Dnes začíná proslulý závod Tour de France. Víte, proč soutěžící na dráze kouřili, pili alkohol a kolik z nich za vytoužené vítězství položilo život?
Ačkoliv se závodu Tour de France dostalo v poslední době mnoho nežádoucí pozornosti, někdo by mohl tvrdit, že to tam bylo jako v Amsterdamu - také hodně zdrogovaných lidí na kolech, tak dnes už je cyklistika opět sportem, který byl zbaven kostlivců ve skříni. Alespoň si to myslí i cyklista Petr Vakoč, který v pořadu Mariana Jelínka Sonda do sportovcovy duše tvrdí: “Jsem hrozně rád, že závodím v situaci, kdy tento sport už prošel očištěním. Jsem o tom přesvědčen a nikdy jsem se s dopingem nesetkal.”
Ovšem cyklistika nejsou jen dopingové skandály, ale i spousta dalších zajímavostí. Pojďme si tedy ve světle Tour de France shrnout další neuvěřitelná fakta.
1. Populárnější než olympiáda!
… tedy alespoň podle televizních diváků. Během jednadvaceti dnů, co závod trvá ho sleduje na svých obrazovkách neuvěřitelné 3.5 miliardy lidí. Jen samotná poslední fáze pak láká 15 milionů diváků. Takové sportovní události, jako je letní olympiáda (2 miliardy diváků) či zimní olympiáda (500 milionů diváků), za Tour de France značně pokulhávají.
2. Jak je závod dlouhý?
Vzdálenost tohoto závodu se samozřejmě rok od roku mění, nicméně 20 - 22 týmů po 9 jezdcích z celého světa může očekávat, že ujedou přibližně 3 500 kilometrů. První Tour de France měla přesně 2 428 km.
Délka závodu se každoročně mění, ale tradičně má kolem 3500 km.
3. Kolik kalorií spálí cyklista?
Průměrný závodník spálí během takto náročné trati 7 000 kalorií za den a za celý jednadvaceti denní maraton bylo vypočítáno, že vydá ohromnujících 123 900 kalorií! To je jako byste snědli 1 625 jablek, 872 kousků pizzy nebo 252 double cheeseburgerů z McDonaldu. Ne, že bychom to doporučovali.
4. Kolik potu vyprodukuje?
Pokud ujedete dráhu dlouhou 3 500 km nahoru a dolu z kopce, jedna věc je jistá - budete se hodně potit. Těch 123 900 kalorií není zadarmo. Za hodinu cyklista napotí 1,5 litru a za celý závod až 130 litrů potu. Chcete-li opět pro představu nějaký ekvivalent, tak je to jako 39 krát spláchnout toaletu. Nevíme totiž, co jiného byste s takovým množstvím potu dělali.
5. Na zdraví!
Je bez debat, že Tour de France je jedním z fyzicky nejnáročnějších závodů na planetě a účastnit se ho mohou jen ti, co mají opravdu výjimečnou kondici. Proto je celkem šokující, že do šedesátých let pili závodníci v pauzách alkohol. Ten měl utlumit bolest a rozproudit krev. Bohužel jim tuto kratochvíli zatrhli v okamžiku, kdy byly zakázány všechny stimulanty, pod které se i fermentované nápoje řadí.
6. Pohoda, klídek, cigárko
Ve dvacátých letech nebylo náhodou, že jste při závodu viděli jezdce sdílet cigaretu. Věřte nebo ne, ale bylo to proto, že závodníci byli přesvědčeni o tom, že se jim tak před náročným výšlapem roztáhnou plíce. Díky bohu, že věda už od té doby pokročila.
3...2...1 a super náročný závod může začít. I když dřív jste si při něm mohli dát i pivko a cigaretu.
7. Vypustit duši?
Tour de France neklade vysoké nároky pouze na fyzičku závodníků, ale prověřuje i jejich kola. Věděli jste například, že za tři týdny, co závod probíhá, vymění dohromady účastníci celkem 792 duší - samozřejmě těch na kolech.
8. Kolik že je povolená rychlost ve vesnici?
Od prvního závodu Tour de France se průměrná rychlost závodníků zdvojnásobila. Zatímco v roce 1903 byla 25.67 kilometrů v hodině, v roce 2003 již dosahovala 40.94 kilometrů v hodině. Tyto dramatické změny můžeme přisuzovat lepšímu vybavení, kvalitnějšímu jídelníčku, dokonalejším cestám nebo usilovnějšímu tréninku a v neposlední řadě je na vině i onen osudný doping.
9. Za vítězství bych položil život…
Tato dráha byla i pro mnohé osudnou. Celkem tři cyklisté zemřeli během závodu a jeden v odpočinkové fázi. Diváků, co zaplatilo tu nejvyšší cenu za vstupenku bylo mnohem více, a to dvacet.
10. Podvod nad podvod
Pokud pomineme dopingový skandál, o kterém už bylo řečeno mnoho a který stál Lance Armstronga nejeden titul, vypadá to, že nesportovní jednání provází tuto soutěž už od počátku. V roce 1904 byl vítěz Maurice Gardin zbaven prvního místa, protože se prokázalo, že část závodu odjel vlakem. Ve stejném roce pak fanoušci Antoina Fauré zablokovali cestu, aby jeho soupeři nemohli projet. A v roce 1947 Jean Robic naložil své kolo lahvemi se rtutí, aby jel rychleji z kopce. Ačkoliv jim to nikdy neprošlo, musíme uznat, že vynalézavost jednotlivých účastníků je opravdu velká.
foto: Shutterstock
