Spišský hrad, zvedající se na traventinovém kopci ve výšce 634 m. n. m. nedaleko městečka Spišské Podhradie, je magickým turistickým cílem. A nejenom proto, že je od roku 1993 památkou UNESCO. Hrad na cestě Hornádskou kotlinou z Levoče k Prešovu nemůže uniknout pozornosti.
Sotva člověk vystoupá po příkrém svahu ke Spišskému hradu a podívá se vzhůru k nebi, kde vidí až samé vrcholy stavby, musí uznat, že někdejší stavitelé byli skuteční znalci oboru, a to už před osmi sty lety. Turisté pak celou rozsáhlou stavbu zdolávají po příkrých schodištích, různých lávkách a přechodech. Spišský hrad, který je v rámci Slovenska jedním z nejfotografovanějších objektů, je situován pod horským průsmykem Branisko, kudy procházela prastará obchodní cesta.
Hradní opevnění
Každého hned v dolní části hradu zaujme důmyslné opevnění vstupní brány. Zdejší nyní samostatně stojící kamenné sloupy byly v minulosti spojeny dřevěnými kůly, které tvořily první obrannou linii hradu. Pokud se přece jenom nepříteli podařilo přes tuto ochrannou linii proniknout, vyhráno rozhodně neměli, protože je čekal poměrně hluboký hradní příkop a pak vysoká kamenná hradba.
Stavba šesti století
Původně královský hrad je ukázkou vývoje hradní architektury od 12. do 18. století. Svou rozlohou přesahující čtyři hektary patří k největším hradům Slovenska, ale i střední Evropy. Na hradních stavbách a později i na stavbách ve Spišské Kapitule a v blízkých obcích se podíleli zedničtí mistři jak ze Slovenska, tak i ze severní Itálie. Nejstarší část hradu tvořila velká kruhová věž, která byla už ve 13. století přestavěna na válcovou. K ní v první polovině 13. století přibývá románský palác. Během tatarských vpádů se kamenný Spišský hrad osvědčil a nájezdníkům, na rozdíl od hradů dřevěných, odolal. Vzniká prepoštský palác a hrad se stává centrem Spišské župy.
V průběhu 14. století vybudovali nové velké hradní nádvoří a během 15. století přibyl dolní hrad, rozlehlé předhradí, které bylo sídlem vojsk Jana Jiskry z Brandýsa, jenž tady hájil zájmy Ladislava Pohrobka, a sloužilo především jako opevněné tábořiště jeho vojsk. Hrad tak pomalu dostával dnešní podobu. Vymezovala ho hradební zeď, dvě obytné věže a vstupní věž. Uprostřed středního nádvoří stál velký dům, po obvodě se pak nacházely ubytovny hradní posádky, úplně vzadu byly sýpky.
Nejcennější část hradu
Do horního hradu vstupujeme románskou bránou, kterou obklopují silné zdi z poslední přestavby hradu v 18. století. Vedle je hradní cisterna vytesaná do skály. V horní části hradu jsou vidět i někdejší obytné budovy hradních pánů se zachovalými renesančními a gotickými okny. Pokud turisté odtud vyjdou na vyhlídkovou plošinu, otevřou se jim bez přehánění ty nejnoblesnější pohledy do krajiny.
foto: Shutterstock