Kateřina Lišková, která se zabývá genderovými tématy, tvrdí, že podle měnícího se pohledu na sex můžeme sledovat i celkovou proměnu moderní společnosti. To, jak se intimní vztahy mezi mužem a ženou vyvíjely v komunismu, se můžeme dozvědět v její přednášce.
Sexualitě za minulého režimu se věnoval výzkum Kateřiny Liškové, která působí na oboru genderová studia katedry sociologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. V rámci své přednášky, kde výzkum představila, nejprve zmínila dobu ještě dávnější – máme totiž světový primát, v roce 1921 u nás vzniklo první univerzitní sexuologické pracoviště na světě. Sexuologický ústav pak působil od roku 1945 nepřetržitě, po celou dobu komunismu (funguje i dnes). Na konci sedmdesátých let už byli sexuologové v každém krajském i okresním městě – blízko lidem.
V 50. letech podle slov Liškové bylo v prezentaci sexu hodně zdůrazňováno zrušení soukromého vlastnictví, odmítnutí buržoazního pojetí vztahu, kde šlo mnohdy o sňatek kvůli penězům, kdy se spojily dvě bohaté rodiny. Po válce bylo preferováno socialistické manželství bez finančních imperativů.
Pokud muž nemyje nádobí, manželka nedosáhne orgasmu
Sexuologové se již v padesátých letech zaměřili na ženský orgasmus, i když nikde jinde na světě (a to jak ve východním, tak v západním bloku) se toto téma neřešilo. U nás proběhl velký výzkum už v roce 1952. Lékařskou pozornost vlastně spustil zájem o reprodukci. Vědci věděli, že ženy, kterým se nedaří otěhotnět, nemají žádné zdravotní problémy, a chtěli zjistit, čím to tedy je. Badatelé vedli rozhovory se vzorkem 500 žen, které nemohly počít, a s dalšími 250, které již byly těhotné. Zjistili, že první skupina není sexuálně uspokojená. Třetina z těchto dam vůbec nevěděla, co je to orgasmus a ani ho nikdy nezažily, zatímco těhotné ženy nebyly šťastné se svým intimním životem jen z 19 procent.
Vědci všechny získané poznatky komplexně posuzovali a vyvodili z toho východisko, že ženy, které nemohou počít, nemilují své manžele, protože vstupovaly do sňatku z rozumových důvodů. Psychiatrička Knoblochová pak tvrdila, že muži se musí podílet na domácích pracích, a díky tomu jejich manželky dosáhnou orgasmu. Pokud se dámy cítí přehlížené a od manžela se jim nedostává dostatečné pozornosti či pomoci, tak nemohou být nikdy uspokojeny.
Přechod k terapeutizaci
Heslo té doby znělo, že socialismus osvobozuje ženu. “Vycházely knihy, kde byly otevřené informace o těle, o funkcích pohlavních orgánů, osvěta byla ve filozofických esejích,” řekla při přednášce Lišková. Jednalo se doslova o traktáty. “S nástupem normalizace přicházel potichu trend terapeutizace. Navenek se sice pořád promlouvalo k masám, ale stěží na koho to působilo. Terapeutický, individualizovaný přístup se ukazoval jako mnohem účinnější,” popsala Lišková.
Na přednášce zmínila i jednoho z nejznámějších sexuologů té doby – Miroslava Plzáka. “Rovnost považoval za nežádoucí iluzi,” řekla. Podle ní apeloval na to, aby ženy netahaly muže k péči o domácnost, manželství podle něj mělo fungovat jako stroj. Prudérní nebyl, takže sex ano, ale pravidelně, třeba ve středu a v pátek.
foto: Shutterstock
