Fenomén metrosexuálů je připisován moderní době, ale muži se diktátu módy podřizovali velmi ochotně i v minulosti. V ničem si nezadali s ženami, mnohdy je dokonce předstihli, a to včetně takových drsných chlapíků, jakými jsou v našich představách třeba udatní Vikingové.
Severští bojovníci nacházeli následovníky prakticky v každé historické etapě, ať už to bylo na středověkém francouzském dvoře, v Praze konce 15. století nebo v rozmařilých rokokových časech, které neslavně ukončila krvavá francouzská revoluce. A „metrosexuály“ bychom našli i v racionální a střízlivé Anglii 19. století, kterou tehdy zdaleka nezajímala jen právě probíhající průmyslová revoluce.
Už Vikingové se o svůj zevnějšek starali pečlivě
Místo bojovníků vyhlášení šviháci
Zapomeňte na hordu barbarských Vikingů, jak v raném středověku táhnou západní Evropou a jejich jedinou starostí je válčení a vraždění. V britských archivech nalezneme řadu svědectví o tom, že Skandinávci, kteří se v Británii původně objevili skutečně v roli uchvatitelů a nemilosrdných válečníků, chodili vždy upravení, nosili přehnaně líbivé oblečení a tehdejší Britové si často stěžovali, že jejich ženy jsou z vikingských konkurentů naprosto mimo. Určitě se jim líbilo i to, že Vikingové byli velmi vzdělanými a zábavnými společníky a na rozdíl od dobového zvyku velmi pečlivě dbali na osobní hygienu, takže se nevyhýbali častým koupelím a milovali luxusní voňavky. Jejich oděvy byly šity sice z pohodlných, ale vysoce kvalitních materiálů a hýřily pestrými barvami.
Zákazy, kterých nikdo nedbal
Výstřelky mužské módy nacházíme i v dalších obdobích středověku. Ať už se jednalo o přehnaně úzké nohavice, v nichž se prakticky nedalo chodit, bohaté rukávce s cípy tak dlouhými, že si na ně módy milovní pánové šlapali, nebo krátké kabátce, které všudypřítomné mravokárce pobuřovaly tím, že „nezakrývaly zadnice a mužské pohlaví“. Gotičtí floutkové si také potrpěli na výstřední obuv: jejich střevíce, šité většinou z jemné kůže, měly tak dlouhé špičky, že si je museli uvazovat tkanicemi pod koleny. I tyto modely vyvolávaly všeobecné pobouření a například v Čechách to došlo tak daleko, že král Jiřík z Poděbrad zakázal v roce 1464 podobnou obuv mužům nosit a ševcům šít. Jen pro pořádek dodejme, že naši předkové si z takového zákazu nic nedělali.
Svět zasypaný tunami pudru
Renesance sice přinesla návrat k jisté střídmosti a vkusu, ale stejně právě v této době najdeme například na francouzském dvoře šviháky, kteří se chtěli zalíbit králi Jindřichovi III. a po jeho vzoru se líčili, oblékali se do drahých zženštilých modelů a zdobili se přehnaným množstvím šperků včetně náušnic. V podobném trendu pokračovala Francie i za proslulého Krále Slunce a módní šílenství vyvrcholilo v rokoku, kdy ženy nosily účesy až metr vysoké, zdobené záplavou šperků, květin a ovoce. Ženské i mužské módě tehdy vládla touha po přezdobenosti a vyumělkovanosti, rokokoví šviháci se líčili a nalepovali si na obličej tzv. mušky a své vlasy vyměnili za paruky, které zasypávali pudrem. A to doslova tunami pudru: této módě podlehla prakticky celá civilizovaná Evropa včetně poměrně střízlivého Pruska, kde v druhé polovině 18. století spotřebovali za rok 50 tisíc tun pudru. A to navzdory tomu, že v té době země bojovala s následky ekonomické recese a několika hladomorů, přičemž základní surovinou na výrobu pudru byla mouka, takže tuny této suroviny putovaly místo do hladovějících domácností k výrobcům cenného módního artiklu.
Angličtí dandyové, to už byli metrosexuálové v pravém smyslu slova
Když dandyové vládli Evropě
A takoví angličtí dandyové, to už byli metrosexuálové v pravém smyslu slova, tak jak ho vnímáme dnes. V první polovině 19. století museli mít každý den novou, oslnivou a hlavně měšťáky pobuřující módní kreaci, která se vyznačovala výstředními pastelovými barvami a velice luxusními a jemnými materiály. Tzv. dandy styl našel své vyznavače v celé západní Evropě a obdivoval ho například i slavný francouzský spisovatel Balzac. A anglický král Eduard VII. předtím, než usedl na trůn, trávil dlouhé hodiny v salonu jistého George Bryana Brummela, krále londýnských dandyů, a čerpal tam inspiraci pro své vlastní dandyovské modely. Takže ruku na srdce: dnešní mladí muži, kteří touží po tom, aby dobře vypadali, a věnují zevnějšku někdy opravdu více času než leckterá žena, by se mohli od svých předchůdců učit.
Čtěte také:
Fenomén nového tisíciletí. Co víte o Slow Fashion
10 nejdivnějších bot v historii módy
Májová móda ve znamení květin. Vyberete si z těchto 20 kousků?
foto: Shutterstock
