Publicistka a specialistka na zdravotní prevenci křtila knihu Velmi osobní knihy o zdraví a na besedě se čtenáři zdůraznila, že i většině chronických nemocí lze úspěšně předcházet. Zásadní pro prevenci i terapii je převzít odpovědnost za své vlastní zdraví a přizpůsobit se tomu: co nejlépe se o sebe starat, co nejzdravěji jíst.
Margit Slimáková ostatně velice dobře ví, o čem mluví. Málokdo ví, že v mládí trpěla anorexií, a když se s tím rozhodla něco udělat, musela nejdřív změnit způsob uvažování. „Po určité době neúspěšných terapií jsem si uvědomila, že základ uzdravení je pouze ve mně, že nemoc je můj vlastní problém způsobený příběhem mého života. Každý to má samozřejmě trochu jinak, ale je dobré si uvědomit, že poruchou příjmu potravy člověk nic nevyřeší a nezíská tím třeba tu potřebnou pozitivní pozornost, naopak se musí začít sám chovat jinak,“ popisuje Margit.
„Té knížce říkám pracovně Opak doby jedové. Znepokojuje mě přemíra publikací, které zbytečně děsí lidi tím, že tvrdí, jak je všechno nebezpečné a všude na nás číhá nějaké riziko. Já si naopak myslím, že žijeme v úžasném světě. Samozřejmě máme problémy, ale ty jsou přece od toho, aby se řešily. A tou knížkou jsem chtěla ukázat inspiraci, jak jsem se dostala k těm nejčastějším tématům, na která se mě lidé ptají,“ představila Margit svou knihu, ve které čtenář najde kapitoly nejen o výživě, zdraví i prevenci, ale i zajímavé osobní zkušenosti i postřehy samotné autorky.
Jednu kapitolu věnujete tzv. výživovým omylům, kterým lidé stále věří. Mohla byste zmínit ty nejzávažnější?
Výživová věda posuzuje zdraví potravin podle jejich chemického složení a problém vidím v tom, že pořád hledá nějaké ideální kombinace látek, univerzálně platné poměry makroživin. Lidé jsou z toho samozřejmě vystresovaní a jídlo si vůbec neužívají, protože si myslí, že musí počítat, kolik kalorií, porcí a gramů mají jíst. Já si přitom myslím, že jídlo by na prvním místě mělo být požitkem. A abychom se zdravě stravovali, není nutné mít obrovské znalosti, stačí jíst skutečné potraviny, tedy místo kvantity se soustředit na kvalitu. Pak vlastně nemůžeme udělat chybu.
Nabízíte i pohled na různé výživové styly, například vegetariánství, raw food či makrobiotiku. Je nějaký, který byste vysloveně nedoporučila?
Já nedoporučuji hlavně redukční diety, které jsou hodně omezující, stresující a nepřirozené. Kromě těch zde máme populární výživové směry založené na určité životní filozofii, z nichž jste některé zmiňovala. Ohledně nich se však musí každý rozhodnout sám. Rozhodně nejsem kněz, abych kázala, podle jakých hodnot mají lidé žít. Z výživového hlediska jsou uvedené směry nejen možné, ale mohou být i prospěšné. Jako jednotlivci můžeme jíst velmi rozdílně, pokud náš jídelníček bude složen ze skutečně kvalitních potravin a jídel z nich připravených.
Abychom se zdravě stravovali, není nutné mít obrovské znalosti, stačí jíst skutečné potraviny
Ráda bych zmínila i terapeutické diety, kam může patřit třeba kvalitní nízkosacharidová strava, paleo atd. Tyto stravovací možnosti, přestože jsou někdy restriktivnější, samozřejmě chápu a doporučuji. Jsou vhodné zejména pro lidi, kteří mají celoživotní onemocnění, u nichž moderní medicína dokáže pouze potlačit projevy, ale nemoc jako takovou vyléčit nedokáže. Proto má smysl je v takovýchto případech vyzkoušet. Vždy po pár měsících doporučuji vyhodnocovat, jestli nám vybraná terapeutická strava skutečně pomáhá, anebo je třeba hledat dále.
Lze tedy některé nemoci „vyléčit“ stravou?
Podle Světové zdravotnické organizace většina tzv. civilizačních onemocnění, jako třeba vysoká hladina krevního cukru, cukrovka 2. typu, nadváha, nemoci srdce a cév či vysoký krevní tlak, souvisí s naším životním stylem, s naší výživou, a jsou tedy i logicky touto cestou léčitelné, nebo lépe řečeno, lze zvrátit jejich příznaky. Třeba u cukrovky 2. typu lze pomocí terapeutické diety dostat pacienta do stavu, kdy bude mít normální hladinu krevního cukru a nebude muset užívat léky. Avšak v okamžiku, kdy by přestal dietu dodržovat, by se do „nemocného“ stavu pravděpodobně vrátil.
Pro spoustu lidí je ale zdravá strava příliš drahá a náročná…
S tím nesouhlasím a myslím, že je to jen další mýtus. Co se týká té náročnosti, domnívám se, že nejtěžší je pouze ten přechod, tedy naučit se něco nového. Jde tedy jen o to, jak vybudovat nové návyky. Pak člověk navíc zjistí, že lze nakupovat výhodně třeba přímo u farmářů a ve větším množství. Ušetříme také díky tomu, že jíme mnohem méně, protože skutečné potraviny nás víc zasytí. Nikdo se nebude přejídat vajíčky či mrkví, zatímco sušenkami, krekry a chipsy se přejídáme denně, jsou totiž návykové a nedají nám pocit sytosti. Ve skutečnosti tedy zdravá strava dražší není.
Pokud chceme předcházet nemocem, nemůžeme žít v napětí. Co funguje na stres Vám?
Pokud nás stres burcuje k nějakým výkonům, je to v pořádku. Problém však nastává, když ho zažíváme nonstop a neumíme ho střídat s okamžiky klidu. Je dobré si uvědomit, co nám pohodu a klid přináší, může to být třeba procházka městem či posezení v parku. A pak takovéto chvíle vkládat pokud možno do každého dne.
V knize se zabýváte i farmaceutickým průmyslem a uvádíte, že jeho studie jsou často zkreslené…
Dnes vychází desítky a stovky studií na nejrůznější témata a není v moci lékařů, aby je všechny důkladně pročítali a sledovali. Musí se tedy spoléhat jen na jejich shrnutí, která mohou být velmi nepřesná a často obsahují jiné informace, než tvrdí samotná studie. Výsledky tedy skutečně mohou být zkreslené, na druhé straně nemám ráda takové ty konspirační teorie, že farmaceutický průmysl jen chce, abychom byli nemocní a mohl vydělávat na naší léčbě. Každopádně se domnívám, že by nad výzkumy a jejich zveřejňováním měla být důslednější státní kontrola, aby právě nedocházelo k těm pochybením. Podmínky se stále zpřísňují, ale je to běh na dlouhou trať.
Nikdo se nebude přejídat vajíčky či mrkví, zatímco sušenkami, krekry a chipsy se přejídáme denně
Mimochodem, vina je také často na naší straně, že hodně užíváme léky, a mnohdy možná zbytečně. Mnozí z nás jdou k lékaři s nastavením: „Mám problém, vyléči mě,“ a doktor samozřejmě předepíše lék. My ale často chodíme s chronickými obtížemi, které nejsou akutní, a nepotřebují tedy okamžitý farmakoterapeutický zásah. Pokud to tedy není vážný případ, například ohrožení života, jako farmaceut doporučuji, aby lidé zkusili začít změnami životního stylu a silně účinnou, avšak také poměrně riskantní farmakoterapii nechali jako úplně poslední možnost. Navíc, jak už jsem říkala, většina léků je pouze symptomatických, potlačí tedy projevy nemoci, jako je například vysoká hladina cholesterolu, neřeší ale příčinu. Naopak změny životního stylu jdou přímo ke kořenům problémů.
Mnoho studií v knize citujete. Podle čeho vybíráte ty kvalitní?
Mám kolem sebe mnoho lidí, kteří jsou v tomto ohledu odborníci a umí studie analyzovat, zda neobsahují chyby apod. A v rámci Glopolu, což je think-tank zdravotní prevence, který jsem založila, také připravujeme souhrnná odborná vyjádření, jež jsou podložena kvalitními zdroji.
Nevím, jestli jsem to z knihy správně pochopila, ale jste zastánkyní psychosomatiky?
Myslím, že mnoho nemocí je ovlivněno naší psychikou, nastavením, a určitě s ní souvisí. Neřekla bych, že někdo má vysoký krevní tlak, jen protože jí hodně soli nebo cukrů. Takže ano, jsem jejím zastáncem. Na druhé straně, co se týká těch kauz, které v současnosti probíhají, zdokumentované terapie jsou neobhajitelné. Moc mě to mrzí, protože to poškozuje mnoho přirozených funkčních terapií a lékařů, kteří je úspěšně používají.
I přes rozmach zdravé stravy je téměř třetina dětí obézních. Čím je to podle vás způsobeno?
Obezita dětí, stejně jako obezita všeobecně, je multifaktoriální problém a u každého jsou ty příčiny poskládané trošku jinak. Důležitou roli hraje samozřejmě prostředí v rodině, vinu bych však nedávala jen rodičům. Roky se zde předávala naprosto scestná doporučení, například nízkotučná hysterie, kdy výrobky byly nízkotučné, ale měly v sobě spoustu cukru, který je při nadváze zásadním problémem. Svůj podíl tedy mají i odborníci a vůbec celá společnost.
Reklama
Celkově totiž u nás máme to, co v zahraničí nazývají toxické nebo obezitogenní stravovací prostředí. Tedy i rodiče, kteří se snaží své děti učit zdravé stravě, nejsou veřejným prostředím příliš podporováni. Dodnes tady máme lékaře – pediatry, kteří tvrdí, že bonbon za odměnu je v jejich ordinaci v pořádku. Nebo mi rodiče píšou, že se ve školkách stále odměňuje sladkostmi, a jsou z toho nešťastní. Některým dětem samozřejmě obklopení cukrem nevadí – zvládají sladkostem odolávat, ale pro mnohé to může být velký problém.
A jak hodnotíte vliv státu?
Jako hodně problematický. A dobrým příkladem je třeba pamlsková vyhláška. Je skvělé, že Ministerstvo školství zkusilo omezit prodej nezdravostí ve školách. Prodejci a výrobci sladkostí samozřejmě už od začátku proti této vyhlášce vystupovali. Ale i v našich politických stranách se našli tací, kteří byli proti tomuto zdravému omezení. A jejich argumenty byly velmi scestné, jako například svoboda nakupování. Ale tady nejde o to, že diktujeme rodičům, co mají svým dětem dávat. My jen podporujeme, aby to dělali dobře. V současnosti se bohužel připravuje velmi tajně a překotně aktualizace této pamlskové vyhlášky, dokonce se ani nepočkalo ty tři roky na vyhodnocení stavu, což mi přijde naprosto šokující. Nevíme, kdo aktualizaci navrhoval, naštěstí jsme se k tomu návrhu dostali a připomínkovali ho, tak uvidíme, co se teď přes léto stane. Také chceme, aby nebyl zdravý pouze doplňkový prodej, ale aby i ve školních jídelnách vařili zdravěji, tedy pokrmy připravovali ze skutečných potravin.
Nezdravá strava se teď ostatně řeší i v nemocnicích – třeba koblihy k snídani...
Přesně tak a je pro mě nepochopitelné, že jsou lékaři, kteří tohle obhajují a říkají, že rohlíky a koblihami pacienty vyživí. Jenže cukrem a bílou moukou nikoho nevyživujeme, naopak mu jen dlouhodobě ubližujeme a fixujeme jeho problém. Chápu, že při zavádění změn mohou nastat nějaké finanční a organizační problémy, ale bohužel někteří lidé se raději zaseknou a obhajují to špatné, než aby hledali způsoby, jak to třeba i jen po kouskách změnit.
Velmi osobní kniha o zdraví je nyní k dostání u všech dobrých knihkupců.
foto: Archiv Margit Slimákové
