Šest neděl strávilo devět mužů z třebíčského Piknikova klubu na recesistickém a charitativním závodě Mongol Rally. Z Londýna do burjatského Ulan-Ude tam přijeli ve třech starých autech. Užili si dobrodružství, o kterém nyní přednášejí.
„Chtěli jsme se vydat někam daleko a užít si legraci, a tak jsme hledali na internetu, až jsme narazili na Mongol Rally. Nejdřív jsme byli tři, pak nás bylo šest, během měsíce devět, což už byl slušný počet. Měli jsme dobrodružnou náladu,“ říká pro flowee.cz jeden z účastníků zájezdu Radim Večeřa. Do třech aut se jen tak tak vešli, třeba do kopce to byla makačka, ale zvládli to. Během šesti týdnů projeli starými vozy asi čtrnáct zemí.
Charitativní závod začínal v Londýně a končil v Ulan-Ude.
„Nejedná se o závod, ale o to, že se nějak musíte dopravit z Anglie do Mongolska. Je tedy daný start a cíl, auto musíte pořídit maximálně za 30 tisíc korun, obsah musí mít menší než 1,2 litru, musíte vybrat peníze na charitu. Čím horší trasu vyberete, tím líp,“ směje se. „My jsme podpořili kampaň Nevypusť duši, která se zabývá osvětou mladistvých v otázkách psychického zdraví. Povedlo se nám vybrat okolo 100 000 korun,“ říká.
V hezkém počasí spala posádka venku, když pršelo, přesunula se do vozidel.
Plno různých světů
Třebíčská parta vybrala kvůli omezenému času trasu přes Turecko, Írán, nejrůznější státy až do Mongolska. „Zajímavé bylo, jak se měnilo kulturní prostředí, přejeli jsme jedny hranice a byli vždy v úplně jiném světě,“ vzpomíná Večeřa. V některých zemích strávili čtyři až pět dnů, když zastavili ve městě, sehnali si ubytování, jinak rozbalili karimatky a spali venku – bylo teplo, výlet odstartoval 16. července a skončil 23. srpna. Denně ujeli kolem 400 až 600 kilometrů. Když pršelo, přespali v autě, což byl vzhledem k tomu, že každý z nich měří kolem 180 centimetrů, nezapomenutelný zážitek. „Nechtělo se nám ale vytahovat stany, které jsme s sebou měli,“ říká Večeřa.
V nezalidněném Mongolsku nepotkáte člověka klidně i několik desítek kilometrů. O zvířata zde ale není nouze.
Nomádská svoboda
„Nejvíc mě zaujalo Mongolsko, je to úplně odlišný svět, všude je cítit nomádská svoboda, a jelikož země má nejmenší zalidnění na světě, stávalo se nám, že jsme třeba na stokilometrové trase nepotkali člověka. Vídali jsme ale stáda koní nebo velbloudů. Když jsme zahlédli stádo koz, většinou tam byl i pasák, jeho jurtu jsme ale už neviděli. Mimochodem, jurty jsou i ve městech. I když tam lidé žijí v domech, často mají jurty na zahradách,“ pokračuje. Mongolské jídlo mu chutnalo, je hodně masité, lidé se tam živí hlavně chovem dobytka. „Bohužel jsme ale neměli možnost ochutnat tamní specialitu – sviště,“ lituje.
Evropané jsou pro místní obyvatele atrakcí.
Íránské celebrity
Vzpomíná také na vřelost lidí v Íránu. „Kdekoli jsme zastavili, hned tam stál hlouček místních, lidé na nás mávali i na dálnici, vítali nás jak nějaké celebrity,“ přibližuje atmosféru. Z Anglie na letošní Mongol Rally vyjelo asi 350 posádek, většinou Angličanů nebo Američanů, ale i nadšenců z Jižní Koreje, Austrálie či třeba Nového Zélandu. „Koupili si většinou přes internet auto v Anglii, kam se dopravili, a pak vyrazili. Někteří jeli starým autem i zpátky. My jsme kvůli času nemohli, tak jsme letěli. Pro auta, která tam byla dopravena vlakem, si pojedeme do Estonska,“ říká Večeřa. Takže si zážitek aspoň částečně prodlouží…
Během cesty se měnila krajina k nepoznání.
Přednášky o dobrodružné cestě
Piknikův klub nyní pořádá o dobrodružné cestě přednášky s promítáním. Zatím v Praze, Brně a Třebíči. „Pokud se ujmou, možná je rozšíříme i do dalších měst,“ uzavírá Večeřa.
foto: archiv Piknikova klubu
