nabrnkla milionáře, cestuje s ním po světě a s ničím horším než s pětihvězdičkovým hotelem se nesmíří.
Hybná síla
Když se na celou záležitost podíváme z perspektivy, že ještě nejsme v "krizi středního věku", nemusí být krize mileniálů až taková depka. Můžeme mít totiž pocit, že nám ujel vlak, ale faktem je, že ho ještě můžeme doběhnout. Když se člověk ve 27 letech rozhodne pro kompletní změnu a začne na ní vědomě, systematicky a motivovaně pracovat, má celkem velkou šanci, že se to podaří. Z krize je najednou "možnost volby". Pět kroků, jak se z této krize dostat, nakonec nabídl výše zmíněný expert Linkedinu Darain Faraz. Mileniálům radí nejen jak krizi přežít, ale jak z ní i něco vytěžit.
- Přestaňte se srovnávat s ostatními
Jistojistou cestou do pekel je srovnávat svoji kariéru se svými vrstevníky. Pamatujte, že každý je v jiné fázi své životní cesty, každého potkalo v životě něco jiného, každý žije jiný příběh. Je tedy jednoduše nemožné srovnávat se s druhými. Úspěch pro vás může znamenat cokoliv, rozhodně může být ukazatelem úspěchu něco jiného než u vašich vrstevníků. A není to špatně. Každý máme svou jedinečnou životní cestu a nikdo neví, co na něj v budoucnu čeká.
- Získejte nadhled a identifikujte problém
Všichni od vás mají nějaká očekávání. Nadřízení, kolegové, rodina, partner. Často vás právě snaha naplnit očekávání druhých odpoutává od toho, jaká očekávání máte od vlastního života vy sami. Jenom taková očekávání má smysl naplňovat a činit kvůli nim oběti a kompromisy. Dopřejte si tedy chvilku oddechu, pokuste se na svůj život podívat z nadhledu a sepište, co vás nejvíce stresuje a znervózňuje, co způsobuje, že jste nešťastní, bez energie, co vám dává smysl a co ne. Určete si, co má pro vás, nikoliv pro někoho jiného, prioritu, ať už v práci nebo ve vztazích. To vám umožní identifikovat a následně artikulovat problém a to, co opravdu chcete a potřebujete, komunikovat ke svému okolí.
- Mějte se rádi a buďte na sebe hodní
Krizi mileniálů provází velmi těžký proces, kdy se vystavujete vlastní kritice. A ta bývá často zdrcující. Sebereflexe je fajn, ale nic se nemá přehánět. Připomeňte si, že tato fáze může být pro váš život vlastně pozitivní, když se chytne za správný konec. Pokud zvládnete sebekritiku přetvořit v kritiku konstruktivní, můžete se svým životem skutečně pohnout správným směrem a být se svým životem i se sebou samými dlouhodobě spokojení. A dobrá zpráva na závěr: jak je vidno z výzkumu, krize mileniálů netrvá věčně.
- Mluvte s ostatními
Je důležité o svých pocitech nespokojenosti mluvit. Povídání si s ostatními o určitém problému nepomáhá problém jenom racionalizovat, ale také najít řešení. Je skvělé mít přátele a rodinu, kteří vás podpoří. Dobré je ale také seznamovat se s novými lidmi, povídat si o tom, čím v životě prošli, a najít tak nezaujatý pohled na vaši situaci. Ten je prospěšný obzvlášť od někoho, kdo má zkušenosti z vašeho oboru. Nehledě na to, že vám přátelé, známí nebo známí známých mohou dodat odvahu, inspiraci, nebo dokonce doporučení či kontakt, díky kterému dostanete příležitost dělat to, co opravdu chcete.
- Zmapujte své možnosti, pojmenujte své vášně
V momentě, kdy proberete svou situaci s někým, jehož vstup považujete za relevantní, je důležité prozkoumat vaše možnosti. A co je nejdůležitější, vaše vášně. Neboli méně expresivně řečeno to, co vás baví a naplňuje. Je jedno, jestli budete začínat nanovo a rozjíždět kariéru v úplně jiném oboru, chcete cestovat, nebo se dále rozvíjet ve svém oboru – je potřeba si uvědomit, že variant je spousta a je jen na vás, kterou cestu si zvolíte.
Někteří dnešní čtyřicátníci pravděpodobně také zažívali krizi mileniálů (i když pojem mileniál v té době ještě neznali), ale nejspíš jich, tedy těch krizí, nebylo tolik jako dnes. A je docela dost dobře možné, že krize středního věku bude brzy minulostí. Ovšem jen za předpokladu, že mileniálové dokážou "tu svou" krizi nejen prožít, ale pojmout ji jako hybnou sílu k přehodnocení dosavadního života a zavedení pozitivních změn, které budou mít za důsledek, že se jich krize středního věku prostě nebude týkat. Protože ji prožijí o dekádu dříve, přijdou na to, co je dělá šťastnými, a ve čtyřiceti možná maximálně zkonstatují, že mají více vrásek a už si nemůžou dát pár panáků na lačno bez následků. S takovým výhledem do dalších dekád se dá i v sedmadvaceti žít.
foto: Profimedia, zdroj: The Independent
