Sedím takhle s kamarádkou na snídani a ona na mě: „Vím, že to tak nevypadá, ale jsem na jarním detoxu: měsíc bez kafe a cukru.“ Před sebou má čaj a müsli s jogurtem. „To je moc dobře, Leni, fandim ti,“ říkám a před sebou mám čaj a croissant s máslem a marmeládou. Život s námi rád šprýmuje a mně v tu chvíli došly dvě věci: Za prvé, že jsem to z nás dvou já, kdo se v tu chvíli cpe croissantem. Paradox! A za druhé, že už ani nevim, jak žijou ‚normální‘ lidi. Kafe mi nikdy nechutnalo a bez cukru už nějakej čas úspěšně funguju. A protože nejsem žádný dogmatik ani makrobiotik, čas od času si s chutí dám kus dobrého koláče nebo croissant. Bez výčitek.
To nás učí Akademie léčivé výživy i postní tradice našich předků. A i když už pár let sekám v jídle latinu, přece jen žiju ve městě, přes den koukám do PC a sem tam zaplácnu nějakou tu nevítanou emoci sladkostí. Zkrátka a dobře, vždycky je co čistit, že jo? A na jaře tuplem (ovšem i v létě není takový detox od věci). V tomhle období jsou aktivní játra. Hlavní orgán detoxikace funguje jako čistička – reguluje pohyb krve, tělních tekutin i životní energie čchi v našem těle.
Jak já teda budu čistit?
Projíždím seznam EKOvýzev hnutí Greenpeace: lokální zboží, bez obalových plastů, bez auta, bez palmového tuku, ne supermarketům, z druhé ruky, bez cigaret... S masem, lepkem, sladkostmi slepenými palmovým tukem, mléčnými výrobky to už dávno nepřeháním. Supermarketům a nákupním centrům se vyhýbám obloukem. A vegana ani vegetariána ze mě dobrovolně nikdo neudělá. „Jsem vážně exot. Už se ani nemůžu účastnit výzvy pro obyčejné smrtelníky,“ svěřuju se kolegyni se svým trápením. „Seš úplně normální holka, máš jen koníček v jídle – a máš čas se mu věnovat, takže to děláš z gruntu,“ uklidňuje mě. Ale pořád je, kam se posouvat, ne?
Level up
Staří Číňané považovali játra za důležitý orgán pro vědomé i podvědomé myšlenkové procesy. Už to mám! Svoje játra posílím tím, že budu jíst vědomě.
Vědomé volby týkající se původu a zpracování jídla už dělám. Je čas zvednout si laťku a vypilovat samotné jedení. Takže odteďka: Jím, jenom když mám hlad, ne protože mám chuť nebo mě někdo naštval. Když jím, tak nesjíždím videa na YouTube, netelefonuju, nedobíhám autobus, nečtu si, nemyslím na tu horu prádla, která mě ještě dnes čeká, ani na to, co kámoš myslel tím, když říkal: „Ještě furt nejseš dost uzemněná.“ Každé sousto rozžvýkám nejmíň 30krát. Pozoruju, jak se cítím během jídla a po jídle. Je mi líp, nebo hůř?
Každý proces změny je nekomfortní. K tomu měnit zaběhnuté pořádky si musíme zajistit pořádnou motivaci. A kam si pro ni dojít? Nikam, ta je v nás, anebo není. Stačí si odpovědět na otázky: Proč to vlastně všechno dělám? Co tomu budu muset obětovat? A stojí mi to za to?
A jak jsem dopadla?
Už asi tušíte. Těch 21 dní uběhlo ani jsem nemrkla. A co se mi za tu dobu povedlo změnit? Vůbec nic. Jak je to možné? K odpovědi mě dovedla až Monika Divišová se svým zdravým talířem, jasnou strategií, jak si uklidit v jídelníčku, a spoustou vychytávek a zkušeností z praxe výživového poradce. Na její lekci mi došlo, že...
Každý proces změny je nekomfortní. K tomu měnit zaběhnuté pořádky si musíme zajistit pořádnou motivaci. A kam si pro ni dojít? Nikam, ta je v nás, anebo není. Stačí si odpovědět na otázky: Proč to vlastně všechno dělám? Co tomu budu muset obětovat? A stojí mi to za to? Jenže na to já zapomněla. Snažila jsem se vědomě jíst, ale samotné rozhodnutí bylo nevědomé.
V těžkých životních obdobích není čas na jakékoliv detoxy, výzvy ani změny. Už po čtvrté se rozcházím s přítelem a pořád nechápu, co dělám blbě. Emoce se mění jak únorové počasí a smutek je přece tak snadné zajíst. Tohle není čas na jakékoliv výzvy. Vědomí, že mám nárok na jemné zacházení se sebou samotnou, mě konejší.
Změna je celoživotní cesta. Když jsem zvyklá něco dělat nějak 28 let, těžko to změním za tři týdny. Vzala jsem si toho moc najednou. Místo abych postupovala krok po kroku, chtěla jsem všechno hned. Takže odedneška začínám znovu jen s tím kousáním.
Detoxu zdar!
text: Veronika Veselá
foto: Shutterstock, zdroj: Akademie léčivé výživy