Ekologický paradox: Eko praní, drahé praní?

Trend posledních desetiletí, který se nám snaží praní usnadnit, jde proti staletým znalostem a zkušenostem. Že při procesu odstraňování skvrn je nejúčinnější mechanická síla a teplota vody, věděli naši předkové moc dobře. Prádla neměli tolik co my, prali méně často, zato však důkladněji. Co se nezvládlo fyzickou silou v potoce, tomu se napomohlo použitím žlučového mýdla a vyvářkou.

Praní v malém množství vody znamená, že se uvolněné nečistoty a zbytky pracího prostředku nevyplavují pryč z oblečení. Aby bylo možné prádlo při nízké teplotě v pračce špíny vůbec zbavit, zaměňuje se mechanická síla za chemickou. Konvenční prostředky tak obsahují optické rozjasňovače, chelatační činidla a další látky, jejichž rezidua mohou dráždit naši pokožku a zatěžují životní prostředí. Vše se navíc ve vláknu zakonzervuje kvůli použití aviváže pro jemnější a voňavější efekt.

Není divu, že citlivějším jedincům se sklony k ekzému se při přechodu na ekologické praní značně uleví. Namísto aviváže lze využít máchadlo, jehož úkolem je na bázi změny pH dostat pryč z vláken zbytky chemických přísad. Může jím být i obyčejný ocet nebo kyselina citronová rozpuštěná ve vodě. Úprava pH je důležitá už v průběhu praní, kdy umožňuje snadnější působení tenzidů a snížení množství zvoleného prostředku. Tím může být například doma vyrobený prací prášek, který vás vyjde levněji než tradičně prodávané prostředky.

Účinnost fyzické síly a horké vody nahradila nadmíra chemických příměsí, což se neobejde bez vedlejších vlivů.

Nemusí být čisté to, co voní

Zvykli jsme si na parfemace a zapomněli, jak voní skutečně dobře vyprané prádlo schnoucí na slunci. Co je navoněné, nemusí být hygienicky čisté. Jsou případy, kdy je účinnost horké vody nezastupitelná. Ručníky, ložní a spodní prádlo či dětské pleny si vysoké teploty přímo vyžadují. Stejně tak i pračka bude v lepším stavu, když jí pravidelně dopřejete program na vyšší teplotu. Dobrou zprávou je, že většiny bakterií zde přežívajících se lze zbavit údajně už při teplotě 60 °C. Klasická vyvářka tedy není nevyhnutelná a textil se tolik nezatěžuje. Ostatně výběrem textilu můžeme také ovlivnit mnohé.

Méně je někdy více

Vývoj nových materiálů a druhů vláken nám sice nabízí široké spektrum vlastností jako hebkost, funkčnost nebo cenová dostupnost, nicméně některé rysy tradičních materiálů, jako je bavlna, konopí či vlna, jsou nedocenitelné.

Vysychání vodních zdrojů či nadmíře pesticidů předchází pěstování biobavlny v oblastech, kde se jí přirozeně daří.

Někdy je méně více a vyplatí se investovat do pár kvalitně provedených kousků z dobrého materiálu než vyhazovat a nakupovat tucty nových. Konzumní přístup spotřebitelů má na šetření vody mnohem zásadnější vliv, než by se na první pohled mohlo zdát. Více než při praní (jak nám s oblibou předkládají v reklamách) můžete vodu ušetřit už při pořizování oblečení. Jakákoliv výroba nových produktů si vyžaduje spotřebu vody. S konvenčně pěstovanou bavlnou je spjata problematika vysychání vodních zdrojů, nadužívání pesticidů, zneužívání lidské pracovní síly. Syntetické materiály zas mají obecně vzato větší ekologickou stopu. Řešením může být biobavlna, která tyto dopady snižuje. S ní odpadá rovněž riziko chemických látek, které po výrobě běžného textilu ve vláknech zůstávají a jsou pokožkou vstřebávány do těla. Nebo můžete dát oblečení druhou šanci. Nakupováním v secondhandu či výměnou v rámci rodiny a přátel vytvoříte ve svém šatníku prostor novým, mnohdy i netradičním kouskům. Šetříte tak hned třikrát - peníze, svou pokožku a životní prostředí. Ekologické praní může mít různé podoby a v širším kontextu nejde jen o praní.

Vyrobte si DIY prášek na praní zde.