Co to vůbec znamená, když se o nějakém muži řekne, že je „macho“ typ? Jsou „macha“ na ústupu, nebo se stále mají kde realizovat? A jaký to má dopad na naše vztahy?
Uděláme-li si krátký náhled do toho, jak je pojem „macho“ užíván, rychle zjistíme, že má pozitivní i negativní konotace. Záleží to především na úhlu pohledu toho, kdo o machismu mluví. Pro někoho se jedná o silného muže, kterému by se rád přiblížil. Jiný ho vidí jako hrubiána se stereotypním přístupem k ženám, jenž reprezentuje spíše relikt minulosti.
„Představuji si, že ta škála pojmu ‚macho‘ může být značně široká. Ale tyto představy navenek nesou podobné specifické rysy, kterými jsou nadřazenost, hrubost, neempatičnost, nevztahovost, individualismus, silovost. To je navenek, uvnitř je tomu často jinak. Ve vztazích můžeme sledovat, že za tímto machistickým chováním je často schovaná, více či méně uvědomovaná, masivní úzkost, strach z blízkosti, pocity ohrožení, anebo naopak i potlačený romantismus a něha,” říká o pojmu psycholog Pavel Rataj.
Jak se v dnešním světě stírají genderové hranice, stále hlasitěji se ozývají ti, kteří by se rádi vrátili ke starým dobrým pořádkům, kdy muži byli ještě muži a ženy ještě ženami. Co jiného je nově zvolený americký prezident Donald Trump – bohatý a také pořádně namachrovaný lovec modelek – než posledním povzdechem kdysi dokonalého vzoru heterosexuálního bílého muže?
Psycholog Pavel Rataj ostatně vidí politiku jako jednu z posledních bašt, kde se macho může realizovat. „V posledních padesáti letech se v mužsko-ženském světě dějí dosud nevídané věci a proměny. Několik století funkční patriarchát dostává na frak. Do popředí se dostává růst, uvědomění, potřeby a pocity. To muže zákonitě diskvalifikuje. Klasická podoba machismu zřejmě na ústupu bude, ale můžeme sledovat ‚kultivovaná macha‘. Tito muži své klobouky a kolty dnes často vyměnili za kravaty a značková auta. Obecně můžeme spíše tvrdit, že v politice či byznysu je prostor pro macha stále dost velký, například oproti partnerským vztahům, kde je to komplikovanější,” říká.
Biologie versus výchova
Ve středu debat je v posledních letech především spor mezi těmi, kteří argumentují biologickou přirozeností muže a ženy, a protistranou, na níž najdeme například feministická hnutí, jež si stojí za tím, že vlastnosti připisované ženám a mužům jsou pouze sociálním konstruktem. Tento stereotyp podle nich dále podporuje výchova, vzdělávací systém a následně je přejímán i v rámci zaměstnávání žen a mužů. O tom, proč jsou ženy v práci diskriminovány, si můžete přečíst v článku Ženy v práci. Proč máme stále menší platy než muži.
Jaké je řešení tohoto sporu? Podle Pavla Rataje si na jeho rozlousknutí musíme ještě počkat, a to nejspíše až několik generací. „To je velmi složité téma, které se vyvíjí a ještě další dvě tři generace vyvíjet bude. Pak budeme chytřejší. Obecně mohu jen říci, že maskulinita byla dříve vázána na mužské pohlaví. Dnes je to uvolněnější. Můžeme sledovat výrazně feminní muže a výrazně maskulinní ženy. Nic dnes není špatně, normy padají, žijeme v pluralitním světě, i když je stále mnoho jedinců, kteří se tomu snaží bránit a tento vývoj zvrátit,” míní psycholog.
Mohou fungovat vztahy, kde si muž a žena prohodí tradiční role? Můžeme podotknout, že to nemusí být problém, pokud se tito partneři dostatečně respektují a umí své odlišnosti využít ve prospěch jejich vztahu či rodiny.
Prohodíme si role, miláčku?
Klasický model, kdy muž zastává svou roli živitele rodiny, je tím silným a rozhodným, zatímco žena více pečuje o děti a je tou křehčí v páru, ještě rozhodně nezanikl a řadě lidí to takto vyhovuje. Dokonce i ženy, které jsou dominantní a emancipované, si mnohdy hledají partnera, který je v těchto vlastnostech bude ještě převyšovat. „Potřebuju chlapa, ke kterému budu moci vzhlížet. Žádného přehnaně hodného nebo starostlivého,” svěřila se mi kamarádka, která na většinu lidí na první pohled působí jako holka od rány.
Mohou ale fungovat partnerské vztahy, v nichž si muži a ženy své role takzvaně prohodí? Pavel Rataj míní, že mohou být stejně funkční i disfunkční jako „klasické vazby”. „To je velmi komplikované, záleží tam na mnoha jiných věcech (hodnoty, představy a očekávání, vzorce, zralost, zájmy, schopnost zvládat zátěže a zklamání atd.). Obecně můžeme podotknout, že to nemusí být problém, pokud se tito partneři dostatečně respektují a umí své odlišnosti využít ve prospěch jejich vztahu či rodiny. Na druhou stranu bychom mohli říci, že i tato partnerství dokáží být tak špatná jako ta, kde zůstává tradiční vazba maskulinity a feminity na svá pohlaví,” dodává.
Čtěte také:
Všechno je to v očích: Muži a ženy opravdu vidí věci jinak
foto: Shutterstock
