Láska mezi sourozenci nebo jinými blízkými pokrevními příbuznými je ve většině kultur tabu, které společnost téměř vždy odmítá jako nepřirozené a zvrácené. Jenže co když se dva lidé do sebe zamilují, a až potom vyjde najevo, že sdílejí společné geny… Anebo ještě hůře, dva lidé, kteří se nikdy dříve neznali, zjistí, že jsou příbuzní, a přesto mezi nimi vzplane silná, často i romantická náklonnost? Nebo ne mezi oběma, ale jen jeden se může stát zcela posedlý tím druhým, matka synem, otec dcerou, dcera otcem nebo sestra bratrem. Zamyslete se, kombinací je více.
Tento fenomén má dokonce odborný termín. Genetická sexuální přitažlivost (GSA) je zajímavým jevem nejen pro psychology, ale i pro etiku a společenské normy jako takové. Odborné povědomí o GSA je stále minimální, i když termín poprvé použila v USA koncem 80. let Barbara Gonyo, zakladatelka chicagské podpůrné skupiny Truth Seekers In Adoption pro osvojence a jejich nově nalezené příbuzné. Gonyo hovoří o matkách, které se ke svým nově nalezeným dospělým synům chovaly jako k novorozencům. Nejde tedy vždy o tělesné sexuální pouto a chtíč, často jde i o romantiku nebo nutnost pocítit fyzický kontakt, který léta chyběl.
GSA versus incest
Téma je natolik citlivé, že ho společnost do značné míry ignoruje – zvláště kvůli stigmatizaci každého, kdo by se k takovým zkušenostem veřejně přiznal. Ti, kdo GSA zažili, se často bojí odsouzení a akademické kruhy se tomuto tématu spíše vyhýbají. Bulvární média sice čas od času přinesou senzacechtivý příběh, třeba případ Josefa Fritzla, který čtvrt století držel ve sklepě a sexuálně zneužíval svou dceru, s níž zplodil sedm potomků. V tomto případě ale šlo o zneužívání dcery otcem, tedy incest, nikoli o oboustrannou genetickou přitažlivost. GSA totiž s incestem jako takovým má společného jen něco, rozhodně tedy nemohou být ztotožňovány.
Související…
Reklama
Seriózní výzkum o GSA prakticky neexistuje. Zůstává tak mnoho nezodpovězených otázek: proč se GSA objevuje jen v některých případech? Jsou někteří lidé k tomuto jevu náchylnější než jiní? Liší se jeho projevy mezi rodiči a dětmi ve srovnání se sourozenci? A co je nejzásadnější – je původ GSA biologický, sociální, nebo environmentální?
Kdy k tomu dochází?
Genetická sexuální přitažlivost se nejčastěji objevuje mezi sourozenci nebo rodiči a dětmi, kteří byli odděleni při narození a setkali se až v dospělosti. A když se nad tím zamyslíme, je to vlastně poměrně logické. Část lidské psychiky je totiž nastavena na to, že si lidé vybírají partnery s určitou podobností vzhledu a chování, což v případě sourozenců a rodičů-dětí znamená, že mohou pociťovat silnou emoční i fyzickou přitažlivost. Proto se dle článku v The Guardian odhaduje, že až 50 % setkání oddělených příbuzných končí intenzivními emocemi, někdy i vztahem.
„Často nejde o sexuální přitažlivost, ale přesto je děsivá a cizí, a proto ji vnímají jako nenormální a hříšnou. Jedna žena mi vyprávěla, že se svou biologickou matkou brzy po seznámení spaly nahé: nebyl v tom žádný sex, jen silná potřeba být si blízké jako rodič a dítě. Dospělí muži mi vyprávěli, že seděli matce na klíně, jen je houpala a chovala. Jeden muž vyprávěl o své potřebě být sexuální se svým nově nalezeným bratrem, ale protože nebyl homosexuál, sdíleli místo toho ženu,“ říká Barbara Gonyo na základě svých zkušeností z terapií.
Příběh, který otřásl společností: Politik a jeho skrytá sestra
První příběh GSA měl ve Skotsku poměrně velkou popularitu. Na první pohled se zdá, že citové potíže Ivora Lyttona nejsou ničím výjimečné a nijak se neliší od trápení, která se objevují v týdenním sloupku každé ženy v ženském časopise. Posuďte sami příběh, který svěřila Gonyo deníku The Guardian.
Až 50 % setkání oddělených příbuzných končí intenzivními emocemi, někdy i vztahem.
V neděli 4. října 1998 potkal Ivor Lytton, edinburský konzultant pro styk s veřejností, svou životní lásku. Nebo možná ne životní lásku, ale rozhodně lásku, která mu doslova nečekaně podlomila kolena. K setkání došlo na večeři v módním venkovském hostinci. Rita Meadowsová, která žije v Jižní Africe, byla na dovolené ve Skotsku. Při popisu jejich setkání Lyttonova slova přetékají citem i po letech. „Od chvíle, kdy jsme se potkali, jsem byl okouzlen a stále více mě přitahovala jako magnet. Jak jsem ji poznával, měl jsem pocit, že je to osudové setkání. Rozesmála mé srdce a prozářila mé kroky,“ nechal se slyšet Ivor.
Láska to byla neskutečná, i když si první čtyři roky jen dopisovali a city byly patrné jen z Ivorovy strany. Rita Meadowsová byla sice rozvedená, ale byla Ivorovými city dokonce velmi pobouřena a několikrát mu řekla, aby ji bral jen jako příležitostnou kamarádku.
Mohlo by se zdát, že jde o klasický příklad neopětované lásky, ale tento příběh měl daleko horší dohru. Lytton upadal v neskutečné deprese z Ritina odmítání. Jednou povolila, podruhé přitáhla, ale Ivor byl zcela ztracen. Jeho láska by asi měla větší šanci na úspěch, i kdyby se jako 66letý téměř důchodce zamiloval do ženy o polovinu mladší a žijící na druhé polokouli. Jeho případ byl ale daleko horší, protože porušil jedno z nejpevnějších společenských tabu. A nejen to. Málem se mu rozpadlo manželství, protože své city k Ritě nedokázal skrývat ani před manželkou, málem se nervově zhroutil, a dokonce měl blízko i k sebevraždě. Zachránila ho vlastně jen citová odtažitost jeho sestry, spolu s mimořádnou trpělivostí a pochopením jeho ženy, a také to, že pochopil, jak funguje genetická sexuální přitažlivost. Ukázalo se totiž, že Rita je jeho mladší sestra, s níž byli odděleni už po narození.
Jak sám řekl: „Zdá se, že jsem se tímto stavem, GSA, nakazil v jeho nejtěžší formě. Teď, když vím, že takový stav existuje a proč k němu dochází, mám pocit, že jsem dosáhl bodu obratu a budu moci pracovat na vybudování normálního, vyrovnaného vztahu se svou sestrou.“
Typickým příkladem GSA mohou být například sourozenci, kteří jsou umístěni k adopci do různých rodin a vyrůstají v odlišných kulturách. Když se setkají v dospělosti, stává se, že i přes odsouzení společnosti spolu navážou intimní vztah.
Ivor o svých citech říká: „Věděl jsem, že Rita je moje sestra. Nevybral jsem si, že se do ní zamiluji, ani jsem nečekal, že budu cítit sexuální touhu. Prostě se to stalo. Dokonce ani před svou ženou jsem se nesnažil skrývat své poblouznění, prostě jsem byl zcela očarován a vibroval jsem, kdykoli byla poblíž. Bylo to, jako by nikdo jiný neexistoval. Dvě největší chyby, kterých jsem se dopustil, byly, že jsem si namlouval, že se mohu stát v jejím životě panem veledůležitým, bratrem a náhradním milencem, i když po mně netoužila, a pak jsem věřil, že to dokážu ovládnout a vyřešit sám,“ svěřil se deníku The Guardian. Nakonec jejich vztah skončil bolestivě, ale dodnes je tento případ považován za typický příklad GSA.
Proč právě já?
Termín genetická sexuální přitažlivost je termín, který znají postadopční agentury coby běžný rys setkání pokrevních příbuzných, kteří se nikdy předtím nesetkali. A Ivorův příběh není jediný. Jsou bohužel i příběhy se šťastným koncem. Může být ale nějaký vztah GSA opravdu šťastný?
Martin a Michaela (jména jsou záměrně zaměněna) se nikdy neviděli. Poznali se, když Michaele bylo 21 let a byla vdanou maminkou malé dcerky. Martin byl o pět let starší a také ženatý. Seznámili se na diskotéce, když Michaela přijela na svatbu své kamarádky na Moravu. Jiskru, která mezi nimi přeskočila, popisují oba aktéři, kteří spolu dnes žijí v jedné jihočeské vesnici, jako nepopsatelnou. Skončili spolu hned po diskotéce a vlastně už se od sebe nikdy neoddělili. Jejich magentická přitažlivost byla v tomto případě mezi oběma tak silná, že se rozhodli opustit své rodiny a začít společný život. Jejich vztah byl ale podroben soudnímu vyšetřování kvůli možnému incestu. Nakonec nebyli odsouzeni, ale oba dva se museli odstěhovat z měst, kde do té doby žili s předchozími rodinami. V jejich novém domově nikdo o jejich minulosti neví. I když o citech mluví zcela otevřeně, o soudním procesu a o dlouhých tahanicích, které odnesli nehezky i jejich partneři a celé rodiny, nechtějí mluvit dodnes. Oba se dnes ptají, proč se něco takového stalo právě jim?
Odděleni násilím, spřízněni geny
Psycholožka Susan Hallová upozorňuje, že GSA není pouhá příčina genetické přitažlivosti, ale také emočního deficitu, který vznikl během odloučení v dětství. „Lidský mozek je nastaven tak, aby hledal hluboké vazby s nejbližšími příbuznými. Když tato vazba není vytvořena v dětství, může být v dospělosti nahrazena romantickými a sexuálními pocity,“ vysvětluje.
Pokud chybí raná socializace, náš mozek nemusí rozpoznat sourozence jako tabuizovaného příbuzného. A co víc, nemusí rozpoznat ani rodiče a dítě, což je z pohledu tabu ještě zvrácenější.
Typickým příkladem GSA mohou být například sourozenci, kteří jsou umístěni k adopci do různých rodin a vyrůstají v odlišných kulturách. Když se setkají v dospělosti, mohou okamžitě pocítit silnou přitažlivost, kterou nemohou ignorovat, a stává se, že i přes odsouzení společnosti spolu navážou intimní vztah.
Studentka antropologie Mgr. Eva Klášterková, která se GSA zabývá, pro Flowee řekla: „Podle mých výzkumů jsou případy GSA důsledkem přirozené evoluční preference pro partnery s podobnými genetickými rysy. U zvířat takové chování není výjimečné a výzkumy ukazují, že genetická podobnost může hrát roli ve výběru partnera. Jistě, vzorků, na nichž můžeme skutečný výzkum provádět, máme velmi málo. Ale jsou a většinou se skutečně jedná o sourozence oddělené od sebe v dětství.“
Podle Klášterkové lidé postižení GSA často trpí silnými pocity viny a společenským odmítnutím. „Musíme pochopit, že tito lidé se nedostali do této situace vlastní vinou. Často jsou jejich city mimo jejich kontrolu, což vede k hlubokým psychologickým konfliktům,“ vysvětluje.
Psychologické a neurologické vysvětlení GSA
Novější výzkumy ukazují, že genetická sexuální přitažlivost může být částečně způsobena fenoménem imprintingu, tedy způsobem, jakým si lidský mozek v raném dětství nastavuje vztahy a emocionální vazby. Když se biologičtí sourozenci nebo rodiče s dětmi nesetkají v tomto klíčovém období, mozek si nevytvoří typickou příbuzenskou bariéru, což vede k tomu, že při pozdějším setkání mohou spíše reagovat jako na potenciálního partnera.
Eva Klášterková dále pro Flowee dodává, že „tento fenomén souvisí s naším vnímáním podobnosti a blízkosti. Naše přirozená biologická přitažlivost k partnerům, kteří se nám podobají, je evoluční mechanismus k zachování genetických rysů. Pokud chybí raná socializace, náš mozek nemusí rozpoznat sourozence jako tabuizovaného příbuzného.“ A co víc, nemusí rozpoznat ani rodiče a dítě, což je z pohledu tabu ještě zvrácenější.
Etické a právní „bičování“
Většina zemí považuje incest za zločin, ačkoliv v případech GSA není situace tak jednoznačná. Odpůrci tvrdí, že společenská tabu chrání jedince před psychologickými i biologickými následky. Na druhou stranu se objevují hlasy, že v případech dvou dospělých jedinců bez vědomí o příbuznosti není důvod k trestnímu postihu.
Někteří právní experti ale tvrdí, že současné zákony neberou v potaz specifika GSA. Tyto případy nelze jednoduše zařadit do kategorie tradičního incestu. Lidé by neměli být trestáni za city, které nedokázali ovlivnit. I někteří experti jsou proti tomu kriminalizovat pouto, které je pevně zakořeněné v naší psychologii.
Co dělat, pokud se GSA týká vás?
Lidé, kteří zažili GSA, často popisují silné pocity viny, zmatku a zoufalství. Uvědomují si svou posedlost. O tom ostatně mluvili pro Flowee i Martin s Michaelou. „Měla jsem milujícího manžela a krásnou dcerku. Nikdy jsem ani na okamžik neuvažovala o tom, že bych svého muže zradila. Ale když jsem uviděla v tom klubu Martina, měla jsem pocit, že z něj potřebuju strhat oblečení. Bylo to neskutečné. Něco tak silného jsem nikdy nepocítila. A vlastně už ani nechci, vůbec jsem se nemohla ovládat.“
Pokud se někdo ocitne v podobné situaci, kdy je přitahován svým pokrevním sourozencem nebo snad dlouho odloučeným rodičem, je doporučeno vyhledat psychologickou pomoc a konzultaci. Existují podpůrné skupiny a terapeuti, specializovaní na problematiku adopcí a znovusjednocení rodin. Terapeuti mohou pomoci pochopit emoce a najít zdravé řešení. Navíc sdílení i takto tabuizovaných pocitů s důvěryhodným člověkem může pomoci snížit stres a vinu. Pokud ale nechcete jít touto cestou, protože stud je ještě silnější než touha po pomoci, může pomoci i naordinovat si odloučení, zkrátka omezit kontakt na nutné minimum. V některých případech může být omezení kontaktu nejlepším řešením pro zachování duševního zdraví. Anebo zkuste vybudovat jiný, zdravý vztah někde jinde, s někým jiným.
Co budoucnost a děti vzniklé z IVF?
Ano, zní to možná jako sci-fi, ale ne zase tak docela. Jak uvedl tento článek již před více než 20 lety, obávat se GSA v souvislosti s rostoucím počtem setkání osvojenců s jejich biologickými rodiči a vzhledem ke stále častějším oplodněním IVF je nasnadě.
Zástupkyně ředitele Postadopčního centra Sue Cowlingová již tehdy považovala „genetickou sexuální přitažlivost spojenou s porody IVF za časovanou bombu, která čeká na výbuch“. Podle ní je GSA, které nemá co do činění s fenomény pedofilie nebo sexuálního zneužívání v rodinách (Josef Fritzl), velkou „hrozbou, která může rozbít příliš mnoho útulných domněnek o normálních a nenormálních sexuálních instinktech. Mnoho takových lidí si v dospělosti potřebuje projít touto ranou zmeškanou blízkostí, v případě oddělení sourozenců, nebo dětí a rodičů. Může se stát sexuální, ale také nemusí.“
Genetická sexuální přitažlivost je fenomén, který i přes svou kontroverzi ukazuje, že lidské vztahy jsou mnohem složitější, než si často představujeme. Ačkoliv jde o záležitost, která se dá rozumem těžko pochopit, pro lidi, kteří jí prošli, může znamenat hlubokou krizi, která si zaslouží porozumění a odbornou pomoc. Zároveň by měla společnost otevřeněji přistupovat k vědeckému zkoumání tohoto fenoménu, aby se předešlo osobním tragédiím.
